Článek
Úvodem budiž připomenuto, že zápas mezi tradicionalisty a progresivity v záležitosti „práv“ homosexuálů probíhá nejen v občanské (sekulární) společnosti, ale na Západě také v rámci křesťanských církví (v církvích východních toto pnutí nepozorujeme). Výjimkou není ani Anglikánská církev, která po mnohaletých diskusí došla k bodu, kdy od prosince 2023 umožňuje udělit církevní požehnání stejnopohlavním dvojicím, které uzavřely sňatek před civilními úřady, což je ve Spojeném království legální, případně právě tak legální registrované partnerství. Toto požehnání zahrnující modlitby „Prayers od Love and Faith“ (jako součást prohomosexuálního projektu „Living in Love and Faith“) existuje na dobrovolné bázi (duchovní nejsou povinni ho udělit) a v takzvaném zkušebním režimu: nikoli jako samostatná liturgie, ale v rámci běžných bohoslužeb (nedělní eucharistie nebo večerní pobožnost - Evensong).
Ovšem tak jako homosexuální lobby v občanské společnosti stupňuje své požadavky „směrem k rovnosti“, stejně je tomu i v Anglikánské církvi. V jejím případě jde konkrétně o dvě věci: (a) o zavedení samostatných bohoslužeb, během nichž bude homosexuálním párům udíleno požehnání a (b) o záležitost neméně kontroverzní - o povolení sňatků duchovním s homosexuální orientací.
Zde je nutné zdůraznit, že ačkoli Anglikánská církev má takzvané biskupské zřízení (a její formální hlavou je britský panovník), je ve svém rozhodování navýsost demokratická. Roli „parlamentu“ plní generální synod, který se skládá ze tří komor – biskupské, ostatního duchovenstva a laiků. O zásadních otázkách (církevní ustanovení, opatření, kánony) se hlasuje v každé komoře zvlášť - a tak tomu také bylo i na červencovém synodu.
Ve hře bylo to, jakým směrem ve zmíněných dvou oblastech (viz výše „a“a „b“) se Anglikánská církev vydá. Hlasování, k němuž došlo 8. července, vyznělo lépe pro progresivisty, nicméně ukázalo, že církev je hluboce rozdělená. Má tedy Anglikánská církev pokračovat v trendu vedoucímu k samostatným bohoslužbám, na nichž bude udělováno homosexuálním dvojicím duchovní požehnání a má hledat cestu, na jejímž konci bude souhlas se vstupem duchovních do stejnopohlavního manželství? Odpověď zní: Ano.
Zde jsou výsledky hlasování:
Komora biskupů
PRO 22 (56 %) … PROTI 12 … ZDRŽELO SE … 5
Komora ostatního duchovenstva
PRO 99 (52 %) … PROTI … 88 … ZDRŽELI SE … 2
Komora laiků
PRO 95 (51%) … PROTI 91 … ZDRŽELI SE … 2
Po pravdě je nutné říci, že v této chvíli nejde o nic definitivního, protože o konečné podobě obou částí „homosexuálního“ projektu bude generální synod jednat až v únoru 2025. Přesto ale tradicionalisté v Anglikánské církvi vyjádřili nad výsledkem hlasování, byť poměrně těsného, své zklamání a lítost. Naopak spokojeni jsou aktivisté církevní iniciativy „Together for the Church of England“, kterým jde o maximální míru inkluze věřících s homosexuální orientací, a to bez ohledu na to, co o jejich intimním styku říká Bible, potažmo jaká je doktrína Anglikánské církve, pokud jde svátost manželství.
POSTOJ OPONENTŮ
Než se u dvou z nich zastavím, podotknu, že se zeširoka nebudu zabývat postojem podporovatelů progresivistického úhlu pohledu na otázky homosexuálních vztahů v Anglikánské církvi, protože je v obecné rovině dobře známo. Jde o zrovnoprávnění menšiny s většinou, odstranění diskriminace mezi oběma skupinami, v církevním prostřední jde navíc o to, že pravé křesťanství je přece náboženstvím lásky, tak proč stejnopohlavním dvojicím neumožnit to, co je umožněno milujícím se heterosexuálům. A tím dát gayům a lesbám šanci, aby také mohli být šťastnější. Má to ale háček. Je problematické být šťastnější, je-li cenou přestoupení toho, co učí Bible.
A z toho vycházejí oponenti v Anglikánské církvi. Patří k nim střechové společenství Aliance, které sdružuje několik iniciativ a organizací hlásících se k tradiční anglikánské věrouce založené na biblických základech. Aliance vydala po skončení červencového synodu prohlášení, v němž mimo jiné uvádí, že výsledek hlasování nevnímá pouze jako jeden krok v rozvíjejícím se procesu, ale jako přelomový okamžik. Má oprávněné obavy, že samostatné bohoslužby s žehnáním pro homosexuální páry svědčí o změně církevní nauky týkající se manželství (pouze jeden muž a jedna žena). A jako změnu v doktríně církve chápou i nastoupenou cestu vedoucí k povolení manželství osob stejného pohlaví jak u duchovních, tak i duchovních SSM (self-supporting ministers; slouží v církvi bez nároku na plat). Těsný výsledek hlasování (viz výše) představuje podle Aliance velice slabý mandát k tak zásadní změně. Aliance nemá v úmyslu opustit Anglikánskou církev ani globální Anglikánské společenství. Znovu připomněla to, co krátce před synodem napsala v dopise oběma anglikánským arcibiskupům (canterburskému a yorskému). Že bude nucena ustavit tzv. paralelní provincii v rámci církve pod duchovním vedením těch biskupů, kteří zůstávají věrni pravověrnému (biblickému) učení o manželství a sexualitě. Aliance uvádí, že má podporu dvou tisíc duchovních a 37 procent těch, kdo navštěvují anglikánské bohoslužby. Není to většina, ale ani zanedbatelný počet. Jak to s „paralelní provincií“ dopadne ukáže blízká budoucnost.
V podobném duchu hovořil i John Dunnett, národní ředitel Evangelikální rady Anglikánské církve, která je součástí Aliance. Na webu Anglican Ink 9. července napsal: „Zdá se, že vůdci Anglikánské církve mají v úmyslu odvést církev od biblického učení a doktríny předávané po staletí a sdílené miliony křesťanů v dnešním Anglikánském společenství.“ Dodal, že Evangelikální rada je přesvědčena o tom, že pouze strukturální reorganizace je jedinou možností, jak garantovat do budoucna zachování pravověrného učení. Tedy opět: vznik „paralelní provincie“. Evangelikální rada bude spolupracovat s partnery v Alianci, aby se tato myšlenka stala skutečností. „Jsme odhodláni zůstat v Anglikánské církvi a doufáme, že biskupové přijdou k jednacímu stolu, abychom dohodli přijatelné řešení.“
Závěrem svého textu John Dunnett ujistil, že anglikánská Evangelikální rada zůstává věrna Ježíšovu pověření, které svěřil svým apoštolům (Matoušovo evangelium, kapitola 28): „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“
Dovolím si dodat: Ježíš rozhodně apoštolům nepřikázal, aby šířili to, co je v příkrém rozporu se základními principy, které nám byly svěřeny v Písmu svatém. Proto si myslím, že Anglikánská církev, její většina podporovaná oběma arcibiskupy, je v popsané záležitosti na špatné, nebiblické cestě.
ZDROJE
