Článek
Především: ne všichni křesťané Vánoce slaví a ne vždy je všichni křesťané slavili v minulosti. Ostatně neslavila je ani prvotní apoštolská církev, anály uvádějí, že první oslavy Ježíšova narození spadají zřejmě až do 4. století n. l., a ani dnes všechny křesťanské denominace Vánoce neuznávají. Pomineme-li Svědky Jehovovy, které ne každý mezi křesťanské denominace zahrnuje, jsou to u nás méně známé čínská Pravá Ježíšova církev, v USA vzniklá Church of God (Seventh-Day), filipínská Iglesia ni Cristo, Křesťanská kongregace v Brazílii, Křesťanská kongregace v USA, americké hnutí volně sdružených sborů Churches of Christ a také některé reformované a fundamentalistické denominace včetně nezávislých baptistů a Jednoty pentekostalistů (letničních).
Dnes už si jen obtížně dokážeme představit, že Vánoce byly v minulosti v některých částech křesťanského světa úředně zrušeny nebo pod pokutou zakázány, a to samotnými křesťany disponujícími příslušnou mocí. Bylo to dílem puritánů, moderním jazykem řečeno duchovních disidentů uvnitř Anglikánské církve. Chtěli, aby protestantská reformace neustrnula „na půli cesty“ a aby Anglikánská církev byla očištěna nejen od pozůstatků papežství (obřady, roucha, obrazy, sochy apod., někteří pak odmítali biskupské zřízení), ale aby se co nejvíce přiblížila učení Bible. A protože v Bibli není žádný pokyn, aby křesťané slavili vánoční svátky, zasadili se v dobách, kdy to bylo možné, o jejich zrušení, případně zákaz. Řeč je o 17. století. Zrušení prosadili puritáni v anglickém parlamentu, v americké Nové Anglii, kam puritáni emigrovali po roce 1620, dokonce tyto svátky zakázali.
Co jim na Vánocích vadilo? Kromě toho, že nemají svůj základ v Bibli, kterou puritáni ctili nade vše (jako všichni křesťané vzešlí z protestantské reformace) měli zásadní problém s tím, že 25. prosinec byl původně starořímský pohanský svátek spojený s nevázanostmi a že tyto nevázanosti provázely Vánoce v jejich době. Jmenujme nezřízené pití, hlučnou zábavu, bujaré hostiny končící až oplzlými scénami, hazardní hry kostky a karban, divadelní představení, chození v maskách nebo crossdressing (muži nosili ženský oděv a naopak, což je podle biblického učení ohavnost). Nic z toho ani vzdáleně nepřipomínalo důstojnou připomínku příchodu Spasitele na tento svět, což puritáni, zejména v Americe, vyřešili zákazem svátků. Zatímco v Anglii bylo slavení Vánoc obnoveno ještě v 17. století, v Americe, zejména po vzniku Spojených států, byla situace vzhledem k federálnímu uspořádání složitější. Jako federální státní svátek byly Vánoce oficiálně uznány až v roce 1870 za prezidenta Ulyssese S. Granta. Abychom lépe pochopili protivánoční motivaci puritánů, připomeňme výrok anglikánského bikupa Hugha Latimera, stoupence reformace (upálen za vlády katolické panovnice Marie I. Krvavé v roce 1555): „Během dvanácti vánočních dnů*/ zneuctí muži Krista víc než za následujících dvanáct měsíců.“
*/ „Vánoční dvanáctidenní“ je období od 25. prosince do 5. ledna, končí v předvečer svátku Zjevení Páně (v občanském kalendnři Tři králové).
Slavit? Neslavit?
Po tomto delším úvodu ale stále nevíme, co je správné. Mají věrní křesťané Vánoce slavit? Této otázce se věnoval už v roce 2005 na serveru Evangelical Times Steven Curry, pastor severoirského sboru Bethany Baptist Church. Píše o šoku, který zažil, když se poprvé setkal s člověkem, kterého považoval za upřímně věřícího a duchovně založeného křesťana – a který Vánoce neslavil. Nic netuše, v dobrém rozmaru pronesl: „Chyběl jsi na koledě.“ On s vážnou tváří odvětil: „Víš, já Vánoce nedržím – zrušili je puritáni.“
Steve Curry byl ohromen. Říká, že je křesťanem dost dlouho na to, aby věděl, že puritáni nejsou žádní extremisté, jak někteří soudí. Jednalo se o generaci zbožných lidí, kteří brali Bibli vážně. Ve srovnání s hloubkou jejich spirituality působí mnoho současných křesťanů nanejvýš povrchně. Proto jen nevěřícně zamumlal: „Zakázali Vánoce?“ „Ano,“ dostalo se mu odpovědi, „protože Vánoce byly původně pohanským svátkem, který ve čtvrtém století církev převzala.“ Z toho se mu zatočila hlava. Nechápal: je vůbec možné, aby něco, co má tak rád a co od té doby, co se stal křesťanem, nabylo nového významu, bylo ve skutečnosti protikřesťanské? Když tu věc začal zkoumat, zjistil, že je to pravda. Dvacátý pátý prosinec nejenže není nikde v Bibli zmíněn, ale Bible nám ani nepřikazuje, abychom Ježíšovo narození slavili. Navíc, protože v evangeliu čteme, že pastýři hlídali svá stáda venku, není jisté, že se Ježíš narodil v zimě.**/ Historicky první zmínka o 25. prosinci jako o dni Ježíšova příchodu na svět pochází – podle pastora Curryho – z roku 336 n. l.
**/ Vyloučeno to ale není, neboť nejnižší průměrná noční teplota v Betlémě je dle dostupných historických údajů kolem 9 stupňů Celsia.
Pastor Curry dále píše: „Zdá se, že datum Vánoc bylo vybráno tak, aby se shodovalo s pohanským svátkem známým jako Saturnálie, který oslavoval „narození“ Slunce, které o zimním slunovratu začíná získávat převahu nad nocí. V těchto pohanských slavnostech má svůj původ řada našich vánočních zvyků. Součástí Saturnálií bylo hodování, průvody, zvláštní hudba, rozdávání dárků, zapalování svící a výzdoba na stromech. Když se císař Konstantin rozhodl, že místo zrušení Saturnálií je naplní novým obsahem, příležitostí oslavit Kristovo narození, mnoho křesťanů se proti tomu postavilo. A později, v 16. století, John Knox, významný skotský protestantský reformátor a zakladatel skotské presbyterní církve (Church of Scotland) také odmítl slavení Vánoc ze stejného důvodu.
V souvislosti s výše uvedeným se tedy pastor Curry ptá: Měli by křesťané Vánoce ignorovat? A odpovídá NE! V další části článku vysvětluje proč. Především bychom měli porozumět tomu, že Bible nám dává velkou svobodu, pokud jde o zachovávání výjimečných dnů. Připomíná slova apoštola Pavla, která napsal v dopise římskému sboru: „Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. (List Římanům, 14. kapitola) Pastor také uvádí, že podle Janova evangelia (10. kapitola) se Ježíš zúčastnil svátku Chanuka. Ten sice není součástí biblického kánonu, to jest závazného textu Bible, přesto ho Ježíš neignoroval, ale využil příležitosti, aby odhalil, že je Mesiáš. Z toho lze dovodit, že i když nám Bible přímo neříká, že máme slavit Vánoce, nemůže být nic špatného na tom, když oslavíme tak významnou událost, jakou je Kristovo vtělení (narození v lidském těle – LS), a to v den, který nám byl díky Bohu poskytnut.
Jan Kalvín a Vánoce
Řada lidí vnímá kalvinisty jako nudné suchary, podobně jako puritány. Jak se ale velký reformátor Kalvín k Vánocům postavil? Přestože byl zděšen některými praktikami, které se v době jeho působení s těmito svátky pojily, samotné svátky nezavrhl. Vyzýval k přiměřenému způsobu slavení Kristova narození. V Ženevě kázal v neděli před Vánocemi o Ježíšově příchodu na svět a na Boží hod vysluhoval Večeři Páně. Atanázius Alexandrijský, jeden z významných církevních otců, za jehož života byl 25. prosinec poprvé přijat jako den Kristova narození, také vyzýval ke slavení Vánoc. Usoudil, že tento den pomohl lidem, aby zaměřili svoji mysl na božskou podstatu Pána Ježíše. Pastor Curry má za to, že k nejhlasitějším odpůrcům Vánoc patří ty sekty,které popírají, že Ježíš byl Bohem v lidském těle.
Co tedy?
Tak se ptá pastor Curry a přiznává, že musí souhlasit s Kalvínem a Atanáziem, nikoli se svým přítelem, který Vánoce odmítá. Dodává, že když byl malý, miloval na Vánocích úplně všechno. Stromeček, ozdoby, pečenou krůtu, ovocný piškotový dezert s pudinkem (trifle), dárky a televizi – to vše dohromady vytvářelo kouzelné vánoční období. Ve vyšším věku se ale stal křesťanem a předpokládal, že bude Vánoce slavit hlubším a smysluplnějším způsobem. Když byl poprvé na Boží hod vánoční v kostele, byl okouzlen – zpěvem, čtením z Písma svatého, kázáním. Protože to všechno koncentrovalo jeho pozornost na jedno jediné - zázrak Božího vtělení. Jeho svědectví pokračuje: „Jako duchovně znovuzrozený jsem poprvé zpíval vánoční písně a chápal jejich smysl. Začal jsem si uvědomovat duchovní význam Vánoc a zamiloval jsem si je.“
Závěr
Pastor Curry došel ve svém hledání pravdy k jasnému poznání: Vánoce jsou ve své podstatě dobrá věc. Musíme ale mít na zřeteli, že přesné datum narození Krista není s jistotou známé a že Vánoce nejsou o stromečku, ozdobách a jiných vnějších projevech. Primárně nejsou ani o andělech, pastýřích a mudrcích z východu, třebaže i o nich se Bible zmiňuje. Klíčovou skutečností je, že před více než dvěma tisíci lety Bůh vstoupil do lidských dějin, aby zaplatil cenu za naše spasení – a osvobodil nás moci hříchu a trestu za něj. Je to tedy tak, že navzdory svému pohanskému původu jsou Vánoce obdobím, v němž můžeme přemýšlet o zázraku vtělení, kdy se Bůh stal člověkem. Musíme sejmout jejich vnější slupku a využít vánoční čas k zamyšlení a zvěstování nejdůležitějšího poselství v dějinách. Slovy apoštola Pavla, která napsal v prvním dopise svému spolupracovníku Timoteovi: „Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života.“ (1. Timoteovi, 1. kapitola)
Ano, Vánoce jsou přesně o tom, a tento jejich význam si zaslouží, aby byl křesťany s vděčností slaven a připomínán.
Prameny
