Článek
Podle informací šla policie najisto – na udání, že v autě duchovního jsou převáženy zakázané látky. Při silniční kontrole byly objeveny tři, podle některých zdrojů čtyři, sáčky či nádobky s bílým neznámým práškem. K tomu došlo na dálnici D6 v neděli 24. května. Metropolita byl vzápětí zadržen a z policejní vazby propuštěn v úterý 26. května, aniž by byl z něčeho obviněn. Údajně pak odcestoval do Ruska, jehož vysoká místa považují celou záležitost za provokaci české strany.
Smyslem toho článku není zabývat se trestněprávní podstatou tohoto příběhu. Osobně předpokládám, že nalezený prášek je podrobován odborné analýze a podle jejího výsledku se bude dále postupovat.
Na celé věci mě zaujalo něco jiného. Zadržení Hilariona samozřejmě neuniklo pozornosti pravoslavných médií. Na řeckém náboženském serveru Orthodox Times vyšel dokonce text jeho komentátora vystupujícího pod jménem Melchizedech, který si všímá Hilarionova pádu „z výsluní do stínu“ (volně z angl. from the summit to the shadows). Na úvod cituje Ježíšův výrok z Lukášova evangelia (14. kapitola): „Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.“ A ptá se, na koho se tento verš hodí lépe než na metropolitu Hilariona Alfejeva, kdysi mocného hierarchu Ruské pravoslavné církve. Připomíná, že „metropolita Hilarion, někdejší metropolita volokolamský, bývalý předseda Oddělení pro vnější církevní vztahy Moskevského patriarchátu a podle mnohých nejpravděpodobnější nástupce patriarchy Kirilla, byl zatčen v Karlových Varech v České republice pro podezření z držení omamných látek. Právě tam jej Moskevský patriarchát po jeho odchodu do ústraní na konci roku 2024 »odsunul« k duchovní službě“. Zde se Melchizedek dopustil nepřesnosti. Duchovní nebyl zadržen v Karlových Varech, ale v autě na dálnici D6 při cestě z K. Varů do Prahy. To ale pro poselství jeho komentáře není podstatné.
Melchizedek rozumně konstatuje, že si nechce hrát na policistu nebo vyšetřovatele a dodává: „Přesto se člověk nemůže ubránit zamyšlení nad tím, jak hluboko klesl kdysi tak mocný metropolita.“ Vysvětluje, že pouto, které ho spojovalo se špičkami Ruské pravoslavné církve, začalo praskat krátce po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Již v prvních měsících války se v zákulisí potichu hovořilo o rostoucí nespokojenosti s Hilarionovou „vlažnou“ podporou ruského vojenského tažení. V květnu 2022 se v Paralimni na Kypru konalo přípravné konzultační setkání pravoslavných církví před valným shromážděním Světové rady církví. Závěrečné komuniké tohoto setkání odsoudilo jednomyslně válku na Ukrajině. V podobných případech výraz „jednomyslně“ znamená, že nikdo z přítomných nevznesl námitku. Ruskou pravoslavnou církev zastupovala početná delegace vedená metropolitou Hilarionem. To znamená, že ani Rusové námitku neuplatnili.
Kromě toho se Hilarion setkal na Kypru s tamním, dnes už nežijícím pravoslavným arcibiskupem Chrisostomem II., kterého Moskva neúnavně kritizovala kvůli tomu, že patřil k těm vysokým představitelům globálního pravoslaví, kteří uznali nezávislost Pravoslavné církve Ukrajiny (čímž se vymanila z mocenského vlivu Ruské pravoslavné církve).
Pak došlo k Hilarionově životě k zásadní změně. Melchizedek píše: „O dva týdny později patriarcha Kirill zbavil volokolamského metropolitu Hilariona jeho funkcí. Byl odvolán z postu stálého člena Svatého synodu Ruské pravoslavné církve a pověřen správou budapešťské eparchie. Ani tam ale nezůstal dlouho. V prosinci 2024 se Moskevský patriarchát rozhodl poslat osmapadesátiletého hierarchu do výslužby. Bezprostředním podnětem byla série zpráv o jeho údajně blízkém (intimním) vztahu s podjáhnem a také informace o podezřelém nabývání nemovitostí ve Francii a Maďarsku.“ Dodejme, že jako penzionovanému emeritní metropolita byl přidělen ke službě v pravoslavného chrámu sv. Petra a Pavla v Karlových Varech.
Autor komentáře soudí, že pro ty, kdo jsou obeznámeni s fungováním Ruské pravoslavné církve, není Hilarionův osud nijak překvapivý. „Dynamický hierarcha, neustále přítomný ve veřejném prostoru a známý svými výraznými názory během několika let prakticky zmizel z předních církevních pozic. Kdo by si kdy pomyslel, že všemocný Hilarion skončí právě takto?“ ptá se Melchizedech a uvádí, že v souladu s názorem některých hierarchů má církev synodní způsob řízení, který vychází z její eklesiologie, tedy nauky o tom, co církev je a jak má být uspořádána a řízena. Nikoli jednotlivcem (papežem), ale společným rozhodnutím biskupů. Vyjádřeno obrazně, ke změnám nemůže docházet tak, že biskupský prsten přejde z prstu jednoho duchovního na prst jiného duchovního.
Doslov. Můžeme dodat, byť je to pouze subjektivní dojem, že v celé kauze může jít o něco víc než o tajemný prášek, který ale může být způsobem, jak metropolitu kompromitovat či dostat pod kontrolu. Hilarionův poměrně rychlý kariérní pád k podobným spekulacím přímo vybízí. Protože Ruská pravoslavná církev není pouze duchovní instituce, ale také svého druhu s režimem propojená mocenská organizace. Anebo je to všechno docela jinak…
●
