Článek
Asi nejsem sám, kdo se ptal po jejich dalším osudu. Dlužno podotknout, že mezi nimi byli také vrazi, kteří si odpykávali i několikanásobné tresty doživotního odnětí svobody. Dílčí odpověď na naznačenou otázku přinesla Nurit Johananová, korespondentka serveru The Times of Israel pro arabské záležitosti. V rubrice „Pohled do zákulisí“ vysvětlila, že květnová konference strany Fatah, vládnoucí v Palestinské arabské autonomii (PA) mimo Pásma Gazy, umožnila předčasně propuštěným teroristům nejen hlasovat, ale kandidovat do nejvyšších orgánů Fatahu – Ústředního výboru a Revoluční rady. Odsouzeným zločincům tak bylo umožněno stát se legitimní součástí establishmentu PA. Na konferenci, která se konala 14. května a byla první svého druhu za posledních deset let, strana vedená předsedou PA Mahmúdem Abbásem přiznala volební právo 388 bývalým vězňům, což podle Raída Abú al Humuse, který stojí v čele Úřadu pro záležitosti palestinských vězňů působícího v rámci samosprávy, představuje zhruba 15 procent z přibližně 2,5 tis. členů strany oprávněných hlasovat. Zvolení některých nových tváří do vedoucích pozic Fatahu potvrdilo rostoucí vliv propuštěných teroristů ve vládnoucí partaji. A z druhé strany potvrzení, že se Fatah od terorismu nikterak neodstřihl.
Nurit Johananová uvádí, že mezi kandidáty do obou orgánů figurovalo také třicet bývalých vězňů, kteří byli odsouzení na desítky let za vražedné útoky proti Izraelcům. Připomíná, že Výkonný výbor i Revoluční rada hrají zásadní roli při řízení strany Fatah, která dominuje politice PA na území pod její kontrolou a z velké části ovládá Západem podporovanou PA a Palestinskou osvobozeneckou organizaci PLO. Politiku znovuzapojení propuštěných teroristů prosazuje sám šéf autonomie Abbbás, přičemž Abú al Humus nepokrytě přiznal: „Je to poprvé, kdy počet propuštěných vězňů dosáhl tak vysokých čísel, a proto jejich zastoupení musí odpovídat rozsahu boje a míře oběti představované stovkami a tisíci let strávených ve věznicích a detenčních zařízeních.“ Že jde o zločince, kteří spáchali nebo zosnovali ohavné vraždy nevinných civilistů, je, zdá se, spíše polehčující okolnost než co jiného. Dodejme, že příležitost zapojit se do volebního procesu dostali ti, kdo strávili v izraelských žalářích nejméně dvacet let. Rozhodně žádní beránci. Za důkaz významného postavení vězňů na konferenci je považováno i to, že hlasování neprobíhalo pouze na autonomní části Judeje a Samaří, ale také v Káhiře, kam byla řada bývalých vězňů deportována.
Autorka zprávy cituje analytika Josiho Kuperwassera, ředitele Jeruzalémského institutu pro strategii a bezpečnost, podle kterého je přiznání volebního práva bývalým vězňům výrazem úcty, kterou Fatah a obecně společnost v arabské autonomii chová vůči lidem zapojeným do ozbrojeného odporu proti Izraeli. Zejména pak těm, kdo za to „zaplatili cenu“. Podle analytika „z pohledu Fatahu a v širším palestinském vnímání představují teroristé bojovou složku palestinské společnosti. Jsou považováni za vzor, zaslouží si respekt a měli by být začleněni do palestinských politických struktur.“ Zde nelze než konstatovat, pokud vrazi Izraelců mají být mezi těmi, s nimiž mají Izraelci uzavřít definitivní mír, pak je celá koncepce postavená na hlavu. Takto to fungovat nebude a z principu ani nemůže. Palestinští Arabové si musí vybrat – buď teror, nebo mírové soužití. Fatah se v rámci mírového procesu zřekl ozbrojeného boje proti Izraeli. Přesto však až do poloviny prvního desetiletí našeho století působily pod jeho přímou autoritou teroristické skupiny, zejména Brigády mučedníků Al Aksá, které fungovaly jako ozbrojené křídlo Fatahu, a také formace Tanzim působící na nižší organizační úrovni. Po druhé intifádě (2000 až 2005) vazby Fatahu na ozbrojené skupiny postupně zeslábly, přesto však bývalí členové těchto teroristických skupin zůstávají jeho součástí.
Přetrvávající podpora teroru
Navzdory smluvním ujednáním s Izraelem, díky nimž mají palestinští Arabové autonomní vládu, značná část z nich i nadále podporuje tzv. násilný odpor (teror). Průzkum provedený jejich organizací Palestinian Center for Policy and Survey Research ukázal, že na konci roku 2024 považovala přibližně polovina dotázaných palestinských Arabů ozbrojený boj za nejlepší cestu k dosažení nezávislosti. Kuperwasser podotkl, že když se předseda Abbás během květnové konference Fatahu jen krátce zmínil o vězních, vyvolalo to v sále mohutný aplaus.Jeho vysvětlení je prosté: „Je důležité si připomenout, že Fatah vznikl jako organizace vedoucí džihádistickou a teroristickou kampaň proti Izraeli; narativ boje proti Izraeli je mezi Palestinci stále dominantní. Z pohledu Fatahu je ale třeba tento boj vést chytře – ne neustále vstupovat do otevřené konfrontace, jak to dělá Hamás. V každém případě by však bojovníci, kteří do tohoto zápasu vstupují, měli být oceňováni.“ Taková je politika „umírněného“ vedení autonomie v čele s Abbásem.
Kdo také kandidoval
Analýza deníku The Times of Israel zjistila, že všech třicet bývalých vězňů kandidujících do orgánů Fatahu bylo v souhrnu odsouzeno k 75 doživotním trestům (někteří samozřejmě k vícenásobnému doživotí). Všichni s výjimkou jednoho byli propuštěni v rámci dohod o výměně rukojmích po útoku Hamásu ze 7. října 2023. V rámci těchto dohod Izrael propustil přibližně 5 tisíc vězňů výměnou za řadu z 251 osob unesených z jižního Izraele, stejně jako za dva civilisty a těla dvou vojáků, která byla v Gaze držena přibližně deset let. Více než 400 z propuštěných vězňů si odpykávalo doživotní tresty, kolik z nich ale patřilo k Fatahu není přesně známo. Zmíněnou výjimkou byl (30. kandidátem) terorista Tajsir Bardini propuštěný už v roce 2011 v rámci ujednání, na jehož základě Izrael uvolnil 1,027 tis. vězňů výměnou za osvobození izraelského vojáka Gilada Šalita, v době únosu desátníka, zavlečeného teroristy do Gazy v červnu 2006. Lepší představu o tom, kdo kandidoval, případně byl i zvolen, a tedy kteří teroristé měli nebo budou spolurozhodovat o politice PA, získáme z následujícího výběru jmen.
Zakariá Zubejdí– zvolen do ústředního výboru Fatahu. Během druhé intifády velel Brigádám mučedníků Al Aksá v Dženínuna Západním břehu. Obviněn byl z podílu na plánování a spoluúčasti na útocích proti Izraelcům. V roce 2007 poté, co se zřekl násilí, získal amnestii. Avšak v roce 2019 byl znovu zatčen a obviněn z účasti na dvou útocích střelnými zbraněmi proti izraelským autobusům. V roce 2021 se mu podařilo nakrátko z vězení uprchnout. Propuštěn byl v lednu 2025 v rámci dohody o výměně rukojmích. Zmíněný Tajsír Bardíní pochází z Pásma Gazy. V roce 1993 odsouzen na doživotí za vraždu. Propuštěn byl v roce 2011 v rámci „akce Šalid“. Jásir Abú Bakr– zvolen do Revoluční rady Fatahu. Jako člen vojenského křídla Fatahu během druhé intifády byl odsouzen ke třem doživotním trestům za podíl na útoku v Netanyji v roce 2002, při němž byli zabiti dva Izraelci včetně devítiměsíčního dítěte, a rovněž za zabití příslušníka Hraniční policie během ozbrojeného střetu poblíž Bákyal Gharbíje v haifském distriktutéhož roku. Po propuštění v lednu 2025 se dočkal osobní telefonické gratulace od předsedy autonomie Abbáse. Ahmad Abú Chdejr– odsouzen k jedenácti doživotním trestům. Kromě podílu na zmíněném útoku v Netanyji se provinil vysláním ozbrojence, který v lednu 2002 během židovské náboženské rodinné oslavy v Hadeře zavraždil šest lidí, a také dalšími teroristickými zločiny. Propuštěn byl v lednu 2015 a deportován do Egypta. Kandidoval do revoluční rady Fatahu, zvolen nebyl.
Ne všichni kandidáti byli zvoleni, ale mnozí z nich mají ve svém životopise údaje, které by je v civilizovaných zemích z jakéhokoli volebního procesu automaticky vyloučily. Madžíd al Masrí– odsouzen k deseti doživotním trestům za naplánování útoků s mnoha oběťmi. Mansúr Šrejm– odsouzen ke čtrnácti doživotním trestům za účast na více útocích, včetně útoku na ješivu v samařském Itamaru v roce 2002. Omar Mardáwí– odsouzen za únos a vraždu izraelského občana Jurije Guščina v roce 2001. Muhammad Najfeh– odpykával si třináct doživotních trestů za účast na několika útocích včetně masakrů v samařském Hermeši a kibucu Metzer v haifském distriktu. Adnán Ubaját– odsouzen k osmi doživotním trestům za účast na několika smrtelných útocích. útocích. Skutečný výkvět kandidátky. Bez překvapení získal nejvíce hlasů Marwán Barghútí, který je jako terorista v palestinskoarabské společnosti mimořádně populární. Tento bývalý vůdce formace Tanzim si v izraelském vězení odpykává pět doživotních trestů za přímý podíl na třech vražedných útocích. Patří k nim střelba v restauraci Seafood Market v Tel Avivu z března 2002, při níž zahynuli tři Izraelci, vražda Joely Chenové v jihosamařském Givat Zeevu v lednu 2002 a útok u judského města Maale Adumim, který stál v červnu 2001 život řeckého pravoslavného mnicha. Barghútí byl do Ústředního výboru Fatahu zvolen od roku 2009 sice potřetí, mandát ale vykonává ve vězeňské cele. Pokud by byl propuštěn, měl by v něm Mahmúd Abbás jako vůdce palestinských Arabů velice vážného protikandidáta.
Co je ale podstatné. Devadesátiletý Mahmúd Abbás v příštích letech, pokud ne dřív, opustí politickou scénu. Z toho důvodu se očekává jak v Izraeli, tak v zahraničí, že jeho potenciální nástupce vzejde z členů Ústředního výboru Fatahu. Podle analytika Kuperwassera hlasování prozradilo, do jaké míry budou ti, kdo se podílejí na ozbrojeném odporu a podporují terorismus, hrát i nadále důležitou roli v palestinském vedení. Nanejvýš zlověstné je, že všichni předběžně možní nástupci Abbáse jsou myšlence boje proti Izraeli oddáni. „Je jí oddán Abbásův syn Jásir, třebaže je podnikatelem. Stejně tak je jí oddán Husajn aš Šajch, viceprezident PA, a Džibril Rádžúb, šéf Palestinské fotbalové asociace. A hluboce oddán tomuto narativu je i Marwán Barghútí.
Doslov. Z výše uvedeného lze učinit jediný možný závěr. Je-li tímto způsobem legitimizován v palestinskoarabském mainstreamu teror, pak jsme se v procesu mírového urovnání konfliktu, principiálně založeném na odmítnutí teroru, po třech desetiletích daleko nedostali. Svět může tisíckrát ze zhroucení procesu vinit Izrael – a tisíckrát se bude mýlit. Vina je na straně palestinských Arabů. V jejich neochotě jednou provždy, a ne pouze v proklamacích určených Západu, splnit původní slib ze září 1993 učiněný písemně Jásirem Arafatem, že Palestinská osvobozenecká organizace (PLO) nebude používat terorismus ani jiné formy násilí. Navolením usvědčených teroristů do nejvyšších orgánů Fatahu, který je dominantní a určující politickou silou v mocenské struktuře PLO, se z onoho Arafatova slibu, na jehož základě byl tzv. mírový proces z Oslo zahájen, stal doslova cár papíru.
●
Volně podle The Times of Israel.
