Článek
Vysvětlení. Naposledy odsloužil Kneset řádné čtyřleté funkční období v letech 1984 až 1988. Pak už se konaly volby předčasné, tj. žádný parlament celé čtyři roku po volbách nevydržel. Až znovu nyní: předchozí volby se konaly 1. listopadu 2022 – předtím, od roku 1988, šli Izraelci k volebním urnám třináctkrát.
Jenom pro úplnost uvedu, že Kneset má 120 členů, minimální nadpoloviční většina je šedesát jedna, volební práh pro vstup do zákonodárného sboru je 3,25 % a v Izraeli mají poměrný volební systém, což v praxi znamená, že každá vláda musí být koaliční (resp. nemusí, ale vždycky od vzniku státu byla).
Vládnoucí pravicová koalice premiéra Netanjahu, která sice po část období nefungovala zcela soudržně, ale to teď dejme stranou, sestává z národně liberálního Likudu, středopravicové Nové naděje, dvou náboženských ultraortodoxních stran Šas a Sjednocený judaismus Tóry a dvou ultrapravicových formací Náboženští sionisté a Židovská síla. V posledním týdnu svého řádného působení (13. až 17. 7. 2026), ve snaze dokončit svoji legislativní agendu, spustila doslova smršť. Přijala několik klíčových, ale současně kontroverzních zákonů. Jejich osud je ovšem nejistý: pakliže v říjnu zvítězí opozice, slibuje, že některé legislativní normy promptně zruší.
Zde si zastavím u těch, které se týkají služby v armádě (IDF).
Začalo to v pondělí 13. července přijetím Základního zákona: Studium Tóry. Tórou jsou v širším slova smyslu myšleny všechny Posvátné texty, nikoli pouze Pět knih Mojžíšových, případně celá Hebrejská Bible, ale také Talmud, Mišna, komentáře učenců a židovské náboženské právo. Tato norma má nejvyšší právní sílu, protože tematické Základní zákony nahrazují neexistující ústavu. Tento stanoví, že studium Tóry je jedna ze základních hodnot v dědictví židovského národa a jako taková má být Státem Izrael formálně uznána. Proti tomu by se dalo těžko něco namítat, pokud bychom ale neřekli ono příslovečné „B“. Je-li totiž studium Tóry „ústavně“ zakotvenou hodnotou státu, pak studenti náboženských učilišť (ješiv), kde hlavním předmětem je Tóra, se těší zvláštní „ústavní“ ochraně. A pokud tito student a jejich duchovní a političtí představitelé – a to už předestírám reálnou situaci – usoudí, že nemusí narukovat na vojnu a budou se přitom hájit tímto Základním zákonem, pak tu máme kolosální problém – jasný projev nerovnosti, který do demokratického režimu nepatří. Jinými slovy, sekulární a neultraortodoxní sloužit v armádě musí, studenti ješiv nikoli. Je to fér?
To ale není všechno. Od den později (14. 7.) ultraortodoxní politici prosadili zákon, a velká část koalice je podpořila – poměr hlasů byl 58:54, podle kterého měly být na několik měsíců zmrazeny donucovací kroky příslušných orgánů vůči ultraortodoxním mužům, kteří nesplnili povinnost nastoupit k vojenské službě. Zjednodušeně řečeno, pokud by někdo z nich obdržel povolávací rozkaz a spláchl ho na WC (jak radili někteří ultraortodoxní duchovní), nehrozil by mu žádný postih (zatčení, trestní stíhání apod.), a to až do ledna příštího roku. Přitom Vrchní soudní dvůr (panel Nejvyššího soudu plnící roli soudu ústavního) jasně stanovil, že udělování plošných výjimek pro ultraortodoxní muže schopné služby v IDF je nezákonné a že vláda musí zajistit, aby tito lidé plnili svou vojenskou povinnost stejně jako všichni ostatní. Nepřekvapí proto, že Vrchní soudní dvůr vyhověl žalobám podaným proti tomuto zákonu a předběžným opatřením zmrazil jeho účinnost.
V této souvislosti je nutné uvést, že velení IDF v čele se svým šéfem, náčelníkem generálního štábu generálporučíkem Ejalem Zamirem, stojí v této záležitosti názorově proti vládě, ale nemá-li její podporu, jsou její možnosti, pokud jde o účinné povolávání ultraortodoxních k základní vojenské službě, značně omezené. Je to absurdní situace: IDF naléhavě potřebuje na 12 tisíc nových branců, přičemž v komunitě ultraortodoxních jich je přes 70 tisíc (férově přiznejme, že někteří slouží, ale jde o zlomek jejich počtu), které nemůže rekrutovat.
Problém má jeden kocourkovský aspekt. V noci na 17. července schválil Kneset další zákon, kterým se prodlužuje základní vojenská služba*) z nynějších 30 na 32 měsíců, a to z důvodu personální krize v IDF. Vzhledem k tomu, jakým vojenským výzvám a na kolika frontách jim Izrael čelí, je postoj ultraortodoxních mužů a jejich lídrů nutno vnímat jako vrchol sobectví a výsměch těm, kdo sdílejí břemeno obrany. Týká se to i rezervistů, kteří více než kdy jindy musí na delší čas opouštět své rodiny a zaměstnání, zatímco ultraortodoxní se věnují v pohodlí ješiv studiu Svatých textů. A to nemluvíme o tom, že jsou finančně jako nevýdělečné osoby závislí mj. na státní podpoře včetně stipendií, případně také na sociálních dávkách. Do očí bijící paradox.
*) Týká se pouze mužů, ženy mají službu o něco kratší. Do roku 2015 trvala vojna v IDF 36 měsíců, v tom roce byla zkrácena na 32, v roce 2020 dokonce na 30 měsíců; o rok později došlo k prodloužení na 32, v roce 2024 k opětnému zkrácení na 30 měsíců. Po letošním prodloužení je zkrácení na původních 30 měsíců naplánováno na červen 2029.
Epilog. Jako věřící člověk, byť ne judaista, pohlížím na studium Tóry s úctou. Sám po celoživotní zkušenosti vím, jak četba Bible, Starého i Nového Zákona, dokáže člověka duchovně naplnit, obohatit a dát mu životní smysl. Přesto si myslím, že ultraortodoxní studenti by si měli svoji povinnost vůči státu, zemi a národu splnit a službou v IDF projít. Současný stav prostě není fér.
●
