Článek
ČTK na svém webu České noviny k novele uvedla, že změny v konstituci „podle kritiků omezují práva a svobody komunity LGBT+“. To je samozřejmě mimořádně citlivá otázka, nicméně v rámci otevřené debaty se nelze nezeptat. Jde o omezení práv, nebo privilegií? Je, nebo není správné omezit v demokracii pořádání akcí ve veřejném prostoru, které mohou narušit mravní výchovu dětí? Nota bene když se novela hlásí k tomu, že každé dítě má právo na ochranu a péči nezbytnou pro jeho řádný fyzický, rozumový a mravní vývoj, přičemž toto právo je nadřazeno všem ostatním s výjimkou práva na život. Ano, tady se pohybujeme na hodně tenkém ledě. Dilema je to nebývale ostré. Mají větší právo LGBT+ komunity pořádat své veřejné a zhusta provokativní show, nebo mají větší právo děti být chráněny před projevy zhoubné progresivistické ideologie? Kladu tuto otázku naprosto vážně, protože se týká i mě osobně.
Trávím hodně času s naší předškolní vnučkou a v komunikaci důsledně dbám na to, aby si osvojila řádné rozlišování mezi mužským a ženským rodem. Což ona bezpečně zvládá, nicméně kdykoli se splete a zeptá se „dědo, co jsi dělala?“, okamžitě ji opravím. To proto, že uznávám pouze dvě pohlaví: existují jen muži a ženy, kluci a holky. Nic mezi tím. Nevím, kdy se to stane, ale už teď mám těžkou hlavu z toho, až budeme čelit záležitosti typu „ten kluk má pindíka, ale je to holka a musíme mu říkat Jana“. A tak podobně. Narazit s ní v Praze na průvod Prague Pride se všemi jeho průvodními jevy, byl bych konfrontován s něčím, čemu bych velice rád vyhnul: vysvětlovat z mého pohledu nevysvětlitelné. Proto bych ocenil, kdyby se podobné festivaly konaly v uzavřených prostorech (obří stadiony apod.). Soukromě si myslím, že právě o to našim maďarským přátelům jde. A v tomto smyslu této části jejich konstituční novele rozumím.
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
Plně pak rozumím té pasáži v ústavě, v níž je uvedeno, že existují pouze dvě pohlaví – muži a ženy. Nejde o to, že totéž zavedl na začátku svého druhého termínu prezident Trump. On i Maďaři (a mnozí z nás s nimi) pouze dvě pohlaví (a žádný gender) prosazují proto, že jde o elementární stvořitelský princip uvedený na začátku Bible. V první kapitole knihy Genesis čteme: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ Jako muže a ženu – cokoli jiného je mimo stvořitelský řád a jde tedy o lidský konstrukt. Otázka proto zní, čemu dá ta která společnost přednost. Jestli stvořitelskému řádu, nebo jeho lidské deformaci. Maďarský parlament odsouhlasil to první a za to si zaslouží ocenění.
Stejně tak tleskám již zmíněné ochraně dětí před vlivy progresivistické ideologie, tedy nejen před „pochody hrdosti“, ale také před indoktrinací zejména ve vzdělávacím procesu. Pokud někdo není spokojen s tím, kým je, nechť se s tím vyrovná stejně, jako se jiní lidé musí vyrovnat s jinými hendikepy, kvůli nimž také nejsou sami se sebou spokojeni – nevidomí by chtěli vidět, hluší slyšet, němí mluvit, všechny dívky by chtěly být krásné a nejsou, kde kdo by chtěl mít ten či onen talent a nikdy ho mít nebude, neplodní by chtěli mít vlastní děti, vážně nemocní by si přáli být zdraví a tak dále. Proč právě transgender osoby by si měly nárokovat jakási privilegia? Jistěže lze namítnout, že člověk, který se narodí jako muž, ale cítí se být ženou se trápí, pakliže to společnost nebude akceptovat. Stejně tak se trápí bezpočet ošklivých dívek – a koho to zajímá?
Podklady
