Článek
Na přední příčce se nachází Súdán, jak nedávno připomněl arcibiskup Ezekiel Kondo, primas Súdánské provincie Anglikánského společenství.
Arcibiskup navštívil před časem teologické vzdělávací centrum Sarum College v jihoanglickém Salisbury, kde promluvil a varoval před tím, že svět dělá chybu, když přehlíží jednu z největších humanitárních katastrof dnešní doby, kterou způsobila tamní občanská válka.
Jenom připomeňme, že v zemi proti sobě bojují oficiální Súdánské ozbrojené síly (SAF) a paramilitární Síly rychlé podpory (RSF). Zvěrstva páchají obě formace.
Arcibiskup Kondo v Anglii popsal Súdán jako zemi, která se kvůli konfliktu dostala na samotný okraj kolapsu; občanská válka vyhnala z domovů na 12 milionů lidí a vyžádala si až 150 tisíc obětí, což je mnohem vyšší číslo, než jaké uvádějí obvyklé odhady. „Humanitární krize v Súdánu je obrovská,“ říká Kondo a ilustruje to na tom, že lidé jsou nuceni jíst kůru, listy nebo jiné části stromů, které za normálních okolností nejsou potravou pro člověka, a stejně tak konzumují krmivo určené pro zvířata (seno, obilí aj.). Snaží se přežit bez pravidelnému přístupu k jídlu a vodě a nemají zajištěné přístřeší.
Zatímco mezinárodní pozornost se podle arcibiskupa aktuálně soustředí na situaci ve Fáširu (v Dárfúru na jihozápadě země), který dobyly RSF a jsou obviňovány z masových vražd a násilí vůči civilistům, brutalita ve válečné oblasti má mnohem širší rozměr. Arcibiskup potvrzuje, že ke zvěrstvům dochází v Kutumu, v oblasti města Dalang v pohoří Núba, nebo v Barahu v nestabilním regionu Severní Kordofán. Mediální pokrytí súdánské občanské války je podle něj nedostatečné, přičemž rozsah utrpení se vyrovná nebo i předčí to, o čem dostáváme zprávy z Gazy nebo Ukrajiny. Trpce konstatuje: „Lidé prostě tiše umírají (myšleno bez zájmu světa).“ Popsal otřesné poměry, kdy lidé byli přinuceni vykopat si vlast hrob, než byli ozbrojenci zavražděni. „Situace je opravdu špatná,“ zdůrazňuje, nicméně dodává i něco pozitivního. Po celém Súdánu distribuují církve navzdory nebezpečí tolik potřebnou humanitární pomoc. Za přispění mezinárodních partnerů, včetně dárců z Velké Británie. Protože ale banky a dopravní systémy zkolabovaly, využívají místní pastoři k převodům financí mobilní telefony (mobilní bankovnictví, služba M-Pesa) k nákupu potravin, které jsou pak rozdávány oběma komunitám, křesťanům i muslimům.
Arcibiskup se také dotkl politické stránky věci. Ocenil diplomatické úsilí skupiny Quad pro Súdán, kterou tvoří Egypt, USA, Emiráty a Saúdská Arábie. Tyto země se snaží vyjednat příměří, ale k úspěchu je zapotřebí mnohem silnější mezinárodní tlak. Pokud jde o možný konec konfliktu, duchovní říká: „Věřím, že jednou přijde. Nevíme přesně, zda je to blízko. To ví jen Bůh.“ Nicméně v mezičase svět nemůže jen přihlížet a sledovat, jak lidé umírají, zatímco jsou páchány další a další zločiny. Mezinárodní společenství vyzval k intervenci.
Své vystoupení v Salisbury ukončil přímou výzvou adresovanou křesťanům na celém světě, aby v nynějším rozhodujícím okamžiku pro přežití Súdánu stáli na jeho straně. „Chci, aby křesťané zde ve Velké Británii i v jiných zemích věděli, že Súdán trpí. Chceme, aby se za Súdán a jeho lid modlili. A chceme také, aby přispěli na podporu trpících lidí a na obnovu našich zničených majetků. Doufám, že se tato zpráva dostane ke každému.“ Arcibiskup Kondo uzavřel: „Věřím, že ti, komu Bůh požehnal tím, že ho obdařil bohatstvím, se velkoryse podělí s těmi, kdo přišli o všechno.“
●
Mezi Prahou a súdánským hlavním městem Chartúmem je vzdálenost přes čtyři tisíce kilometrů. Pro někoho dost na to, aby tamní děsivý konflikt vnímal tak trochu jako v mlze. Jako by se nás netýkal. Máme Ukrajinu, máme Gazu, proč ještě věnovat pozornost někomu dalšímu. Arcibiskup Kondo před nás ale staví obraz zvěrských hrůz, jimž jsou vystaveni lidé jako my – jen mají jinou barvu pleti. Jsou to stejné bytosti jako my, část z ni má i stejnou – křesťanskou – víru jako my, třebaže vražední zabijáci nešetří ani muslimy a další. Apeluje-li nejvyšší anglikánský představitel Súdánu také na nás, abychom nebyli lhostejní, pak ví proč. Když jsem tento článek připravoval, uvědomil jsem si, že například v západosúdánském regionu Dárfúr nebozí lidé zažívají druhou vlnu utrpení. Nejprve během konfliktu z roku 2003 a nyní, za občanské války, opět. Jsou to životní zkoušky, které si sotva dokážeme představit. Proto považuji za důležité, a to je i smysl tohoto příspěvku, aby se slova arcibiskupa Konda dostala i do českého internetového prostoru. A ti z nás, kdo se považujeme za křesťany, můžeme udělat to minimum, o které jsme žádáni. Zařadit Súdán na náš modlitební seznam.
●
Volně podle webu Christian Today, odkaz:
