Článek
A doplnil, že žádné není důležitější než jiné. To je ovšem – z pohledu křesťanského učení – neuvěřitelné. Kdyby něco takového hlásal přesvědčený ateista, dalo by se to pochopit. Těmto lidem připadají všechny denominace a všechna vyznání navenek stejná. Ve stylu „jedno za osmnáct a druhé za dvacet bez dvou“. Když to ale veřejně říká nejvyšší duchovní představitel početně největší křesťanské denominace (celosvětově), je to na pováženou.
Vzato do důsledku, popírá tím smysl křesťanství jako takového, jeho podstatu a poslání. A popírá také Ježíšovo učení a učení jím ustanovených apoštolů.
Připomenu dva biblické citáty. V Janově evangeliu jsou citována tato Ježíšova slova: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci (to je k Bohu – LS) než skrze mne.“ (14. kapitola, verš 6)
V knize Skutků apoštolských takto hovoří apoštol Petr (kterého katolíci považují za svého prvního papeže) o Ježíši Kristu: „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (4.kapitola, verš 12)
Toto jsou základní stavební kameny křesťanského učení. Beze změny platí od ustavení prvotní křesťanské církve v Jeruzalémě v 1. století n. l. až podnes. Proto Ježíš pověřil své učedníky historickou misí: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ (Markovo evangelium, 16. kapitola, verše 15 a 16)
Proto působili a dodnes působí misionáři, i katoličtí, a mnohdy s nasazením vlastního života nabízejí lidem křesťanské evangelium, dobrou zprávu. Logicky: kdyby bylo možné být spasen jiným způsobem, jinou cestou, jinou vírou než skrze Ježíše, ztratila by jeho (Ježíšova) mise smysl. Proč by měl podstupovat nepředstavitelně mučivou smrt na kříži, kdyby bylo lze dosáhnout vykoupení alternativními cestami? Vztaženo k dnešku: třeba tím, že se člověk stane muslimem, hinduistou, buddhistou, vyznavačem sikhismu nebo zoroastrismu. Jistě, věřící těchto vyznání jsou přesvědčeni, že pouze jejich víra je ta pravá. To jim nelze brát. Křesťané ovšem vědí, že tomu tak není. A vědět by to měl i římský papež. Je-li možné dosáhnout spásy pouze skrze víru v Ježíše a jeho vykupitelskou smrt na kříži, pak není možné dosáhnout spásy (např.) vírou v Alláha a jeho Proroka.
Papež František ovšem, k překvapení mnohých křesťanů, tvrdí, že to možné je. V Singapuru takto o jeho setkání s mladými lidmi různých vyznání referoval 13. září 2024 portál Vatican News:
„František pokračuje v dotazování mladých lidí, chválí jejich schopnost vést mezináboženský dialog, naznačuje, že »všechna náboženství jsou cestou k Bohu«, že žádné není důležitější než jiné. Jsou jako různé jazyky, různé idiomy, jak se k němu dostat. Bůh je však Bohem pro všechny. A protože Bůh je Bohem pro všechny, jsme všichni Božími dětmi.“
Kdo má tedy pravdu? Ježíš, který učí, že pouze On je jedinou cestou k Bohu, a spolu s ním apoštol Petr hlásající, že pouze v Ježíšově jménu je možné být spasen, anebo nynější římskokatolický papež
S jeho tezí, že k Bohu vedou i jiné cesty, nikoli pouze cesta skrze Ježíše a víru v Jeho zástupnou smrt na kříži? V těchto dvou postojích je přece diametrální rozdíl. Mýlil se tenkrát, před dvěma tisíciletími, apoštol Petr, nebo se dnes mýlí papež František?
Odkaz
