Článek
A v úterý 4. června se přidal slovinský parlament Državni zbor. Počtem hlasů 52 z 53 přítomných, jeden se zdržel; všichni patřili ke středolevé vládní koalici tvořené hnutím Svoboda premiéra Goloba, Sociálními demokraty a partají Levice. Dohromady mají v 90členné sněmovně 53 mandátů (41+7+5), opozice hlasování bojkotovala. Připomenutí toho, jak je důležité k volbám chodit a také komu je dán hlas. Kdyby měla většinu konzervativní Slovinská demokratická strana, v lublaňském parlamentu by „návrh usnesení o uznání nezávislosti a suverenity státu Palestina“, jak oficiálně zní tento bod programu dle webu slovinského parlamentu, bezpochyby schválen nebyl.
Jenomže na „kdyby“ se v politice nehraje a co se stalo je nevratné. Jelikož byl uznán „nezávislý a suverénní stát“, každý žák základní školy se musí při hodině zeměpisu zeptat (tak jako jsem se zeptal já v šesté třídě, proč se učíme, že hlavním městem Izraele je Tel Aviv, když mi doma rodiče vedli k tomu, že je to Jeruzalém; bylo to ve školním roce 1967/1968), na několik zásadních otázek:
1. Jaká je rozloha takto uznaného státu? Patří do něj dosud dohodnutá území Palestinské autonomie na Západním břehu a v Pásmu Gazy, nebo celé sporné území Západního břehu, o jehož konečném statusu mají ale dle Dohod z Oslo rozhodnout přímá jednání mezi Izraelem a reprezentací palestinských Arabů?
2. Jaké je hlavní město tohoto státu? Ramalláh, nebo některé jiné? Palestinští Arabové si nárokují východní část stávajícího hlavního města Izraele, tedy východní Jeruzalém. To se má Jeruzalém znovu dělit, tak jako byl rozdělen Berlín? Byly by zmíněné státy ochotné podělit se o svoji historickou metropoli s jinou zemí?
3. Jak se Slovinsko a další země uznávající „stát Palestina“ vypořádají s realitou, že v Palestinské autonomii existuje dvojvládí, tedy že na části tohoto státu, v Pásmu Gazy, drží vládní moc teroristické hnutí Hamas, které, na to nezapomínejme, vyhrálo volby do zákonodárné Legislativní rady autonomie. Bylo to sice už v roce 2006 a od té doby se žádné volby do Legislativní rady nekonaly, ale tehdejší vítězství Hamasu je skutečnost a také důkaz o politickém úsudku většiny palestinskoarabských voličů. Tehdy jako dnes bylo naprosto zřejmé, že Hamas je teroristická organizace.
4. Jak se Slovinsko a další země uznávající „stát Palestina“ vypořádají s otázkou demokratické (ne)legitimity jak vládců na Západním břehu, tak v Pásmu Gazy, když předsedovi autonomie Mahmúdu Abbásovi skončilo 4leté funkční období v roce 2009 (volby se konaly v roce 2005) a vládcům a zákonodárcům v obou částech autonomie v roce 2010 (2006 + 4) a žádné nové volby předsedy autonomie ani Legislativní rady se od té doby nekonaly, přičemž jak Abbás, tak Fatah na Západním břehu a Hamas v Pásmu Gazy jsou stále u moci?
Nebo u palestinských Arabů tento do nebe volající demokratický deficit zase tolik nevadí?
Je zjevné, že nynější vlády ve Slovinsku, Norsku, Irsku a Španělsku nikterak netrápí zásadní okolnost, že jejich uznání „státu Palestina“ jde proti duchu a ujednání Dohod z Oslo a že po 7. říjnu 2023 je toto uznání každým rozumně uvažujícím člověkem nutně vnímáno jako odměna za zvěrský teror provedený Hamasem proti izraelským a v Izraeli v té době pobývajícím zahraničním civilistům, přičemž verbálně tyto země onen brutální masakr odsuzují. A jako důkaz toho, jak upřímně to myslí uznají Palestinu, jejíž jedna vláda byla do tohoto vraždění přímo zapojena.
Inu, pošetilost mocných v plné nahotě.
ODKAZ-Zápis o projednávání uznání „Palestiny“ na webu slovinského parlamentu
