Článek
Jedním z nich je Hussam Badran. Žije v katarském exilu a je mluvčím teroristického hnutí Hamas. V minulosti působil jako velitel vojenského křídla Hamasu pro severní oblast Západního břehu (historický region Samaří). Krátká zmínka o jeho minulosti je uvedena v závěru článku.
Badran poskytl nedávno rozhovor palestinské satelitní televizi Qudsuna TV. V něm vyzval palestinské Araby na Západním břehu, včetně příslušníků bezpečnostních sil Palestinskoarabské autonomie, aby prováděli teroristické útoky proti Izraeli. Doslova řekl: „Pracujeme na rozšíření odporu (čti na zintenzivnění teroru) na Západním břehu. Žádám každého člověka na Západním břehu, který nosí zbraň, ať už oficiálně nebo neoficiálně, aby dostál své odpovědnosti, protože každý člověk se zbraní na Západním břehu může něco změnit a udělat něco, co může být kvalitativním přínosem.“ Dodal, že Palestinci dnes nepotřebují žádné příkazy ani předběžná rozhodnutí žádné strany, aby jednali, ale sami musí převzít iniciativu.
Už z těchto slov je zřejmé, že podstata Hamasu byla, je a do budoucna zůstane teroristická. Současná válka na tom nic nezměnila – a změnit ani nemohla. Hamas hodlá pokračovat v teroru v Pásmu Gazy a stejně jako jeho spojenec, íránský teokratický režim, hodlá „vyvážet“ teror na další území, v tomto případě na Západní břeh. Už tato skutečnost sama o sobě plně legitimizuje izraelský cíl nynější války: úplnou likvidaci vojenských struktur Hamasu. Že musí být Hamas odstaven v Pásmu Gazy od moci, rozumí se samo sebou.
Badran v rozhovoru také řekl, že politickým cílem teroristické skupiny je vytvoření vlády národní shody v rámci příprav voleb na celém území autonomie. (Myšleno do zákonodárného sboru autonomie, přičemž ty poslední se konaly v roce 2006 a skončily vnitropalestinskou občanskou válkou a v dodnes existující dvojvládí – Fatah na Západním břehu, Hamas v Pásmu Gazy). Autor článku v The Times of Israel, z něhož čerpám podklady pro tento text (odkaz níže), uvádí, že v polovině června 2024 se měly v ČLR konat rozhovory mezi Fatahem a Hamasem, ale byly odloženy, aniž by bylo určeno nové datum. Z neuskutečnění jednání se navzájem obviňují obě strany. Jako obvykle.
Za zmínku stojí Badranovo tvrzení, že vláda předsedy autonomie Mahmúda Abbáse není s to plnit své povinnosti na Západním břehu, natož aby mohla hrát nějakou roli v Pásmu Gazy. K tomu nelze než uvést, že Hamas by si měl nejprve důkladně zamést před vlastním prahem. Své povinnosti jako vládnoucí hnutí si plnil tak, že dovedl Pásmo ke stejné katastrofě, k jaké kdysi dovedl Německo Hitler a jeho banda nacistických zločinců. Přesto má Badran tolik opovážlivosti, že tvrdí: islamistickou skupinu nelze odsunout na vedlejší kolej ani ji nutit k ústupkům. Nejspíš netuší, že situace je pro Hamas ještě horší: musí se smířit s tím, že bude vojensky zlikvidován a že jako vládnoucí síla v Pásmu Gazy, potažmo v celé autonomii, skončil. Jakékoli jiné řešení je pro svoji nemorálnost zcela nepřijatelné.
Ovšem Badran je myšlenkově zcela jinde. Palestinskoarabskou samosprávu Mahmúda Abbáse obvinil z toho, že „přispěla k oslabení odporu“ (čti: k omezení teroristických útoků), a to kvůli bezpečnostní koordinaci s Izraelem. Ačkoli je tato koordinace v souladu s dohodami z Oslo, ze strany Fatahu je polovičatá a nedostatečná. Ale i to málo Hamasu vadí. Pak je otázka, na čem se obě strany mohou dohodnout, když v klíčové záležitosti, na níž je mír mezi Izraelem a palestinskými Araby postaven, totiž v naprostém zřeknutí se teroru, shoda nepanuje. Bohužel mezi klíčovými hráči na arabské straně nepanuje ani neshoda – a proto je celý mírový proces tak komplikovaný a stále více se jeví jako „mission impossible“.
BADRANOVA MINULOST
Server Jewish Telegraphic Agency informoval 18. října 2011, že Hussam Badran se jako šéf vojenského křídla Hamasu v samařské části Západního břehu podílel na plánování nejhorších sebevražedných útoků během Druhé intifády. Jde o čtyři krvavé akce z let 2001 a 2002: bombový útok na pizzerii Sbarro v Jeruzalémě (15 mrtvých), atentát na diskotéku Dolphinario v Tel Avivu (21 mrtvých), útok v Park Hotelu v Netanyji (30 mrtvých) a útok na restauraci Matza v Haifě (15 mrtvých). Izraelským soudem byl potrestán 17 lety odnětí svobody, byl ale předčasně propuštěn v roce 2011 během známé výměny 1027 arabských teroristů a bezpečnostních vězňů za izraelského vojáka Gilada Šalita uneseného Hamasem do Pásma Gazy, kde byl jako rukojmí držen pět let. Mezi propuštěnými teroristy byl i dnešní šéf Hamasu v Pásmu Gazy Jahjá Sinwár, který je hlavním organizátorem masakru Izraelců a cizinců pobývajících v Izraeli, k němuž došlo 7. října minulého roku.
Tuto záležitost je velice nesnadné komentovat. V každém případě by se s ní protiizraelští aktivisté měli dobře seznámit, aby věděli, koho ve své kampani podporují. A platí to také o aktivistech v České republice.
ODKAZY
