Článek
Nejinak tomu bylo i nyní. Izraelský zpravodajský portál Arutz Ševa referoval 14. ledna 2025 o starověké stavbě sloužící k rituálním účelům pocházející z období Prvního chrámu. Ten byl centrem náboženského života ve sjednocené izraelské monarchii a po jejím tpzdělení v Judském království od desátého do šestého století před naším letopočtem. (článek „First Temple-period ritual structure uncovered in Jerusalem“, odkaz níže.)
Unikátní stavba byla odkryta odborníky Izraelského památkového úřadu na východním svahu archeologického centra Město Davidovo, které leží jižně od Chrámové hory. Sestává z osmi místností vytesaných do skály a zahrnuje oltář, massebu - viz */, lis na olej a víno, oltář a drenážní kanál. V jedné místnosti jsou do podlahy vytesány značky v podobě písmene „V“, jejichž smysl zůstává nejasný. Vedoucí vykopávek Eli Šukron říká, že komplex sloužil s největší pravděpodobností ke kultovním (náboženským) účelům. Jde o jedinou stavbu tohoto druhu nalezenou v hlavním městě Jeruzalémě a jednu z nemnoha odkrytých v Zemi izraelské.
*/ Masseba – pamětní nebo posvátný sloup či vztyčený kámen.
Objevená struktura se rozkládá na ploše přibližně 220 metrů čtverečních. V malém sklepení (jeskyni) vytesaném na okraji stavby byl nalezen sklad předmětů z osmého století př. n. l., mezi nimi hrnce na vaření, nádoby s fragmenty starověkých hebrejských nápisů, závaží tkalcovského stavu, pečetě s ozdobnými motivy nebo mlýnské kameny. Svoji funkci rituálního místa přestala struktura plnit právě v onom v osmém století př. n. l. Podle Eliho Šukrona dost možná v důsledku radikální náboženské reformy, k níž došlo z příkazu judského krále Ezechiáše, který vládl na přelomu osmého a sedmého století př. n. l. Jednalo se o vymýcení pohanské modloslužby a návrat k původnímu náboženství lidu Izraele. Součástí tohoto úsilí bylo soustředění bohoslužeb do jeruzalémského Chrámu a zrušení rituálních míst roztroušených po celém království. Že byla v té době Ezechiášova reforma úspěšná, zdají se potvrzovat i slova Eliho Šukrona: „Když jsme v roce 2010 s vykopávkami v Městě Davidově začali, zjistili jsme, že místo bylo utěsněno zeminou a během osmého století se přestalo používat.“
Na doplňujícím videu (odkaz níže) vedoucí archeolog Eli Šukron vysvětluje, že na nalezeném lisu na olivy se vyrábělo jen malé množství oleje. Ten se velice pravděpodobně používal pro kultovní účely, což byla ve starém Izraeli obvyklá praxe. Eli Šukron připomněl příběh praotce Jákoba, jak jej popisuje biblická kniha Genesis ve 28. kapitole: „Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem.“ Podobných míst najdeme v Bibli několik. A právě vztyčený neporušený sloup, starý 2,8 tisíce let, je považován za nejvýznamnější nález: důkaz, že téměř jistě šlo o kultovní místo. Neméně důležitý je další prostor, kde stál oltář - na plošině vytesané do skály. Z rohu oltáře vedl drenážní kanál.
Jak uvedeno, během osmého století před naším letopočtem se tato stavba již nepoužívala. Nicméně všechny předměty byly shromážděny na jednom místě a soustředěny do skalního jeskyně. Ta byla zavezena zeminou a kamením. Není to nic neobvyklého. V odborné terminologii se pro prostory, v nichž byly uchovávány vysloužilé kultovní předměty, používá termín favissa, v židovském náboženství geniza (předměty s posvátnými texty nesmí být zničeny, ale s úctou uloženy.)
Co to všechno znamená? Reálné dějiny lidu Izraele a biblický záznam jsou spojité nádoby. Ale i kdyby žádný biblický záznam neexistoval, jakože existuje, samotné archeologické nálezy z doby před bezmála třemi tisíci lety, které obsahují starohebrejské písmo, jsou důkazem historického sepětí lidu Izraele se Zemí izraelskou. Se všemi z toho vyplývajícími politickými důsledky. Jinými slovy popírání těchto vazeb arabskou, zejména palestinskou propagandou je nebetyčná pošetilost. A skutečnost, že archeologie a Bible nejsou a nemohou být v rozporu je už jen samozřejmý bonus.
Textové podklady:
Video: