Článek
Jako krysy v kanálech, skrývá se Sinwar, stejně jako kdysi nacistický Führer v závěru druhé světové války, v podzemí. V tunelech jimiž je protkáno „patro -1“ pod celým Pásmem Gazy. A izraelská armáda je mu víc a víc na stopě.
V Sinwarově životopisu nacházíme momenty, která jsou doslova zhmotněním fanatické protiizraelské nenávisti. Po založení Hamásu (1987) byl aktivní v organizaci Madžd zaměřené na vyhledávání a vraždění Arabů, o nichž teroristé soudili, že spolupracují s Izraelem. Podle některých pramenů [1] se na vraždění osobně podílel. V roce 1989 byl v Izraeli odsouzen za terorismus na doživotí (bylo jich několik, ale reálně to nedává žádný smysl, stačí pouze jedno), ovšem o 22 let později byl opět na svobodě. Z vězení byl propuštěn, spolu s další více než tisícovkou teroristů a palestinských Arabů zadržovaných v Izraeli z bezpečnostních důvodů, v rámci dohody o vrácení izraelského vojáka Gilada Šalita, drženého v Pásmu Gazy jako rukojmí. Během výkonu trestu bylo nutné provést Sinwarovi operaci mozku, údajně kvůli nádoru, čímž mu Izraelci zachránili život [2]. Sinwar pak projevil svoji „vděčnost“ tím, že zosnoval vražedný masakr dvanácti set Izraelců a v Izraeli přítomných cizinců během „černé soboty“ 7. října 2023 a souběžného gangsterský únosu více než 250 Izraelců a cizinců do Pásma Gazy. Zhruba polovina z nich je v zajetí dosud, kolik z nich je naživu můžeme jen tušit. A doufat, že co nejvíc.
O Sinwarovi v posledních týdnech příliš slyšet nebylo. Lze předpokládat, že se nachází v podzemních tunelech, které Hamás vybudoval v délce stovek kilometrů*/ a pravděpodobně střídá úkryt za úkrytem, zatímco izraelské síly jsou mu v patách.
*/ Malé odlehčení. V nadsázce říkávám ženě, že kdyby Praha angažovala na dostavbu metra firmu „Hamas & Jihad United“, dávno bychom jezdili při návštěvě příbuzných na Strašnickou už z letiště.
Server The Times of Israel nabídl 13. února unikátní video [3], na kterém důstojník izraelské armády (s rozmazanou tváří a bez hodnostní identifikace) v roli průvodce seznamuje s jedním z tunelů, který během války sloužil Sinwarovi, a zřejmě i jeho blízkým a ochrannému komandu, jako úkryt. Exkurze ukázala, že Sinwar & spol. si v podzemí, na rozdíl od obyvatel nad nimi, nežijí zase tak špatně.
Prohlídka začíná v koupelně č. 1. Není tam pochopitelně žádný luxus (zlaté kohoutky či něco podobného); nicméně vidíme prostor s umyvadlem, splachovacím záchodem (typ WC kombi s oddělenou závěsnou nádržkou) a sprchou. Koupelna je plně vybavena hygienickými a kosmetickými potřebami a vykachlíčkovaná. Obdobně vypadá i koupelna č. 2. Jde o standard, který známe např. z turistických hotelů na Blízkém východě.
Následuje pohled do plně vybavené a zásobené kuchyně, zjevně bylo počítáno s dlouhodobým pobytem. Na první pohled si všimneme dětské mléčné výživy „France Lait 3“ a plné láhve původem britského ovocného kořeněného sirupu – koncentrátu „VIMTO“, oblíbeného a vyráběného v arabském světě. A ovšem – nechybí ani dobře známý bílý pytel se světlemodrým nápisem UNRWA. Dodávky této agentury OSN jsou údajně určeny pro gazské civilisty a nikoli pro teroristy. Kdo chce, ať těmto pohádkám věří.
Míjíme místnost ochranky , v níž se nachází maskáčové uniformy a především zbraně, střelivo, výbušniny a spousta dalších zbraní. Největší šok ale nastává v nevzhledném pokoji, který obsahuje velký trezor. Rozházené bankovky kolem dávají tušit, co obsahuje: pytle se svazky bankovek, izraelských nových šekelů a amerických dolarů, řádově v souhrnu v milionových hodnotách. Patrné jsou dvacetišekelové bankovky z nejnovější emise C (od roku 2014) s portrétem básnířky Rachel Bluwsteinové na averzní straně a stošekelové bankovky s vyobrazením spisovatelky Ley Goldbergové z téže emise.
Vzhledem ke stavu, v jakém bylo toto místo zanecháno včetně sejfu naplněného penězi, lze dovodit, že Sinwar a jeho lidé měli mimořádně naspěch. Aniž to bylo jejich úmyslem, zanechali důkaz nejen o tom, že pomoc UNRWA se dostává k teroristům. Především se ukázalo, že zatímco Gazané kvůli barbarskému teroristickému dobrodružství svého vedení žijí v chudobě a hladoví, Sinwar se topí v milionech. Ostatně o sprše a normální toaletě se mohlo většině rukojmí jen zdát. Propuštěný Phonsawan Pinakalo, Thajec, tedy nikoli Izraelec a nikoli Žid, vypověděl [4], že během 50 denního věznění byl připoután ke zdi sotva metrovým řetězem; vedle něj umístili zločinci kýbl na vykonání tělesné potřeby, který po celou dobu nebyl vyprázdněn a on sám se ani jednou nemohl vysprchovat. To jen pro srovnání. (Pokud se někomu vynoří na mysli výrok jednoho starosty jedné pražské městské části, který kohosi přirovnal k nepřežvýkavému sudokopytníku chovanému kvůli vepřovému masu, pak ve vztahu k únoscům pana Pinakala to platí v každém případě.)
Osobní slovo autora. Už několik týdnů mám doma připravenou láhev portského. Abych ji mohl otevřít, musí být splněna jedna ze tří podmínek. Buď se Jahjá Sinwar vrátí tam, kam patří, tedy do izraelského žaláře a doslouží si tam svůj doživotní trest, nebo bude fyzicky zlikvidován, případně bude nucen odejít do exilu, a to co nejdál od Izraele (jako Arafat z Libanonu do Tuniska v roce 1982). Jen doufám, že na naplnění číše nebudu muset čekat příliš dlouho.
●
ODKAZY
[1]
[2]
[3]
[4]
