Článek
Přitom Svatodušní svátky neboli Letnice mají stejnou důležitost jako Vánoce a Velikonoce – uzavírají sérii událostí, na jejichž konci je ustavení křesťanské Církve. Záměrně používám velké „C“, protože nejde o žádnou organizaci (typu katolické, pravoslavné, koptské, arménské, anglikánské, luterské apod.), ale o duchovní organismus. Církev jako Tělo Kristovo.
Její vznik nebyl možný bez nebeského zmocnění v podobě seslání Ducha svatého, který způsobil zásadní změnu. Než byl seslán, scházeli se Ježíšovi učedníci, pozdější apoštolové, v jeruzalémském soukromí a v podstatě nikdo o nich nevěděl. V týdnech od Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání prožívali docela jiné časy, než když s nimi den co den pobýval, zejména pak po Jeho nanebevzetí – nelehké časy, bezpochyby s mnoha otázkami. Dny čekání věnovali modlitbám a mimoto museli doplnit počet učedníků/apoštolů na dvanáct po zrádci Jidášovi. Rozhodli se losovat ze dvou kandidátů a na uprázdněné místo byl vybrán Matěj.
Čekání skončilo na den Letnic, židovský svátek Šavuot, kterým si věřící připomínají jednak darování Mojžíšova zákona lidu Izraele na Sinaji, jednak jde o svátek oslavující první sklizeň. Načasování seslání Ducha svatého mělo svůj význam. V Jeruzalémě se o Letnicích sešlo velké množství Židů z diaspory, stejně jako pohanů, kteří konvertovali k židovství – a to byla příležitost oslovit je v jejich jazycích a zvěstovat jim jako prvním evangelium, poselství o Ježíši Kristu. Jak? Bible v knize Apoštolských skutků (2. kapitola) svědčí, že na apoštolech se „ukázaly jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat“. A tedy i v jazycích zahraničních návštěvníků Jeruzaléma.
Takový byl počátek Církve. Tehdy byl vůdčím apoštolem Petr, přičemž právě zde, v Jeruzalémě, byl ustaven první křesťanský sbor (třebaže označení „křesťané“ bylo zavedeno o něco později v Antiochii). K této jeruzalémské části církevní historie se vztahuje klíčové Ježíšovo slovo řečené Petrovi: „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou (Matoušovo evangelium, 16. kapitola).“ Toto zaslíbení se netýká Říma, ani jiného města tehdejšího světa, ale Jeruzaléma; a už vůbec ne ustavení instituce papežství, to je naprostá dezinterpretace Písma svatého. Když Ježíš učedníkům sdělil, co je po Jeho odchodu do nebe čeká, nemluvil o Římu: „… dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celé Judeji, Samaří a až na sám konec země (Apoštolské skutky, 1. kapitola). “
Jak to tedy v Jeruzalémě začalo? Vlastně stejně jako v naší době začíná každá evangelizační kampaň. Petr svědčil o Ježíši, Jeho smrti a zmrtvýchvstání, o tom, že Ježíš je od Boha seslaný Mesiáš a Pán. Ti, které Petrovo kázání oslovilo, se ptali: co máme dělat? Petr jim řekl, jaký má být další postup. „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ Bible dodává, že ti, kteří přijali Petrovo slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. A dál? „Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. (…) Každého dne pobývali svorně v Chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem.“ Co je důležité: „Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.“ (Apoštolské skutky, 2. kapitola)
Takový byl počátek ustavení Církve – Těla Kristova. V Jeruzalémě, zprvu pod vedením apoštola Petra jakožto skály, na níž bylo vzděláno křesťanské společenství. O něco později byl do apoštolské služby postaven Pavel, jakožto spíše, ale ne výlučně, apoštol pohanů, zatímco Petr byl spíše, ale nikoli výlučně, apoštol Židů. Ještě za života apoštolů se přesně podle Ježíšova zaslíbení rozšířilo křesťanství z Jeruzaléma do dalších oblastí Judeje, do sousedního Samaří, poté do tehdejší syrské Antiochie, dále do Malé Asie, Řecka a nakonec do Říma.
Počátky tohoto duchovního a misijního procesu si připomínáme o Svatodušních svátcích. S tím, že bez seslání Ducha svatého na apoštoly by něco takového nebylo možné. Znovu ale připomínám: Petr je skála, na níž byla dle Bible vzdělána Církev v Jeruzalémě, nikoli v Římě. Petr je významný apoštol, nikoli ale první katolický papež.
Je škoda, že si tak významné křesťanské svátky nepřipomínáme alespoň prostým údajem v občanském kalendáři. Jako bychom ani nebyli zemí s tak bohatou, byť zhusta kontroverzní, křesťanskou tradicí. Vánoce ano, Velikonoce ano, Letnice nikoli. Upomíná to na tříčlennou rodinu, v niž se každoročně slaví narozeniny tatínka, dítěte, ale z nepochopitelného důvodu ne narozeniny maminky. Rozumíte tomu?
