Článek
O to méně pochopitelné je, že se firma letos rozhodla pro částečný rebranding, tedy o částečnou změnu loga. Abych nechodil kolem horké kaše, jde o etiketu na produktu známém jako Lyle´s Golden Syrup. (Je to sirup vyráběný rafinací šťávy z cukrové třtiny nebo řepy, má zlatavou barvu a lze ho použít jako náhradu za med ; je ale o poznání sladší.) Golden Syrup začala vyrábět Británii v 80. letech 19. století rodinná firma Abram Lyle & Sons.
U zrodu a uvedení tohoto produktu na trh byl Abram Lyle, rodák ze západoskotského přístavního města Greenock (odkud pocházel také mnohem známější James Watt). A. Lyle byl nejen byznysmen, ale také starosta města a především hluboce věřící křesťan, starší tamního presbyteriánského sboru. Byl to on, kdo vytvořil logo pro Golden Syrup s biblickým motivem. Zobrazuje zabitého lva, kolem něhož létají včely, které se usadily v jeho útrobách – a po nějaké době byl k mání i med. Tento obrázek je doplněn sloganem „Out of the strong came forth sweetnes“ (Ze silného vyšla sladkost). Jde o příběh popsaný v knize Soudců, ve 14. kapitole. Ten znají i malé děti z nedělní školy, ale protože takových je u nás méně než málo, o dospělých, kteří čtou Bibli, nemluvě, nabídnu podstatné pasáže z onoho příběhu. Týká se soudce Samsona, který se s rodiči vypravil za svojí vyvolenou.
„I sestoupil Samson s otcem a matkou do Timnaty. Když přišli k timnatským vinicím, vyskočil náhle proti němu řvoucí mladý lev. Tu se ho zmocnil duch Hospodinův, že jej holýma rukama roztrhl jako kůzle. (…) Když opět za čas šel, (…) odbočil podívat se na zabitého lva. A hle, ve lví zdechlině bylo včelstvo a med. Nabral si jej do hrsti a cestou jej jedl.“ Pak dal Samson na svatební hostině přítomným hádanku: „Ze zžírajícího vyšel pokrm a ze silného vyšla sladkost.“ Měli uhodnout, o koho se jedná. A právě druhou polovinu této hádanky použil A. Lyle jako slogan pro logo svého zlatého sirupu. To je na všech obalech produktu Golden Syrup (láhve, plechovky aj.) od roku 1883. Vlastně bylo – až do letošního roku.
Letos se firma rozhodla logo změnit, a to na všech obalech svého zlatého sirupu s výjimkou plechovek. Kresba mrtvého lva obklopeného rojem včel a doplněná onou částí biblického verše byla nahrazena vyobrazením, které „odpovídá 21. století“: modernisticky vyvedenou hlavou lva v čelním pohledu a pouze s jednou včelou. Původní biblický motiv vzal za své.
Nikoli náhodou Alexander Linklater, který s firmou nemá nic společného kromě toho, že je praprapravnukem Abrama Lyleho (pracuje jako novinář), se vyjádřil, že se zde mění něco, co je osobité a dobře známé za něco obecného a vágního [2]. Jestli má pravdu, můžete posoudit sami – staré i nové logo je v článku BBC na odkazu [3] (nápověda: jediná včela je vpravo nahoře).
Ačkoli firma tvrdí, že náboženství nehrálo při rozhodování o změně vyobrazení žádnou roli, navenek to působí přesně obráceně. Nejde totiž o tuto jednorázovou záležitost, ale o širší kontext toho, jak se v naší době ve Spojeném království k duchovním věcem, pokud jde o křesťanství, přistupuje. Na serveru Christian Today polemizuje v Austrálii působící duchovní presbyterní Skotské svobodné církve David Robertson s jednou myšlenkou Helen Edwardsové, docentkou marketingu na London Bussines School [4]. Ta má za to, že motiv pocházející z náboženské víry by mohl působit vylučujícím způsobem, zejména při použití na sociálních sítích. Pastor Robertson si klade otázku, jak tomu rozumět. Podle něj si moderní korporátní Británie a její marketingoví guru zjevně myslí, že cokoli, co pochází z náboženské víry, může být považováno za „vylučující“ (exclusionary), zvláště pokud by šlo o kampaň na sociálních sítích. Proti tomu klade zásadní výhradu: „Pokud by něco bylo islámské nebo buddhistické, bylo by to bezpochyby považováno za »inkluzivní«, ale pokud by to bylo křesťanské nebo židovské, bylo by to »vylučující«“. A dochází k závěru, že „v té úžasné postmoderní nelogičnosti se musíme vylučovat, abychom byli inkluzivní“.
Ve světle toho poznání se výše popsaný příběh o změně „biblického loga“, sám o sobě mající charakter pouhé „bouře v šálku sirupu“, nejeví zase tak triviálně. David Robertson se domnívá – a já jsem s ním v této věci zajedno -, že křesťané by neměli „bojovat“ proti změně značky zlatého sirupu. Místo toho bychom se měli zastavit a položit si otázku – a zde také plně souhlasím -, jak jsme se z kultury, v níž byl biblický verš a biblický příběh na obalu produktu považován za něco naprosto normálního, dostali do kultury jiné, kde něco takového už není považováno za proveditelné. A uzavírá: „Zdá se, že jediným povoleným biblickým symbolem v moderní Británii je kulturně zneužitá duha!“
Dodám: nejen v Británii.
●
ODKAZY
[1]
[2]
[3]
[4]
