Článek
Zejména, když biblický záznam potvrzují archeologické nálezy. Nejnovější odhalení se týká období Ezechiáše, dvanáctého krále samostatné judské monarchie, případně jeho otce, krále Achase. Zavádí nás do období osmého a sedmého století před naším letopočtem. V té době dominovala v levantském regionu Asyrská říše, která, kromě jiných úspěchů, podvrátila v roce 722 př. n. l. severní Izraelské království a donutila jižní Judské království, v odvetě za spojenectví s Egyptem, zaplatit vysoký tribut, díky němuž bylo při asyrském nájezdu do Judeje ušetřeno její hlavní město Jeruzalém. Dobyta byla ovšem jiná významná judská města. Nicméně ani tribut nezabránil Senacheribovi v tom, aby poslal k Jeruzalému vojsko a město oblehl. Tolik alespoň v kostce připomenutí kontextu, který se váže k archeologickému nálezu pojednaném v tomto článku. (Bible zmiňuje tyto události ve II. Knize královské, kapitolách 18 až 20.)
Připomeňme si, co o asyrském vpádu uvádí Bible. „Potom čtrnáctého léta krále Ezechiáše přitáhl Senacherib král Assyrský proti všechněm městům Judským hrazeným, a zdobýval jich. Tedy poslal Ezechiáš král Judský k králi Assyrskému do Lachis, řka: Zhřešilť jsem, odtáhni ode mne; cožkoli na mne vzložíš, ponesu. I uložil král Assyrský Ezechiášovi králi Judskému tři sta centnéřů stříbra a třidceti centnéřů zlata. I dal Ezechiáš všecky peníze, kteréž jsou nalezeny v domě Hospodinově a v pokladích domu královského. Toho času obloupal Ezechiáš dvéře chrámu Hospodinova, i sloupy, kteréž byl obložil Ezechiáš král Judský, a dal je králi Assyrskému. A však poslal král Assyrský Tartana a Rabsara a Rabsace z Lachis k králi Ezechiášovi s vojskem velikým k Jeruzalému. Kteříž vytáhše, přijeli k Jeruzalému, a přitáhše, přitrhli a položili se u struhy rybníka hořejšího, kteráž jest podlé cesty dlážené při poli valchářovu.“ (Bible kralická, II. Královská, 18: 13-17)
Nedávné vykopávky provedené v jihojeruzalémské čtvrti Mordot Arnona přinesly nepřímé důkazy o protijudském vojenském tažení asyrského (přesněji novoasyrského) krále Senacheriba, které mělo podle odborníků zásadní neblahý vliv na judskou ekonomiku. Na místě byly objeveny dvě nad sebou postavené administrativní budovy. Starší (spodní) pochází z doby před asyrskou invazí z roku 701 př. n. l., zatímco novější je datována do začátku 7. století př. n. l., do období po asyrském potlačení odboje judského krále Ezechiáše.
Co je podstatné: nalezeno bylo přes 180 rukojetí skladovacích nádob (amfor) s otisky pečetí nesoucích starohebrejské nápisy, z nichž mnohé v překladu znamenají „patří králi“ – s nepochybným odkazem na panovníka Judského království. Objev má podle odborníků dvojí význam. Dosud byly důkazy o Senacheribově tažení nalezeny pouze v regionu Šefela (Judská nížina západně od Jeruzaléma) a především – vykopávky ukazují na zásadní změny v administraci judské monarchie v souvislosti s asyrským vpádem. Vykopávky se zdají naznačovat, že původní judská administrativní struktura byla v dané oblasti zcela zničena.
Archeologové interpretují objev tak, že jde o pozůstatky významného královského správního centra z doby krále Ezechiáše a možná i z časů jeho otce, krále Achase. Toto centrum (myšleno spodní, starší) fungovalo do poslední třetiny 8. století př. n. l. a bylo do základů zničeno a pohřbeno pod masivní hromadou kamení. Ta vytvořila základy pro zdálky viditelnou novou stavbu, z níž byl působivý výhled na zemědělské oblastí ležící východním směrem.
Vědci vysvětlují tyto dramatické změny – rekonstrukci struktury administrativy a jejích funkcí - jako politické poselství okolnímu regionu, aby si uvědomil, kdo je v oblasti pánem. Asyřané se zajímali o stav zemědělské produkce a míru daní, které jim Judea může poskytnout. Umožnili existenci nezávislé judské správy, přičemž cílem bylo co nejvíce z ní ekonomicky vytěžit. Administrativní aktivita Judeje se soustředila na manažování farmářů, kteří monarchii platili daně. Produkty byly dodávány ve velkých keramických nádobách - amforách s rukojeťmi; tyto zásoby sloužily i pro případ neúrody.
Co opravňuje archeology k tvrzení o změnách v judské administrativě v souvislosti s vpádem asyrského vojska? Odlišnost pečetí na rukojetích nádob. Nález datovaný do 8. století př. n. l. obsahuje několik desítek otisků pečetí s nápisem „patří králi“ a také sedmnáct se jmény konkrétních osob. Mezi nimi „Menachem Jubna“, „Peqach Tavra“ a „Tzofen Azarjahu“. Kdo to byl? Významní farmáři té oblasti, které lze považovat za „tahouny“ ekonomiky judské monarchie, nebo vysoce postavení úředníci království? Přesnou odpověď neznáme, nicméně vědci preferují hypotézu, že pečetě se jmény konkrétních osob ukazují na existenci krátkodobého administrativního systému, který fungoval v době před příchodem asyrské armády do Judeje a byl součástí přípravy odporu krále Ezechiáše proti Asyřanům v podobě ukončení placení daní Asyrské říši. Naproti tomu od počátku 7. století př. n. l., tedy po asyrském vpádu, se podoba pečetí „patří králi“ liší od těch, které patří do období před vpádem. Závěr je podle odborníků zřejmý: v důsledku Senacheribova válečného tažení bylo Judské království opět nuceno platit Asýrii daň.
Popsané archeologické vykopávky mají ještě jeden „vedlejší efekt“. Bible je často prezentována, zejména ateisty, jako snůška nepodložených legend, zkazek a mýtů. Důkaz o fatálním omylu takto smýšlejících lidí přináší – kromě bezpočtu jiných příkladů - také jak biblický a asyrský záznam týkající se Senacheribovy vojenské kampaně v Judeji, tak nejnovější vykopávky na jihu Jeruzaléma.
Volně podle The Jewish Press, odkaz:
