Článek
A předem sděluji, že mi nejde o dusík.
Ne že bych věřil všemu, co se psalo na serverech, o dění v popravčí komoře ve čtvrtek večer (dle tamního centrálního standardního času) 25. ledna ve věznici v Atmore v americkém jižanském státě Alabama, přesto musím uvést toto: nenabyl jsem jistoty, že exekuce proběhla tak, jak by proběhnout měla.
Co mám na mysli? Spáchá-li někdo v zemi, kde součástí zákona je absolutní trest, a je-li k takovému trestu odsouzen, pak v souvislosti s jeho výkonem je nutné zdůraznit, že zločinec nebyl odsouzen k mučení, útrapám a bolesti, ale ke ztrátě života. Tento sám o sobě hrůzný akt, máme-li se považovat za civilizovanou společnost, musí proběhnout tak, aby u odsouzeného nedošlo ani náznakem k mučení, byť nezamýšlenému. Prostě proto, že k ničemu takovému odsouzen nebyl. Současně platí – mučení je v mezinárodním právu zakázané.
Pokud tedy při exekuci k projevům mučení dojde, lhostejno zda úmyslně, či jako důsledek toho, že bez průvodních útrap popravovat neumíme, dopouštíme se (státní moc) hrubého porušení mezinárodního práva, které je navíc neodčinitelné.
Námitku „z publika“, že oběť trpěla, a ať si tedy pachatel také „užije“, mohu sice „lidsky“ chápat, ale sama o sobě je nepřijatelná. Pak už nejde o spravedlnost, ale o pomstu společnosti provedenou státní mocí, čímž se vykonavatelé takovéto spravedlnosti blíží z morálního hlediska k úrovni pachatele. Při takto provedeném výkonu trestu smrti, provázeném útrapami, dochází k porušení práva. Jde o projev nespravedlnosti. (Pokud máme pocit, že při výkonu trestu smrti bez bolesti a fyzických útrap poskytujeme pachateli oproti oběti výhodu, pak obnovme právo útrpné. Kolik států světa, potažmo států západního společenství, by bylo ochotno se oficiálně pod znovuobnovení mučení podepsat?)
Jak tedy popravovat? Ideálně nijak. Dále: pokud to neumíme bez mučivých příznaků, tak to nedělejme. A konečně, když už na popravách trváme, pak se ptám. Je takový problém uvést odsouzeného do umělého spánku (anestezie) jako při lékařské operaci a pak mu do těla vpravit smrtící látku? (Nejblíže tomu jsou popravy smrtícími injekcemi, ale z praxe víme, že ani tento způsob není stoprocentní.)
Pak už bychom nikdy nečetli tak děsivá svědectví jako z průběhu popravy Kennetha Smith (a ještě děsivější z exekucí v minulosti). „Nejméně dvě minuty se podle pozorovatelů na nosítkách třásl a zmítal, přičemž se někdy vzpínal v poutech. (…) Neztratil vědomí po 30 sekundách, jak měl. Pozorovali jsme člověka, jak několik minut zápasí o život. Stál jsem tam a plakal, zatímco přede mnou se někdo dusil k smrti.“[1]
Trpěl? Netrpěl? Prožíval muka v režii státní moci? Nevíme – a nikdy se to nedozvíme.
●
ODKAZ
[1]
