Článek
Je to výsledek, na který by sázel málokdo. Sleduji izraelský sport podrobněji než většina Čechů a přiznám se, že po spanilé jízdě izraelské „20“ jsem byl přesvědčen o tom, že ve čtvrtfinále její účinkování na šampionátu končí. Porazit Brazílii? To by se rovnalo sportovnímu zázraku. A ten se stal.
Hrálo se 3. června v San Juanu na západě země. První poločas skončil bez branek, ve druhém Izraelci gólem Anana Khalailiho dotáhli na 1:1 a vynutili si prodloužení. V něm se situace opakovala. Brazilci šli do vedení 2:1, skóre za Izrael vyrovnal Šibli Hamza. A pak přišel hvězdný okamžik Dora Turgemana, který v čase 105 + 3 vstřelil vítězný gól. Dlužno dodat, že Izraelci mohli v závěru prodloužení svůj triumf zpečetit – kopali dvě penalty, ale ani jednu neproměnili. Kdyby se jim to podařilo, odešli by Brazilci s pokořující porážkou od papírového outsidera.
Izraelský výběr, tehdy „19“, na sebe upozornil už loni v létě na MS hráčů do 19 let konaném na Slovensku, když se kvalifikoval na letošní světový šampionát a poměrně hladce se dostal do finále, v němž na trnavském stadionu podlehl v prodloužení Anglii 1:3. Bylo jasné, že s tímto celkem je nutné počítat.
Ovšem Izraelci na sebe poutali pozornost ještě z jiného důvodu. Původně se mělo MS „20“ konat nikoli v Argentině, ale v Indonésii. Zavilá antiizraelská nenávist a nebetyčný protiizraelský fanatismus, který se projevil v rozporu se všemi sportovními pravidly a civilizačními normami vážně míněnou hrozbou, že reprezentantům židovského státu nebude v Indonésii umožněno hrát, přiměl asociaci FIFA, aby na poslední chvíli zbavila Indonésii pořadatelství a akci přesunula do Jižní Ameriky. Argentina je vzhledem ke svém fotbalové tradici a pozici ve světové kopané víc než důstojným náhradním hostitelem.
Protože ale dnešní svět není jen procházkou po zahradě plné rozkvetlých růží, ale má i stinné stránky, musím uvést, že Izraelci věnovali své famózní vítězství obětem čerstvé tragédie a jejich rodinám; tragédie, k níž došlo téhož dne na izraelské-egyptské hranici. V nepochopitelném incidentu byli egyptským policistou – teroristou zabiti tři mladí poddůstojníci izraelské armády: 19letá seržantka Lia Ben Nunová a spolu s ní o rok starší štábní seržant Uri Jicchak Ilouz; o něco později byl v souvisejícím incidentu zabit rovněž 20letý štábní seržant Ohad Dahan.
Pro Izrael byla tedy sobota 3. června dnem velké radosti, ale také obrovského smutku.
Mezitím izraelská „20“ čeká na svého semifinálového soupeře. Ten vzejde z dvojice USA – Uruguay. Hrát se bude 8. června na Maradonově stadionu ve městě La Plata na východě země a mnozí si opatrně pohráváme s myšlenkou, že izraelská „20“ by se mohla objevit ve finále.
Ale i kdyby ne, její dosavadní účinkování je obrovským úspěchem. Vždyť Izraelci hrají v hlavním turnaji jakéhokoli fotbalové MS teprve podruhé. V roce 1970 se kvalifikovali na šampionát seniorů do Mexika, ale ze základní skupiny nepostoupili.
Zdroje:
