Článek
To je výsledkem spolupráce pivovaru s transgender influencerem/influencerkou jménem Dylan Mulvaney – na plechovce je portrét této transgender bytosti. (Autor tohoto článku je na rozpacích, jestli má napsat „její“ nebo „jeho“ portrét, případně zda má použít genderově neutrální variantu a v tom případě kterou.)
V článku „Pivovar zkusil v reklamě transgender. Tvrdě narazil“ se píše o tom, že se „na sociálních sítích strhla bouře kritiky, která vyvrcholila poklesem prodeje piva“. O čem to svědčí?
Aniž bych chtěl tuto záležitost jakkoli přeceňovat, nabyl jsem dojmu, že určitá část americké společnosti má všech těch kampaní, které se týkají nejrůznějších druhů deviací (deviace = odchylka od normy, nic urážlivého), tak akorát. Valí se na nás progresivistická propaganda v jejich prospěch ze všech stran – a čeho je moc, toho je příliš. Dnešní politicky korektní společnost nemá problém vylít s vaničkou i dítě: stále méně a méně bere na vědomí oponentní postoje a stále více a více nám dává pocítit, že svoboda vyjadřovat tyto oponentní postoje je cosi, co není hodné respektu. Ta tam je tolerance, kterou si progresivistický mainstream nárokuje ve vztahu k menšinám, pro něž je charakteristický odklon od normy. Situace se zásadní způsobem proměnila od jednoho extrému k druhému.
Vypůjčím si citát respektovaného novináře a spisovatele Ondřeje Neffa, který v úvodníku Neviditelného psa po odporné vraždě v bratislavském gay klubu loni v říjnu napsal: „Kdysi to byla kriminalizovaná menšina, pak možná odstrkovaná nebo opomíjená skupina a teď všechno směřuje k tomu, aby se ní stala kasta nedotknutelných, kolem níž je dlužno chodit po špičkách a v mírném předklonu, aby člověk nevyfasoval nálepku homofob.“ (19. 10. 2022). Sdílím podobné obavy: zásadně odmítám kriminalizaci homosexuálů kvůli tomu, že patří k této menšině; homosexualita není zločin. Současně ale odmítám, aby HS byli považování za privilegovanou skupinu, na jejíž adresu nelze svobodně říkat pravdu. Jednou takovou pravdou argumentují konzervativní křesťané: drží názor, že podle Bible jsou homosexuální praktiky tím, co v duchovním světě nazýváme hříchem.
Takovýto úhel pohledu na HS praktiky, ačkoli se k němu hlásí stovky milionů věřících nejrůznějších denominací na celém světě (a nejde tedy o nějaký marginální názorový proud) je pro progresivisty, kteří ovládají podstatnou část svobodného světa, krajně nepohodlný ba nežádoucí. Vyjevit takovýto názor veřejně může znamenat mít osobní problém. Své o tom ví finská křesťanskodemokratická politička Päivi Räsänenová, která kvůli tomu, že veřejně informovala o tom, co o HS praktikách učí Bible, skončila před soudem. (Byla osvobozena, ale po odvolání prokuratury ji čeká další proces.)
A své o tom ví i autor tohoto článku. Když jsem na serveru Blogosféra.cz informoval o HS ve stejném duchu jako Räsänenová, administrace mi zakázala na téma LGBTQ+ psát (načež jsem jako autor Blogosféru okamžitě opustil).
Říká se, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V případě našeho tématu tak dlouho propagujeme a lidem doslova vnucujeme nejrůznější menšiny, pro něž je charakteristická odchylka od normy, až se to části populace začne zajídat – a zareagují po svém. Třeba tím, že budou kupovat jiné pivo, pakliže je na plechovce toho jejich propagována osoba z nedotknutelné menšiny.
Demokratický právní stát a společnost v něm žijící má minority chránit, nikoli je propagovat či preferovat; naopak nemá zatlačovat na okraj legitimní oponentní názory vůči nim vyjádřené či je dokonce kriminalizovat. Kriminalizace homosexuality je nepřijatelná, nepřípustná. Právě tak by mělo být nepřijatelné a nepřípustné potlačování názorů nebo dokonce trestní stíhání osob, které ve vztahu k HS vycházejí z jednoho z fundamentů, na nichž je založena západní civilizace – z judaisticko-křesťanského náboženského světového názoru.
Ostatně i současný římský papež František, populární také mezi nemalou částí nekatolíků a ateistů, říká, že homosexualita není zločin, ale je to hřích. Cenzurovat či dokonce zakazovat ve veřejném prostoru takováto a podobná vyjádření je cesta do pekel, začátek konce naší svobody. LGBTQ+ mají samozřejmě své místo ve společnosti jako rovní mezi rovnými – z pohledu práva platného v demokratické společnosti. Jakékoli protežování či vnucování té či oné odchylky většině se dříve nebo později stane kontraproduktivní aktivitou a obrátí se proti autorům takovýchto kampaní. Jako se to stalo v případě „transgender“ piva Bud Light. Pokud bych měl sebemenší problém se záležitostí týkající se osoby jménem Dylan Mulvaney, pak kdybych byl v Americe fanouškem tohoto piva, také bych přestal kupovat plechovky s vyobrazením zmíněné osoby. Snad to není nepochopitelné.
