Článek
Zbytečná poznámka? Za normálních okolností ano, ale v tomto kontextu mají svůj význam. V Praze sídlí MZV, vláda, parlament, prezident. Rovněž izraelské velvyslanectví.
Také Izrael má své hlavní město. Jeruzalém. Sídlí v něm Saarovo ministerstvo, parlament, prezident, úřad ministerského předsedy. Jen na české velvyslanectví musíme do Tel Avivu. Z jakého důvodu?
Neuznává snad Česká republika Jeruzalém jako izraelskou metropoli? Uznává, byť pouze jeho západní část, která se nachází uvnitř demarkační linie z období let 1949-1967. Na webu českého MZV bylo 6. prosince 2017 publikováno toto sdělení:
Česká republika v současné době, před podpisem mírové smlouvy mezi Izraelem a Palestinou, uznává Jeruzalém jako faktické hlavní město Izraele v hranicích demarkační linie z roku 1967.
V textu je dále uvedeno, že „ČR spolu s ostatními členskými státy EU v souladu se závěry Rady EU pro zahraniční věci považuje Jeruzalém za budoucí hlavní město obou států, tedy Státu Izrael a budoucího Státu Palestina“, přičemž „ministerstvo může začít uvažovat o přesunu české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma pouze na základě výsledků jednání s klíčovými partnery v regionu a ve světě“.
Dává to smysl? Především: ČR a EU počítají s tím, že Jeruzalém bude opět rozdělen - mezi Židy a Araby. To znamená návrat k hanebné realitě, která existovala v oblasti od podepsání příměří s Transjordánskem (duben 1949) do červnové války 1967. Ve zbývající období své tři tisíce let staré historii byl Jeruzalém vždy jednotným městem. Na nové rozdělení Židé, kteří považují celý Jeruzalém za své věčné hlavní město, nepřistoupí. Kdo v to doufá, oddává se falešné iluzi. Jeruzalém rozdělen už nikdy nebude. Z toho je zapotřebí vycházet.
Ale i kdyby – a je to čistě hypotetická možnost – k tomu nesmyslu došlo a Jeruzalém opět rozdělen byl, v každém případě by jeho západní část zůstala v izraelských rukou jako hlavní město židovského státu. A jelikož ČR „uznává Jeruzalém jako faktické hlavní město Izraele v hranicích demarkační linie z roku 1967“, pak je obtížně pochopitelné, proč se naše velvyslanectví nepřestěhovalo z Tel Avivu do Jeruzaléma už dávno. Na co se vlastně čeká? Na podpis mírové smlouvy mezi Izraelem a reprezentací palestinských Arabů? To se dříve na obzoru objeví Godot, obrazně řečeno.
V posledních desetiletích všichni čeští hostitelé ujišťovali vysoké izraelské politiky při návštěvě hlavního města Prahy o hlubokém přátelství mezi oběma zeměmi. Nejinak tomu bylo v Černínském paláci i nyní. Ministr Macinka: „Gideon Saar byl první zahraniční ministr, se kterým jsem na konci loňského roku telefonoval. Svědčí to o silném přátelství mezi Českou republikou a Izraelem, které bude naše vláda dále prohlubovat.“ Za tento postoj si zaslouží velké poděkování.
Nicméně se nemohu nezeptat. Bude to prohlubování vzájemných vztahů mezi Babišovou a izraelskou vládou (ať už bude po letošních volbách do Knesetu jakákoliv) korunováno přesunem naší ambasády do Jeruzaléma? Že by to izraelská strana ocenila jako akt opravdového přátelství, to snad není třeba zdůrazňovat. Nynější pražská vláda nemá tak loajální vztah k EU (která tvrdošíjně drží politiku velvyslanectví členských zemí do izraelské metropole zatím nepřesunovat) jako předchozí vládní garnitura a tudíž by neměla mít problém osmělit se, najít odvahu, a o přestěhování zastupitelského úřadu rozhodnout.
Budu upřímný – a jde o můj soukromý názor. Půdorys současné české vládní koalice nedává v některých zahraničněpolitických otázkách mnoho důvodů k optimismu. To ale neplatí o vztahu k Izraeli. Proto očekávám, že během mandátu současné Babišovy vlády velvyslanectví ČR do Jeruzaléma přestěhováno bude. Čím dříve, tím lépe. Pokud ne, zařadí se po bok předchozích reprezentací, které se sice vznešenými slovy hlásí k přátelství vůči Izraeli, ba i na mezinárodních fórech ho podpoří, ale ten nejzásadnější krok, na němž Izraelcům mimořádně záleží a který by to přátelství zpečetil, udělat odmítají. Čeká (nejen) mě ty další rozčarování, zklamání a deziluze?
Bude Babišova vláda odvážná, nebo zbabělá?
