Článek
V souhrnu trvalo ve starověku období soudců, sjednocené monarchie, Judského a Izraelského království a na sklonku minulého letopočtu období Hasmonejské monarchie dlouhá staletí.
Význam moderního židovského státu je ovšem v celém svém kontextu kolosální. Asi bychom v dějinách nenašli jiný podobný příklad, kdy se národ, více než dva tisíce let roztroušený a rozprášený po celé planetě, dočkal znovuzrození politické samostatnosti. Lví podíl na tom mají lídři sionistického hnutí a jejich neúnavný boj. Na počátku stál Theodor Herzl a jeho vize židovského státu; v roce 1897 se konal v Basileji první Světový sionistický kongres. Herzl si tehdy do deníku napsal: „V Basileji jsem založil židovský stát. Možná za pět let, ale jistě za padesát let, zde nějaký bude.“ V tom druhém údaji se nemýlil. „Spletl“ se o pouhých osm měsíců. Novodobý židovský stát byl vyhlášen 14. května 1948, tedy za půl století a osm měsíců od skončení basilejského rokování. Čtyřiačtyřicet let po Herzlově smrti. Pohřben byl ve Vídni – a v roce 1949 spočinuly jeho ostatky na čestném pohřebišti v hlavním městě státu, jehož je duchovním otcem. Na Herzlově hoře v Jeruzalémě.
Rakev s ostatky Theodora Herzla v Jeruzalémě 1949.
Mnohokrát jsem přemýšlel o tom, jak úžasný pocit zažívají lidé, kteří přepisují historii. V případě vzniku Izraele šlo ale víc než o to, že se otočilo kolo dějin; šlo o naplnění slov starověkých izraelských proroků. Tím mužem, kterého Bůh, dějiny a jeho národ pověřil nejčestnějším úkolem vyhlásit stát, tedy přečíst Deklaraci nezávislosti, byl David Ben Gurion. Malý velký muž, první premiér nového státu, charismatická osobnost, politický génius.
14. května 1948 v budově Telavivského muzea, pod portrétem Theodora Herzla, zněla slova, která mnohých vháněla slzy do očí a byla důvodem nepopsatelné radosti, hrdosti a vděčnosti:
Země Izraelská je kolébkou židovského národa, zde byla formována jeho duchovní, náboženská a politická tvář, zde bojoval o státní samostatnost, zde vytvořil své národní i univerzální kulturní hodnoty a daroval světu nesmrtelnou Knihu knih. Násilím vyhnán ze své Země zůstal jí věrný v celé diaspoře a nikdy se nepřestal modlit a doufat v návrat do své Země a v obnovu politické svobody.
Po stručné rekapitulaci politického vývoje a klíčových milníků dějin sionistického hnutí počínaje rokem 1897 přišel vrcholný okamžik, když David Ben Gurion pravil:
My, členové Národní rady, zástupci židovské komunity v Zemi izraelské a Sionistického hnutí jsme se sešli v den ukončení britského mandátu nad Zemí izraelskou a vyhlašujeme tímto z moci našeho přirozeného a historického práva a na základě usnesení Valného shromáždění Spojených národů zřízení židovského státu v Zemi izraelské.
Dále uvedl, že Národní rada bude sloužit jako Prozatímní státní rada „a její vedení bude představovat prozatímní vládu židovského státu, jehož jméno bude Stát Izrael“.
Ikonický snímek. David Ben Gurion čte 14. 5. 1948 Deklaraci nezávislosti.
CHARAKTER NOVÉHO STÁTU
Jaký stát vlastně 14. května 1948 na Středním východě vznikl? Deklarace nezávislosti k tomu uvádí:
Stát Izrael bude otevřen židovským přistěhovalcům a všem příslušníkům národa rozprášeným po celém světě. Bude se starat o rozvoj země pro blaho všech jejích obyvatel; bude založen na svobodě, rovnosti a míru - ve světle slov izraelských proroků; bude poskytovat všem občanům plnou sociální a politickou rovnoprávnost bez rozdílu náboženství, rasy a pohlaví; bude garantovat svobodu víry, svědomí, jazyka, výchovy, vzdělání a kultury; zabezpečí posvátná místa všech náboženství a zůstane věrný principům Charty Organizace národů.
Jinými slovy, ustaven byl stát židovský a demokratický, ctící svobody a práva všech svých obyvatel.
Deklarace dále vyzývá
- Spojené národy, aby byly židovskému lidu nápomocny při výstavbě jeho nového státu;
- arabské spoluobčany, aby zachovali mír a podíleli se na budování státu na základě plné občanské rovnoprávnosti a odpovídajícího zastoupení ve všech státních institucích, prozatímních i definitivních;
- sousední státy, aby přijaly nabízenou ruku k míru a dobrému sousedství a spolupracovaly s židovským národem, přičemž zaznělo ujištění, že Stát Izrael je připraven připojit se ke společnému úsilí o rozvoj celého Blízkého východu;
- židovský lid v diaspoře, aby se sjednotil s Židy v Zemi izraelské v přistěhovaleckém úsilí a ve výstavbě a stál jim po boku v těžkém boji za uskutečnění snah mnoha generací o vykoupení Izraele.
Odpověď domácích Arabů i sousedů přišla okamžitě. Nabídnutá ruka ke smíru byla odmítnuta tím nejbrutálnějším způsobem – společnou agresí arabských armád a arabských palestinských formací proti nově ustavenému státu. Po prvním zázraku, vzniku Izraele, následoval po heroické obranné válce zázrak druhý – vítězství Izraelských sil obrany. My, Češi a Slováci, můžeme být neskonale hrdí na to, že k tomu druhému zázraku jsme přispěli podstatným dílem, dodávkou vojenského materiálu, zbraní a výcvikem pilotů a dalších specialistů.
75. výročí izraelské nezávislosti, nejen její vyhlášení, ale především její záchranu v boji si tedy můžeme také my směle připomenout a oslavit. Československý vojenský příspěvek k vítězství Izraele ve Válce za nezávislost, dle Davida Ben Guriona zásadní, je v symbolické rovině také naším úspěchem.
Den nezávislosti - Jom Haacmaut 2023 začne se západem slunce v úterý 25. dubna a potrvá celou následující středu. O den dříve si Izraelci připomínají své padlé a oběti arabského teroru – Den vzpomínek, Jom Hazikaron.
.
Zdroje:
Deklarace nezávislosti Izraele: https://main.knesset.gov.il/en/about/pages/declaration.aspx
Československá vojenská pomoc Izraeli: http://www.vhu.cz/prubeh-a-podrobnosti-cs-vojenske-pomoci-izraeli-na-konci-40-let/
První sionistický kongres 1897: https://mfa.gov.il/Jubilee-years/Pages/1897-The-First-Zionist-Congress-takes-place-in-Basel,-Switzerland.aspx
