Článek
A stejně jako v roce 1948, i letos je židovský stát ve válce. Ta jeho obyvatelům, a přátelům všude ve světě, připomíná, že boj neskončil. Tenkrát čelil znovuzrozený Izrael arabské agresi a čelí jí i v naší době. Tenkrát mu téměř nikdo nepomohl, čest výjimkám, k nimž patřilo i Československo, dnes se mu vojenské pomoci od nejbližších spojenců dostává, díky za to, ale jeho obranná válka proti terorismu je den co den podrobována nevybíravé kritice. I od přátel, kteří by si ve stejné situaci nemohli počínat jinak. Ve světě se zvedá vlna hanebného antisemitismu, což byl jeden z důvodů, proč se zrodil sionismus. Zemí podporujících spravedlivou věc Izraele je v OSN žalostně málo. Nevábný obraz.
Nadto je izraelská demokratická společnost hluboce rozdělená, národní trauma ze 7. října 2023 zasáhlo všechny její segmenty. Není atmosféra pro velkolepé oslavy, gangsterský nepřítel stále drží v Pásmu Gazy v nelidských podmínkách na 130 nevinných rukojmí, raketové útoky, byť ne tak intenzivní jako loni v říjnu a mnohokrát předtím, pokračují. Hamas je oslaben, ale nikoli poražen, jeho lídr v Pásmu Jahjá Sinwár stále nebyl lapen, případně zlikvidován. Válka pokračuje.
Co za tohoto stavu Izraeli popřát? Hodně síly, armádě úspěchy v její veledůležité misi a lidu Země izraelské velkou dávku trpělivosti a setrvalou naději. Malý velký stát prochází obrovskou zkouškou své odolnosti. Zvítězit musí. Navzdory všem. Vítězství nemá alternativu. Nemělo ji v roce 1948 a nemá ji ani dnes.
V pondělí 13. května, před večerním zahájením Dne nezávislosti, si lid Izraele připomíná ty, kteří v národním zápase o svobodu a důstojnost přinesli oběť nejvyšší. Jom hazikaron. Součástí připomínky je i zvuk sirén, letos se ceremonie konají nejen v Jeruzalémě, ale i v komunitách poblíž linie s Pásmem Gazy. Do sirén symbolizujících vzpomínku a poctu kvílí sirény jiné – varující, že teroristický nepřítel opět zahájil raketový útok.
Taková je realita Izraele po 76 letech od jeho zrození.
