Článek
Že ruka, na kterou připevňujete manžetu tlakoměru, spáchala ta nejbrutálnější zvěrstva vašim spoluobčanům. Dilema? Obrovské.
V izraelském městě Ramla ležícím v Centrálním distriktu se nachází věznice Ajalon. Uvnitř komplexu je skryto zdravotnické zařízení – nemocnice Izraelské vězeňské služby (IPS). Zde jsou léčeni nejen odsouzení kriminálníci, ale v samostatném patře také teroristé, kteří mají na svědomí ty nejohavnější zločiny. Zvenku je to stejné jako všude jinde v žaláři: silné kovové dveře, zamřížovaná okna, na chodbě vězeňská stráž. Sotva ale těmi dveřmi projdete, objeví se jiný obraz. Prostorné pokoje s lůžky, v pozadí monitory pípajících lékařských přístrojů, na chodbách vozíky s lékařským vybavením.
V současné době je tu hospitalizováno 98 pacientů, nemocných nebo zraněných. Od civilních nemocnic, jakkoli vypadá ta vojenská stejně, se v jedné věci liší. Po uzdravení nikdo neodchází domů. V horním patře, jak naznačeno, se léčí teroristé, včetně těch nejnebezpečnějších z vražedných jednotek Nukhba Forces, což jsou elitní formace Kassámových brigád, vojenského křídla Hamásu. Právě tato monstra hrála klíčovou roli při masakru Izraelců v pohraničí Pásma Gazy 7. října 2023. O patro níže je oddělení pro vážně nemocné odsouzené za kriminální činy. Jsou tu proto, že vzhledem k jejich zdravotnímu stavu je nelze léčit v jiném vězeňském zdravotnickém zařízení.
Jak vysvětluje ředitel nemocnice dr. Dmitrij Klutzky, s hodností zástupce komisaře IPS, pravidla pro propuštění do civilu v případě vážné (smrtelné) nemoci jsou velice přísná. Je tak možné učinit pouze tehdy, je-li předložen důkaz, že vězeň má takzvaně na kahánku. Dr. Klutzky dává příklad: „Mám tu pacienta s rakovinou ve vážném stavu, ale protože může žít dalších šest měsíců, nemohu ho propustit. Někdy dokonce ani samotní vězni nechtějí být propuštěni, protože nemají nikoho, kdo by se o ně postaral.“
Vše na jednom místě
Šéfkomisař Kobi Jaakobi, který stojí v čele IPS, prosazuje koncepci, podle které má být co nejvíce léčebných úkonů realizováno v nemocnici věznice Ajalon, čímž se omezí na minimum převozy vězňů do civilních zařízení. Dr. Klutzky upřesňuje, že budují systém komplexní péče včetně možnosti podávat krevní transfuze. Ve spolupráci s jednou velkou civilní nemocnicí dostávají potřebné krevní konzervy. Ovšem například ortopedické operace jsou prováděny v civilních nemocnicích, odkud se vězni po nedlouhém zotavení vrací na lůžkové oddělení vězeňské nemocnice Ajalon. „Děláme, co můžeme, abychom chránili bezpečí veřejného prostoru a přitom si zachovali lidskost,“ dodává dr. Klutzky.
Sestřička Julia
Poslední citovaná věta ředitele nemocnice nás přivádí k zásadnímu problému, totiž ke složité emoční situaci, s níž se lékařský personál musí dnes a denně vyrovnávat. Jak ji zmíněno, právě v této nemocnici byli ošetřováni a stále jsou léčeni teroristé, kteří 7. října 2023 spáchali ty nejhorší ukrutnosti. Před nástupem do služby byly nutné, zejména v případě zdravotních sestřiček, konzultace s psychology, protože sloužit vrahům je něco, co člověka uvnitř drtí. Dr. Klutzky, který začal pracovat v IPS před jednadvaceti lety, si je pocitů veřejnosti dobře vědom. „Když se mě lidé ptají, jak mohu zachraňovat život teroristovi z Nukhby, odpovídám, že nejsme soudci ani vykonavatelé trestu – jsme lékaři. I když je těžké to akceptovat, lékařská povinnost má přednost před vším ostatním. Mojí prací je zachraňovat životy bez ohledu na to, kdo leží na nemocniční posteli..“
Sestřička Julia se přidala i za ostatní kolegyně: „V prvních dnech války jsme si kladly spoustu morálních otázek - jak s teroristy zacházet? Je správné je léčit? Plakaly jsme, cítily bolest, ale nakonec jsme si řekly, že je to poslání, které nám systém svěřil, a to musíme dělat. Sloužíme v hierarchické organizaci a vykonáváme svou práci stejně jako předtím. Zvítězila profesionální povinnost.“ Právě Julia a ostatní sestřičky na oddělení se starají o teroristy z Nukhba Forces. Někteří z nich mají těžká ortopedická zranění s roztříštěnými končetinami vyžadujícími kovovou fixaci. Tito pacienti jsou závislí na celodenní péči – od výměny obvazů přes pomoc se základními potřebami až po sledování životních funkcí. „Vím, že ruka, na níž měřím krevní tlak a tep, spáchala zvěrstva,“ konstatuje Julia. Opravdu to není snadná služba. Julia vzpomíná: „Jeden z prvních teroristů z formace Nukhba, kteří sem byli přivezeni, byl upoután na lůžko a nebyl schopen ani zvednout hlavu. Musela jsem mu u úst přidržet pohár s vodou, aby mohl alespoň usrkávat a spolknout tabletu. To mě zlomilo. Projevovat soucit s někým takovým, když víte, co spáchal, bylo nepředstavitelné. Je to násilník a vrah.“ Julia vzpomíná, že když dokončila ošetřování a vyšla z pokoje, zhroutila se v slzách. Od doby, kdy se dozvěděla o krutém osudu unesené Širi Bibasové a jejích synů (v době, kdy byli odvlečeni do Pásma Gazy, bylo chlapcům devět měsíců a čtyři roky; všichni tři byli později teroristy brutálně zavražděni), vnímá službu na tomto oddělení jako ještě těžší. Jistě není sama, kdo se ptá, jaký to má všechno smysl. „To jsou otázky, na které nikdo nedokáže odpovědět,“ uzavírá rezignovaně.
Má pravdu. Hledat v tom všem nějaký smysl žádný smysl nedává. Snad jen – až zase budou palestinští a jiní Arabové a jejich sympatizanti vystřelovat do světa jedovaté šípy nenávistné antiizraelské propagandy, můžeme si vzpomenout na Julii a její kolegyně, jak ve vojenské nemocnici Ajalon opečovávají nejhorší teroristické zrůdy naší doby.
Volně podle serveru Ynetnews, odkaz:
