Článek
A také teplárny v Kladně. Jde o elektrárny Počerady (1 050 megawattů) a Chvaletice (840 MW).
Blesk z čistého nebe? Rozhodně ne. Soumrak uhelného průmyslu a uhelné energetiky je na postupu. To konstatuji, nechválím ani nekritizuji. Jde totiž o komplikované téma na samostatný článek. Jen dodám svůj soukromý názor, že v procesu dekarbonizace by se mělo postupovat rozumně a uvážlivě a rozhodně netančit dle zběsilého tanga Green Dealu.
Příklad odjinud
Sev.en mezi důvody svého radikálního kroku uvádí: „Prozatím není jasná celá řada dalších faktorů, které vývoj energetiky ovlivňují, jako je například vývoj cen emisních povolenek od ledna 2026…“ Ano, opět je řeč o nešťastných emisních povolenkách. Například západočeská těžební a energetická společnost Sokolovská uhelná na svých stránkách opakovaně uvedla, že nárůst cen povolenek zásadním způsobem zdražuje provoz firmy, generuje ztráty a v roce 2020 byl hlavním důvodem k ukončení provozu tlakové plynárny ve zpracovatelské části podniku ve Vřesové u Chodova. V této plynárně se zplyňováním hnědého uhlí vyráběl tzv. energoplyn použitý jako zdroj pro paroplynovou elektrárnu nacházející se ve stejném areálu.
Za zmínku stojí, že odstavení plynárny bylo možné odložit, pokud by vláda akceptovala následující návrh Sokolovské uhelné. Ta na svém webu 27. dubna 2020 uvedla, že „dlouhodobě plánuje ukončení plynárenského provozu kvůli nárůstu nákladů na povinné platby státu formou emisních povolenek. Společnost proto navrhla, že pokud by stát na dobu nezbytně nutnou osvobodil tuto technologii od plateb za povolenky, bylo by možné prodloužit její provoz i za cenu nezbytných nákladů ze strany Sokolovské uhelné. A to na dobu dalších tří let“. V prohlášení firma uvádí, že náklady na předložené řešení by byly pro stát nulové, přičemž jde o koncept, „který by umožnil odložit plánované zrušení 800 až 1 000 pracovních míst na dobu, kdy se zbývající část regionu podaří ekonomicky stabilizovat“ a mimoto by stát „ušetřil na podporách v nezaměstnanosti a udržel výběr daní z příjmu i sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance“. Tehdejší Babišova vláda bohužel tuto nabídku odmítla.
Tři roky po odstavení tlakové plynárny byla Sokolovská uhelná nucena její provoz z malé části obnovit (z 12 procent původní kapacity). Důvodem byla vysoká cena zemního plynu, který byl od roku 2020 zdrojem pro paroplynovou elektrárnu, do té doby napájenou energoplynem. Ilustrace, jak komplikovaná a proměnlivá situace v energetice panuje.
Zajímavost. Od dubna 2018 až do konce jejího provozu v létě 2020 byly ve vřesovské tlakové plynárně likvidovány ropné kaly z lagun po bývalém podniku Ostravská rafinerie minerálních olejů (OSTRAMO). Tyto takzvané hlinky byly speciálními uzavřenými kontejnery přiváženy po železnici do areálu ve Vřesové, kde byly v malých dávkách (nižší jednotky procent) přidávány do hnědého uhlí, z něhož se vyráběl výše zmíněný energoplyn. Po skončení provozu plynárny si musela firma, která měla řešení této ekologické zátěže na starosti, najít jiného likvidátora; našla ho v Německu.
Elektrárny: Další postup
Patrně každého, kdo slyšel o chystaném odstavení Počerad a Chvaletic (a totéž platí o kladenskou teplárnu), napadlo, jak budou tyto zdroje elektřiny nahrazeny. Především s ohledem na to, že jde v tuzemské energetice o zdroje nikoli zanedbatelné. Konkrétní řešení zatím známo není, protože jsme na počátku fáze vyhodnocení. Postup: Sev.en musí o svém rozhodnutí uvědomit společnost Česká elektroenergetická přenosová soustava (ČEPS) a ta má šedesát dní na vypracování analýzy. Pokud dojde k závěru, že odstavení obou elektráren může ohrozit dodávku elektřiny (nebo tepla), musí informovat Energetický regulační úřad (ERÚ). Ten udělá svůj rozbor a rozhodne buď o kompenzaci pro stávajícího provozovatele dotyčné elektrárny či teplárny, nebo uloží v případě potřeby povinnost jejího provozování za určenou cenu někomu jinému. Původní majitel musí v takovém případě licenci k provozování zařízení odevzdat. Pokud ale ČEPS dojde k závěru, že elektrická síť odstavení obou elektráren zvládne, řešením bude mix tržních zdrojů a flexibilních opatření, přičemž odborníci vážně hovoří o tom, že se ČR z čistě exportní země, pokud jde o elektřinu, stane zemí importní. Ve hře je ovšem celá řada dalších aspektů včetně faktu, že dříve či později se ujme funkce nová vláda a ta nemá – alespoň podle mediálních proklamací - ke Green Dealu a dekarbonizaci tak vstřícný postoj jako vláda končící.
V každém případě nejnovější oznámení společnosti Sev.en je hodně čerstvé a proces řešení, které s ním souvisí, je, jak uvedeno, na samém počátku. Osobně si neodpustím poznámku, že systém emisních povolenek působí na vnějšího pozorovatele neblahým dojmem, že příliš často je jejich prostřednictvím vylévána s vaničkou po koupání nejen špinavá voda, ale i dítě. Ono házet záchranný kruh tonoucímu a přitom se utopit moc velký smysl nedává.
