Článek
Pořídil ji válečný fotograf David Rubinger (1924-2017) a zachytil na ní tři izraelské výsadkáře, když v osvobozeném východním Jeruzalémě stanuli v posvátné úctě u Zdi nářků. Snad není třeba připomínat, že jde o pozůstatek Druhého chrámu zničeného Římany v roce 70 n. l. a tedy nejposvátnější místo židovského náboženství. Známá je také pod označením Západní zeď.
Snímek je datován 7. červnem 1967. Z dobových souvislostí připomeňme, že během první arabsko-izraelské války (1948/1949), tehdejší Zajordánsko okupovalo jak Západní břeh, tak východní část Jeruzaléma a přičlenilo obě teritoria ke své monarchii, čímž vzniklo Jordánsko. Tento absurdní*/ stav trval až do června 1967, kdy Izrael v šestidenní válce východní část svého historického hlavního města včetně Západní zdi a Chrámové hory osvobodil (a později sjednotil se západní částí metropole).
*/ Absurdní proto, že Zajordánsko bylo samostatným arabským státem mimo území britského mandátu Palestina, který se měl dle plánu OSN rozdělit mezi Židy a Araby; na toto palestinské území nemělo Zajordánsko žádný nárok. Ledaže by si to palestinští Arabové sami přáli (jakože ano), ale pak je jejich státem Jordánsko a současné volání po dalším nezávislém státním útvaru je naprosto falešné, když už svůj stát mají.
Vraťme se ale k Rubingerově fotografii. Dlouhá desetiletí se mělo za to, že jsou na ní vyobrazeni tito tři výsadkáři. Sion Karasenti (vlevo), Jicchak Jifat (uprostřed se sejmutou helmou) a Chaim Ošri (vpravo). Všichni tři sloužili v 55. výsadkové brigádě (zvané „Hrot kopí“) v sestavě 66. praporu.
Obr. 1. Tři izraelští výsadkáři u jeruzalémské Západní zdi 7. června 1967. Předmětem sporu byla identita vojáka vlevo.
Zatímco identitu Jifata a Ošriho nikdo nikdy nezpochybnil, identitu „vojáka vlevo“ (na fotografii) ano. Je to opravdu Karasenti, jak on sám tvrdí a jak se všeobecně má za to? Anebo je na této pozici někdo jiný?
KARASENTI, NEBO BORSTEIN?
Do příběhu totiž vnesla pochybnosti rodina jiného vojáka, který se ve stejné brigádě také podílel na osvobození východního Jeruzaléma, dnes již zemřelého Abrahama Borsteina. Jeho potomci tvrdí, že na fotce je on, jejich otec, a nikoli Karasenti.
Spor obou rodin, začal v roce 2021. Borsteinovi požadovali, aby Karasenti veřejně prohlásil, že není vojákem na fotografii vlevo, což on pochopitelně odmítl. Neboť je přesvědčen o opaku. Borsteinova rodina si dokonce zaplatila forenzní vyšetřovatele, aby prokázali, že dotyčným výsadkářem byl jejich otec, ale Karasenti jejich nález odmítl. Naproti tomu výsledek zkoumání, kterému se věnovala televizní stanice Channel 12, vedlo k závěru, že na snímku je s vysokou pravděpodobností Karasenti. Tedy tvrzení proti tvrzení. Následovala vzájemná obvinění z pomluvy – a tím vším se zabýval Distriktní soud v Tel Avivu.
Navenek dětinský, přesto ale prekérní a dilematický případ. Jsou-li na snímku tři osoby a o tato místa se chtějí podělit čtyři, pak jeden z nich tam bezpochyby být nemůže. Anebo existuje ještě nějaké jiné řešení?
Jak by se s tímto rébusem poradil nejmoudřejší z moudrých, staroizraelský král Šalomoun? To samozřejmě nevíme, nicméně výsledek toho sporu lze označit za šalomounský. Místopředseda Telavivského distriktního soudu, který měl kauzu na starosti, informoval 8. února o kompromisní dohodě. „Obě strany souhlasí s tím, že spor odloží a předají lidu Izraele poselství o jednotě a usmíření,“ uvedl soudce Benny Sagi a vysvětlil podstatu dohody. Jelikož nelze s jistotou říci, kdo je tím třetím výsadkářem na snímku, obě strany si ponechají své přesvědčení, ale současně budou respektovat názor strany druhé. To znamená, že jedna strana může tvrdit, že na obrázku je Karasenti, a druhá, že je na něm Borstein – a obě budou mít pravdu.
Díky tomuto kompromisu bude soud ušetřen řešení neřešitelného.
Obě strany se na chodbě soudu společně vyfotily, což je symbolické znamení ukončení tříletého sporu. Soudce také uvedl, že je mimo jakoukoli pochybnost, že oba muži byli stateční bojovníci, kteří se zúčastnili řady bitev včetně osvobození Jeruzaléma a pracovali pro stát a jeho bezpečnost během jednoho z nejtěžších období, které Izrael zažil, tím nejodvážnějším a nejzáslužnějším způsobem, jaký si lze představit.
A to je, myslím, na celém příběhu to nejpodstatnější. Inspiruje k tomu, abychom v životě odložili malicherné spory a soustředili se na věci a výzvy nekonečněkrát zásadnější. Samotný kompromis, soudem posvěcený, je pak ve své podstatě geniální. Hodný dědiců myšlenkového odkazu krále Šalomouna.
Volně zpracováno podle „Solomonic ruling: 2 paratroopers can claim single spot in iconic Six Day War image“ (The Times of Israel/11. 2. 2024) – ZDE
