Článek
Proč? Neměla na hlavě muslimský šátek, hidžáb. Za to ji kat ve službách gangsterského režimu vystavil mučivému trestu 74 ran bičem.
Zní to tak hrůzostrašně, že se tomu ani věřit nechce. Náboženští fanatici ve vedení státu si usmyslí, jak musí ženy na veřejnosti chodit oblékané (zakrytý krk, uši a vlasy) – a pokud se tomu vzepřou, vládnoucí ajatolláhové mohou přistoupit k nelidskému trestu. Záleží pouze na zvrácené islámské justici, jak s nimi naloží. Čeká je vězení, nebo bičování. Případně obojí.
To vše v jednadvacátém století, v zemi, která je členem OSN, jejíž zástupce loni předsedal Sociálnímu fóru Rady OSN pro lidská práva. Ubohá fraška.
Nestačí, že Írán destabilizuje region jako hlavní sponzor teroristů – Hizballáhu v Libanonu, Hamasu a Palestinského islámského džihádu v Pásmu Gazy a na Západním břehu, Húsiů v Jemenu, kteří svými provokativními pirátskými akcemi narušuji námořní dopravu v jižní oblasti Rudého moře a přilehlém Adenském zálivu. Že podporuje šíitské milice v Iráku. Že soustavně vyhrožuje likvidací Izraeli, že usiluje o získání jaderné zbraně. Že do Teheránu vedou nitky teroru spáchaného proti izraelským a židovským cílům v Buenos Aires v letech 1992 a 1994. Výčet není úplný, ale dostačující.
Jak si gangstersky počíná mimo své hranice, počíná si gangstersky i doma. Vůči vlastním občanům i cizincům. V živé paměti máme otřesnou zkušenost španělského fotbalového fanouška Santiaga Sáncheze Cogedora, který se vydal pěšky na světový šampionát do Kataru (2022), v pořádku dorazil do Íránu, kde navštívil hrob Mahsy Amíniové. Ta nedlouho předtím zemřela v policejní vazbě poté, co byla zadržena kvůli špatně použitému šátku. Španěl Santiago byl zatčen a místo na fotbal putoval za mříže. Propuštěn byl po 15 měsících na Silvestra 2023 [1].
Loni v září nastoupil v Íránu trest deseti let vězení letniční pastor Anooshavan Avedian. Co spáchal? V srpnu 2020 vedl ve svém domě v teheránské čtvrti Narmak domácí pobožnost pro osmnáct věřících. Včetně členů vlastní rodiny [2].
Nejnověji pocítila krutost teheránského režimu, a to přímo na svém těle, Roya Hešmatiová. Patří mezi odpůrkyně povinného nošení šátku na veřejnosti. Měla dost odvahy, aby se prošla ulicemi Teheránu a nechala se vyfotit – prostovlasá, v červené košili a černé sukni; snímky pak zveřejnila na sociálních sítích. Z hlediska pohledu normálních lidí žijících v normálním světě nic urážlivého, nic, co by mohlo způsobit veřejné pohoršení. Ajatolláhové to ale vidí jinak.
Roya byla zatčena a odsouzena ke 13 letům vězení, pokutě v přepočtu 25 dolarů a bestiálnímu fyzickému trestu bičování v počtu 74 ran. Odvolací soud jí pak milostivě oněch děsivých 13 let za mřížemi odpustil, ale bičování ponechal. Trest byl vykonán 3. ledna 2024 [3].
Uvedené případy jsou velice malým vrcholem ledovce. Leč dostatečnou ukázkou skutečné tváře íránské teokratické diktatury, diktatury krajně nebezpečné jak pro vlastní občany i návštěvníky z ciziny, tak pro okolní svět.
●
