Článek
Důležitý je přívlastek „arabský“ (někdy se zmatečně uvádí „palestinský“), protože opačně to neplatí, tedy že by židovskému teroristovi za zavraždění Araba hrozila poprava – tak tento návrh koncipován není. V současné době má za sebou první čtení v izraelském parlamentu (Knesetu), v listopadu prošel poměrem hlasů 39 pro ku 16 proti (ze 120), a je projednáván ve výboru pro národní bezpečnost. Aby se předloha stala zákonem, musí projít ještě druhým a třetím čtením.
Návrh zákona předkládá krajně pravicová strana Židovská síla ministra národní bezpečnosti Itamara Ben Gvira, má ale podporu některých poslanců dalších stran. Nechme stranou formální záležitost, že jde vlastně o předlohy dvě, z nichž jedna se týká civilních izraelských soudů a jedna vojenských soudů působících v Judeji a Samaří. Protože tyto historické regiony nejsou pod izraelskou suverenitou, ale pod vojenskou správou, a jelikož palestinští Arabové nejsou izraelskými občany, podléhají vojenské jurisdikci. Smyslem návrhu je (I) odstrašit od páchání teroristických činů, (II) znemožnit páchání teroristických činů (popravený terorista se nemůže dostat na svobodu a znovu se zapojit do teroru) a (III) vyloučit, že i ti nejhorší teroristé by mohli být vyměněni za izraelská rukojmí, tak jak jsme toho byli v minulosti i docela nedávno svědky. Na svobodu se tak dostali i brutální vrazi.
Přestože všechny tyto argumenty mají svoji relevanci, mají i své oponenty, kteří upozorňují na možné problémy v případě uzákonění nové předlohy. Zásadním odpůrcem je Michael J. Zoosman, který působí v kanadské židovské diaspoře. Tím se dostáváme ještě k jednomu aspektu věci. Do jaké míry se mají Židé v diaspoře zapojovat do vnitroizraelského diskursu na toto téma. Zoosman, který působí jako certifikovaný kantor a duchovní liberální větve judaismu v kanadské Britské Kolumbii, říká, že je to nejen jejich právo, ale i povinnost. Je přesvědčen, že navrhovaná norma ohrožuje nejen morální základy Izraele, ale i bezpečnost Židů na celém světě. V názorovém článku na webu novin The Jerusalem Post napsal: „Spousta izraelských zastánců této předlohy běžně odmítá, aby Židé, jako jsem já, tedy Židé v diaspoře, se k této záležitosti vyjadřovali, protože nežijí v Izraeli. Jeden takový zastánce trestu smrti mi napsal: »…ačkoli jste Žid, nejste Izraelec ani v Izraeli nežijete. Nevměšujte se do izraelské politiky, protože já se také nevměšuji do kanadské politiky.«“ To je podle Zoosmana omyl. Navrhovaný zákon představuje podle něj potenciální nebezpečí pro globální židovskou pospolitost, proto je zcela nezbytné, aby se neizraelští Židé do debaty na toto téma plnohodnotně zapojili. Také z toho důvodu, že pro antisemity na celém světě žádný rozdíl mezi Židy a Izraelci neexistuje.
Dokládá to vlastní zkušeností. „Nedávná válka Izraele proti Hamásu v Gaze vyvolala v Britské Kolumbii obrovské výbuchy antisemitismu namířené proti členům naší progresivní (liberální) židovské komunity v Britské Kolumbii. Totéž platilo, když jsme na začátku války žili s rodinou ve Washingtonu, D.C. Živě si vzpomínám, že na autobusové zastávce nacházející se hned za rohem školky, kam chodily naše děti, bylo načmárané graffiti s nápisem Smrt Izraeli.“ Vysvětluje, že neoddělitelné spojení mezi Židy a Izraelci v myslích nepřátel Izraele je přesně tím důvodem, proč by se hlasy židovského původu měly zapojit do diskuse o otázce tak zásadní, jako je trest smrti – kvůli globální bezpečnosti všech Židů.
Zoosman, bývalý vězeňský kaplan, je spoluzakladatelem iniciativy L’chaim: Jews Against the Death Penalty (volně: Za život: Židé proti testu smrti). Vznikla v roce 2020 a sdružuje tisíce lidí v Izraeli i mimo něj. Podle Zoosmana má povinnost bít na poplach proti zmíněné předloze, protože iluze o kolektivním odstrašení (teroristů), jež v myslích mnoha jeho zastánců udržuje tento rasistický návrh při životě, je ve skutečnosti zaslepuje, pokud jde o vnímání bezprostředního nebezpečí, které tato legislativa představuje. Co má na mysli? Je přesvědčen, že zavedení trestu smrti by mohlo vyvolat lavinu dalších teroristických činů. Nejenže teroristy neodradí, a přitom podkope židovské hodnoty tím, že zneváží lidský život, ale ve skutečnosti bude inspirovat k dalšímu teroristickému vraždění. Žádné odvolávání se na představu odstrašení, ani ze strany tajné služby Šin Bet, nemůže zakrýt ten fakt, že trest smrti by Izrael nasměroval na dlouhodobě katastrofální a sebedestruktivní cestu, která by vyvolala odcizení v celém židovském světě. U trestu smrti je dobře zdokumentovaný tzv. efekt brutalizace (jev, kdy trest smrti zvyšuje agresivitu a tendenci k násilí v celé společnosti, místo jedno i druhé snižoval), který může pobízet potenciální mučedníky k novým útokům na Židy. Francouzský spisovatel 19. století Éliphas Lévi upozornil na dlouhodobě známou souvislost mezi trestem smrti a touho po mučednictví: „Každá hlava, která padne na popravišti, může být uctívána a oslavována jako hlava mučedníka.“
Zoosman vysvětluje, že radikální islamističtí teroristé, stejně jako ti, kdo spáchali hrozivé masové vraždy 7. října 2023, oslavují mučednictví v naději získání odměn, které je údajně čekají v ráji. Upřednostňují mučednictví při samotném aktu zabíjení, ale pokud mohou zabít a pak být postaveni na piedestal, tedy oslavováni jako hrdinové čelící trestu smrti za svoji věc, je to pro ně ještě lepší. Jejich idealizace popravy, představa, že bude glorifikována, platí zvlášť v době, kdy tolik lidí nenávidí Izrael za to, jak zachází se svými nežidovskými občany. Proč by Izrael měl teroristům hrát do karet právě tímto způsobem? A argumentuje: „Mnohem přísnějším trestem pro takové jedince je uvěznění, které nutí teroristy konfrontovat se s tím, co udělali, zatímco každý den musí snášet omezení žaláře s maximální ostrahou. Jako židovský vězeňský kaplan mohu tuto drsnou realitu osobně dosvědčit.“
Polemizuje s názorem podporovatelů navrhovaného zákona, kteří tvrdí, že popravy teroristů zabrání tomu, aby v budoucnu byla brána izraelská rukojmí a sloužila jako nátlakový prostředek pro výměnu za teroristy uvězněné v izraelských žalářích. Není to podle něj jediná možnost. Stačí změnit stávající legislativu v tom smyslu, že bude zákonem zakázáno zahrnout do výměny kohokoli, kdo byl odsouzen za vraždu. „Taková legislativa by problém vyřešila, aniž by vytvořila nové mučedníky, kolem jejichž památky by se jistě shromáždili další teroristé.“
Dále upozorňuje, že tento nebezpečný návrh zákona představuje pro židovský svět všudypřítomné nebezpečí. „Pokud by jej Kneset schválil, izraelskou společnost by poznamenala nepřijatelná skvrna státem vykonávaných poprav, která by narušila její morální základ, a kromě toho by antisemitští extremisté nepochybně obvinili všechny Židy světa z tohoto státem podporovaného programu zabíjení. Trest smrti by dokonale zapadal do jejich pokřiveného pohledu na Izrael, a v širším smyslu i na judaismus, který by vnímali jako »kult smrti«.“ Zoosman podtrhuje, že zákon by natrvalo zdecimoval již tak křehké hodnocení morálního kompasu Izraele v myslích stovek milionů lidí a většiny národů. „Vzhledem k tomu, že Izrael by začal provádět časté popravy stovek vězňů, aktivisté za lidská práva na celém světě by nadále legitimně srovnávali Izrael s Íránem a dalšími globálními pachateli nehorázných soudních vražd. Inherentně rasistická povaha zákona, zaměřeného pouze na nežidovské* teroristy, by jen posílila rozšířený argument, že Izrael je státem apartheidu.“
* Skutečnost, že návrh se má vztahovat pouze na arabské a nikoli židovské teroristy, patří mezi jeho nejvíce kritizované principy. Právem: popírá zásadu aequalitas ante legem - rovnost všech před zákonem. Jeden z podporovatelů zákona v izraelském parlamentu, předseda výboru pro národní bezpečnost Cvika Fogel ze strany Židovská síla, se k tomu vyjádřil 31. ledna 2026 pro BBC takto:„Buďme přesní, můj zákon se týká teroristů a teroristického činu, žádná diskriminace zde není. Definice je velmi jasná. Je pravda, že si nemyslím, že existuje něco jako židovský terorista nebo židovský teroristický čin. Jde o právní definici. Nešel jsem jinou cestou.“ Pokud si někdo myslí, že v jeho národě nemohou existovat teroristé ani terorismus, pak je tak citlivá záležitost, jak legislativa o trestu smrti, založena na zcela nepřijatelných základech. Skutečně právní stát nemůže něco takového nikdy schválit, aniž by poškodil své dobré jméno.
Michael J. Zoosman svůj text uzavřel: „Z těchto se dalších důvodů se členové iniciativy L’chaim: Jews Against the Death Penalty k návrhu hlasitě vymezili. Budou v tom pokračovat, dokud poslanci Knesetu nebudou naslouchat hlasům rozumu, a to v zájmu celého židovského světa.“
Osobní slovo autora blogu. Jako téměř absolutní odpůrce trestu smrti a státem organizovaných poprav (výjimka: nacističtí zločinci jako Adolf Eichmann a další) považuji návrh zákona za něco, s čím nemohu souhlasit. Jsem celoživotní přítel moderního izraelského státu, na němž si cením tisíce a jedné věci; jednou z nich je i skutečnost, že se v Izraeli nepopravuje. Pokud by se to mělo změnit, navíc na základě, který nezaručuje spravedlivý proces a rovnost všech před zákonem, zažil bych ve vztahu k Izraeli stejnou krizi jako v 90. letech minulého století, kdy se izraelské vládnoucí elity začaly sbližovat s palestinskoarabskými teroristy a organizací PLO a dopustily, aby se šéfterorista Arafat stal partnerem v rámci snahy o mírové narovnání. Mám naději, že aktivisté jako kantor Zoosman přispějí k tomu, abych tu krizi nemusel znovu zažít.
●
Volně podle webu novin The Jerusalem Post, odkaz:
Přídavné odkazy:
