Článek
Toho dne v roce 1965 došlo v zemi k historické události. Ze stožárů byla sejmuta dosavadní vlajka (Canadian Red Ensign, obr. 1) a vzhůru vystoupala vlajka nová. Ta, kterou známe dnes (obr. 2). Proč se ale vyjevila potřeba jiného státního symbolu? Vzhledem k historické provázanosti Kanady s Velkou Británií (do jisté míry trvající dodnes – formálně nejvyšším představitelem Kanady je britský monarcha) sloužil jako vlajka Kanady jednak Union Jack (obr. 3), jednak a především Canadian Red Ensign; tento symbol doznal během času několika drobných úprav. Vzhledem k této „vlajkové realitě“, a ke skutečnosti, že Kanada je od roku 1867 nezávislou zemí, sílilo úsilí, aby měla svoji originální vlajku, která by vyjadřovala její svébytnost, sjednocení a nezávislost. Vůdčí osobností této iniciativy byl původně lídr liberální opozice a v letech 1963 až 1968 federální premiér Lester B. Pearson (mezinárodní letiště v Torontu nese jeho jméno). Svůj záměr dovedl do úspěšného konce. Z mnoha návrhů byl vybrán ten, který vypracoval George Stanley z Royal Military College, obě komory kanadského parlamentu ho schválily na konci roku 1964, 28. ledna 1965 britská královna Alžběta II. proklamací vyhlásila zavedení nové vlajky a 15. února 1965 byla v parlamentním komplexu Parliament Hill v Ottawě slavnostně vztyčena. Od té doby figuruje v kanadském kalendáři 15. únor jako Den vlajky.
Obr. 1/Vlajka Kanady, která se používala do roku 1965.
Premiéru Lesteru B. Pearsonovi se splnila jeho vize, mít v roce 1967, kdy se slavilo sté výročí kanadské nezávislosti, nový státní symbol. Při jeho vztyčení řekl: „Kéž země, nad níž plápolá tato nová vlajka, zůstane sjednocená ve svobodě a spravedlnosti… ke všem citlivá, tolerantní a milosrdná.“
Obr. 2/Současná vlajka Kanady.
Výzva pro současnost
Nejen Lesteru B. Pearsonovi, ale ani jeho následovníkům jistě nepřišlo na mysl, že by jednou stanul v čele Spojených států, nejbližšího spojence Kanady, lídr, který si bude brousit zuby na jejich zemi a provokovat řečmi o tom, že by se měla připojit k Unii jako její 51. stát. Dnes jsme takovéto nehoráznosti svědky a o to větší smysl má, aby Kanaďané projevili národní soudržnost, vlastenectví a oddanost zemi, přičemž 60. výročí zavedení nynější vlajky je k tomu ideální příležitostí. Také proto všichni žijící bývalí federální premiéři - Kim Campbellová, Joe Clark, Jean Chrétien, Paul Martin a Stephen Harper - v otevřeném dopise požádali Kanaďany, aby v sobotu 15. února v co největším počtu a víc než kdy jindy vztyčili s hrdostí vlajku s javorovým listem. Tváří v tvář Trumpovým hrozbám vyzývají: „Ukažme světu, že jsme hrdí na svoji zemi a její historii.“ Expremiéři přiznávají, že v minulosti měli podíl na vzájemných politických bojích (což je v demokracii normální, dovolím si podotknout), ale na jedné věci se všichni shodnou: Kanada, opravdový sever, silná a svobodná, nejlepší země na světě, stojí za oslavu a za to, aby o ni Kanaďané bojovali.
Obr. 3/Britská vlajka známá jako Union Jack.
A federální ministryně národního dědictví Pascale St-Ongeová ve svém dopise spoluobčanům připomněla, co představuje vlajka s javorovým listem ve čtverci mezi dvěma červenými pásy: „kanadské hodnoty, kanadskou odolnost a kanadskou suverenitu“. Je znamením podivné doby, že k tomu je dnes nutné přidat: nejen nepřátelům, ale i americkému prezidentovi navzdory.
Jako přítel nezávislé Kanady se ke Dni vlajky z českého západu symbolicky připojuji (obr. 4).
Obr. 4/Autor článku symbolicky vyjadřuje podporu nezávislé Kanadě.
Vyjádření expremiéra
Stephen Harper sloužil jako předseda konzervativní kanadské federální vlády v letech 2006 až 2015. Po odchodu z vysoké politiky se k ní příliš nevyjadřuje, jednou z výjimek jsou jeho otevřená slova, která pronesl v úterý 11. února v Ottawě při příležitost prezentace své knihy o historii kanadských vlajek „Flags of Canada“. Vzhledem k napětí, které do vzájemných vztahů vnesl Donald Trump, nemohl se S. Harper vyhnout aktuálnímu dění. Nenechal nikoho na pochybách, že kdyby byl nyní premiérem, před ztrátou samostatnosti a připojení k USA by dal přednost jakékoli míře ekonomického poškození a zchudnutí země, pokud by věc byla takto postavena. Současně ale upozornil, že je důležité mít plán na obnovu ekonomiky země, zejména za situace, kdy většina kanadského obchodu směřuje k jižnímu sousedovi. „Je důležité mít plán, jak přeorientovat naši ekonomiku, abychom znovu obnovili prosperitu a ne jen řešili škody,“ dodal Harper. Může to znít banálně, ale přesně o to jde. Udělá-li dlouholetý partner podraz, je zapotřebí se podle toho zařídit. Být Kanaďanem, tak to, co předvádí Trump vůči této zemi bych jinak než jako podraz vnímat nemohl. Vzájemné problémy mezi nejbližšími spojenci se v civilizovaném světě řeší dialogem, nikoli hrozbami.
Podklady:
