Článek
Aktuálně se to týká „Prohlášení zástupců českých církví k manželství“, které bylo publikováno 7. července 2023.
Dozvěděli jsme se, že během červencových svátků (Cyril a Metoděj/Jan Hus) vznikla spontánní iniciativa zástupců křesťanských církví v ČR k vytvoření a podepsání krátkého prohlášení k současným rozhovorům o „manželství pro všechny“.
Obsah výzvy překvapivý není. Dříve nebo později církve musely, pakliže nechtěly hrát roli „mrtvého brouka“ – a to by bylo věru podivné – s něčím podobným přijít, protože „manželství pro všechny“ je pro ně nejen výzvou, nýbrž jde o zásadní ideový střet v oblasti, v níž by především křesťanské církve měly stát v první linii obhájců biblického učení.
V dokumentu je manželství definováno jako „trvalý svazek muže a ženy založený na dobrovolném oboustranném smluvním vztahu“. Důraz je položen na skutečnost, že „institut manželství nezaložili lidé, ale sám Hospodin ve chvíli, kdy stvořil člověka, jak je zaznamenáno v Písmu svatém“. Citován je 27. verš 1. kapitoly biblické knihy Genesis: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“
Signatáři uvádějí, že manželství je založené „na vzájemné komplementaritě mužského a ženského prvku“. A dále: „Jsme přesvědčeni, že manželství nelze předefinovat, vždy bylo a bude smluvním vztahem mezi mužem a ženou. Společnost se může vyvíjet, ale některé věci jsou pevně dané a neměnné. K tomuto postoji nás vede nejen jednoznačné a závazné stanovisko biblického učení, ale také tisíciletá tradice.“
Ačkoli to v prohlášení není výslovně uvedeno, z jeho obsahu vyplývá, kam zástupci církví míří. Je-li manželství vztahem mezi mužem a ženou, není a nemůže jím být nic jiného, tedy vztah muž-muž nebo žena-žena. Jinými slovy, podepsaní duchovní zaujali k myšlence „manželství pro všechny“ negativní postoj.
Jak jsem zmínil výše: nic překvapivého. Pro vnějšího a ne zcela zasvěceného pozorovatele může být nicméně překvapením, že ne všechny církve, ačkoli mají k dispozici stejnou Bibli, zaujímají k manželství (muž-žena) a „manželství pro všechny“ stejný postoj. K dokumentu se totiž nepřipojili zástupci všech církví; z těch nejvyšších duchovních jmenujme Církev římskokatolickou, Církev řeckokatolickou, Apoštolskou církev, Církev bratrskou, slezské luterány (SECAV), baptistickou jednotu (BJB), Církev Křesťanská společenství, Jednotu bratrskou, Církev živého Boha a národního ředitele Armády spásy.
Jistou nejasnost vzbudil „podpis nepodpis“ patriarchy Církve československé husitské – na některých serverech uveden je (portál Církev.cz – ZDE a server České noviny – ZDE), na jiných není (internetové noviny Křesťan dnes – ZDE nebo názorový deník Echo24 – ZDE). Nedopatření, nebo záměr? Podíváme-li se na dokument Základy víry této církve, dočteme se v článku 337 toto: „Manželství je svátost, v níž se muž a žena v lásce navždy spojují a jsou Duchem svatým posvěcováni, aby byli Božím obrazem v Kristu, nástrojem Stvořitele ke vzniku nových lidských bytostí a základem rodiny podle Boží vůle.“ Z tohoto úhlu pohledu není důvod, proč by se husitský patriarcha nemohl k prohlášení k manželství podepsat.
Na druhou stranu není tajemstvím, že uvnitř této církve lze zaznamenat značně liberální názory na problematiku homosexuality. Například mediálně známá farářka Martina Viktorie Kopecká (byla jednou těch, kdo sloužili 6. července v Betlémské kapli během vzpomínkové bohoslužby k uctění památky M. Jana Husa) podepsala nedávno jiný dokument – „Výzvu k odvolání Aliance pro rodinu ze struktur státu.“ Přitom stěžejní činností aliance je úsilí o dosažení „společenské, kulturní, sociální a legislativní podpory a respektu pro rodinu založenou na manželství muže a ženy“, což ovšem znamená, že se staví proti legalizaci stejnopohlavního manželství. Kampaní proti alianci signatáři výzvy přinejmenším nepřímo přiznávají, že podporují uzákonění manželství gayů a leseb, což je ovšem v případě farářky Kopecké v přímém rozporu s výše citovaným článkem 337.
Prohlášení církví k manželství nepodepsal ani nejvyšší duchovní (synodní senior) českobratrské církve evangelické – ostatně iniciátory kampaně proti Alianci pro rodinu jsou dva evangeličtí faráři známí jako „Pastoral Brothers“ – neboť i tato denominace se staví k žehnání stejnopohlavním dvojicím pozitivně (schváleno na církevní synodu letos v květnu poměrem hlasu 47 PRO, 8 PROTI, 5 SE ZDRŽELO - ZDE). Nejvyšší duchovní českobratrských evangelíků Pavel Pokorný koncem června 2023 nabídl k jasnému biblickému sdělení, že homosexuální styk muže s mužem jako s ženou je ohavnost tento výklad (v rozhovoru pro iDNES – ZDE): „Ve Starém zákoně je formulace, že je ohavností, když muž leží s mužem jako s ženou. A to podle mě předpokládá, že ten druhý muž se dostává do pozice ženy, což pro něj může znamenat ponížení. A to není situace, kdy dva rovnocenní partneři vstupují svobodně do nějakého vztahu vzájemné lásky.“ Pozoruhodné.
Bible totiž hovoří o homosexuálním styku mezi muži zcela jednoznačně: „Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost. Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.“ (Kniha Leviticus 18:22 a 20:13 – jde o Český ekumenický překlad. V moderním Českém studijním překladu čteme: „S mužem nebudeš souložit jako se souloží s ženou; je to ohavnost. Kdyby muž souložil s mužem jako se souloží s ženou, oba spáchali ohavnost; jistě budou usmrceni, jejich krev je na nich.“)
K „Prohlášení o manželství“ se nepřipojil nikdo z vedení starokatolické církve. Ta na svém webu zareagovala ještě téhož dne (7. 7.) vlastním prohlášením (ZDE), v němž mimo jiné uvedla, že „výslovně podporuje legislativní zakotvení rovných práv pro svazky osob stejného pohlaví“ a připomněla loňskou 51. synodu církve, která otevřela „možnost požehnání na společnou cestu životem v lásce a věrnosti lidem, kteří nemohou uzavřít manželství“. Tedy včetně homosexuálních dvojic.
Současně ale budiž zdůrazněno, že ne všechny církve, které se z různých důvodů k „Prohlášení o manželství“ nepřipojily, podporují sňatky osob téhož pohlaví či žehnání těmto vztahům. Uvedu dva příklady. Dle učení české pravoslavné církve není pochyb o tom, že v rámci této denominace nepřichází podpora stejnopohlavnímu manželství nebo žehnání stejnopohlavním dvojicím do úvahy. Tato její nauka je všeobecně známá.
V „Prohlášení“ není dále zastoupen nikdo z vedení Evangelické metodistické církve v ČR, která je součástí celosvětové Sjednocené metodistické církve (UMC). Ta je známá liberálním postojem k homosexuálním vztahům, což vedlo v nedávném období k procesu štěpení, který stále pokračuje: konzervativnější metodistické sbory se buď oddělily, případně sdružily do nové Globální metodistické církve. Touto cestou se rozhodli jít také metodisté v ČR. V tom smyslu, že na své výroční konferenci letos v květnu se usnesli o odpojení od UMC a ustavení autonomní české metodistické církve, což ovšem není realizovatelné „ze dne na den“. Jinými slovy, čeští metodisté se hlásí ke konzervativnímu (biblickému) proudu, nikoli k progresivistickému (revizionistickému). Pro úplnost dodejme, že nejde pouze o homosexuální sňatky či žehnání stejnopohlavním dvojicím, ale uvnitř denominace také o ordinaci homosexuálů do duchovenské služby (s ohledem na jejich osobní život, pakliže nezvolí celibát). Nejvyšší představitelka českých metodistů, superintendentka Ivana Procházková, v rozhovoru pro portál Info.dingir.cz (ZDE) 19. května 2023 vysvětlila:
„Manželství chápeme jako svazek muže a ženy. Jsme však stále na cestě v tom smyslu, že upřesňujeme a hledáme společná vyjádření toho, co rozumíme církví tradiční, a zároveň otevřenou pro všechny. Uvědomujeme si, že naše porozumění velmi široké problematice menšinové vztahové orientace potřebuje zrát. V této souvislosti potřebuje zrát také svědomí a schopnost rozlišovat dobré a zlé. V církvi chceme toto zrání podporovat v několika směrech: v naslouchání a poslušnosti Písmu jako pramenu víry a pravidlu života z víry. Dále pak ve společenství církve a v naslouchání jejímu apoštolskému učení. Zároveň ale také v naslouchání lidem menšinové vztahové orientace, v naslouchání jejich potřebám, a také v naslouchání občanské společnosti a se zvažováním poznatků odborníků zejména z lékařských a sociálních oborů.“
Můžeme shrnout. Stejně jako v celé společnosti, ani v rámci církví nepanuje v této záležitosti – tématu manželství pro gaye a lesby a souvisejícími otázkami – jednotný názor, přestože křesťané, na rozdíl od duchovně neukotvených ateistů, se mají čím řídit. Ovšem ani jasné slovo svatých Písem není, jak patrno, zárukou shody. Záleží na každém z nás, na kterou stranu se přidá. Na základě čeho? Zde platí ono Husovo: Hledej Pravdu, uč se Pravdě, drž se Pravdy.
Pravdu nelze lépe najít jinde než v Bibli, Božím Slově. Jak vystihuje jedna z klíčových zásad protestantismu: Sola Scriptura. Jedině Písmo. Cokoli jiného k tomu člověk přidá, pakliže je to v rozporu s Božím Slovem, nepatří do „zóny Pravdy“. Je to jako hrát fotbal kdekoli za autovou čárou.
Má-li kdo pochybnosti, nechť si připomene Ježíšův výrok zaznamenaný v Matoušově evangeliu (15. kapitole):
„A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží. Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.“
Jak aktuální je obsah těchto slov – jejich princip - i v 21. století.
