Článek
Ani nevím, jestli britský herec Clive Owen – čerstvý držitel Ceny prezidenta festivalu – stihl čtvrtfinálový zápas na Euru mezi Anglií a Švýcarskem. Podle serveru Novinky.cz v sobotu 6. července před závěrečným galavečerem v hotelu Thermal řekl, že má problém: „Od šesti, kdy ceremoniál začíná, hraje Anglie proti Švýcarsku na mistrovství Evropy. Druhý poločas snad stihnu.“
Jak víme, i kdyby druhý poločas nestihl, měl ještě šanci vidět prodloužení a i kdyby ani to ne, ještě se kopaly penalty. Ale ať tak či onak, může být spokojen, Anglie postoupila (třebaže předvedla málo z toho, co potěší oko fotbalového fanouška).
Owenova poznámka nám připomněla, že jsme mezi dvěma mlýnskými kameny, tedy alespoň my, kdo jsme v době fotbalového šampionátu pobývali ve Varech. Čemu dát přednost? Posezení před obrazovkou, nebo festivalové atmosféře? Těch dilemat bylo ale víc.
Můj domácí TV koutek. Co potřebuji? Přijímač, ovladač, sluchátka, nápoj a pohodlné křeslo.
V sobotu (6. 7.) odpoledne jsem si musel uspořádat svůj čas tak, abych stihl televizní přenos z Betlémské kaple, kde pořádala Církev československá husitská vzpomínkovou bohoslužbu u příležitosti výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa. Bylo to devadesát minut duchovního občerstvení s inspirativními myšlenkami. Důležité je, že Mistr Jan má co říci i v dnešní době, kdy je Pravda, v Husově pojetí Pravda Páně, Pravda Božího Slova, všemožně relativizována a dezinterpretována, a to i některými křesťanskými denominacemi…
K tomu jedna hodně osobní poznámka. Hledal jsem na obrazovce jednu z nejpopulárnějších osobností soudobé husitské církve, charismatickou duchovní od svatého Mikuláše na pražském Staroměstském náměstí Martinu Viktorii Kopeckou. Byla tam. Nikoli ale mezi těmi, kdo sloužili, ale sedící pokorně v druhé boční řadě mezi ostatními v černých talárech se symbolem kalicha a bílou štolou. Přiznám se: očekával jsem, že jí bude svěřena při bohoslužbě aktivní role. Nebylo tomu tak. Že by to bylo kvůli jejímu nedávnému veřejnému přiznání k lesbickému vztahu? Netuším. Možná to s tím vůbec nesouvisí, možná ano. Víc to nechci pitvat, je to jen letmý postřeh televizního diváka.
Selfie jako důkaz. Že jsem na festivalu opravdu byl. S dobrou náladou (což u mě jako nerudného staříka není tak samozřejmé…)
Vraťme se k fotbalu. Poněkud ve stínu Eura je za Atlantikem neméně zajímavý turnaj Copa América - Fotbalové mistrovství Jižní Ameriky. Letos ho spolupořádá s Jihoamerickou fotbalovou konfederací Fotbalová konfederace Severní a Střední Ameriky a Karibiku, hraje se ve Spojených státech a stejně jako Euro je v těchto dnech (psáno večer 7. 7. 2024) ve fázi před semifinálovými zápasy.
Podobně jako při čtvrtfinále v Německu, přešly i v USA některé týmy do semifinále po penaltovém rozstřelu, konkrétně tři. Argentina postoupila přes Ecuador, Kanada přes Venezuelu a Uruguay vystavila stopku Brazílii. Dlužno dodat, že ve vyřazovací části turnaje Copa América se s výjimkou finále nehraje prodloužení; po nerozhodné základní hrací době přijdou hned na řadu pokutové kopy.
Aktuálně vypadá semifinálový program následovně:
Copa América
Semifinále 1 …10. 7. 2024 … 02:00 SELČ … Argentina – Kanada
Semifinále 2 …11. 7. 2024 … 02:00 SELČ … Uruguay – Kolumbie
Euro
Semifinále 1 … 9. 7. 2024 … 21:00 SELČ … Španělsko – Francie
Semifinále 2 … 10. 7. 2024 … 21:00 SELČ … Nizozemí – Anglie
Je přirozené, že velkou pozornost poutali na obou akcích dva hráči nejvyšší světové úrovně, v USA Argentinec Lionel Messi a v Německu Portugalec Cristiano Ronaldo. Zajímavé srovnání: oba vyšli až do čtvrtfinále gólově naprázdno, pokud jde o branky ze hry (Messi má ale ještě šanci statistiku vylepšit, Ronaldo nikoli) a oba jednou neproměnili penaltu (Messi v rozstřelu proti Ecuadoru, Ronaldo v 8finálovém prodloužení proti Slovinsku). Inu, ani mistři nejsou dokonalí a míč je kulatý.
Nečekané překvapení. Cybertruck. Elekto pick-up z Nového světa. Fantastický design.
Ani na Euru jsme se nevyhnuli politizaci fotbalu. Asi nejintenzivněji, i když ne pouze ze strany Turecka. Případ hráče Demirala a jeho vlčího gesta byl už v médiích probrán ze všech stran. Osobně jsem byl zvědav, co se bude dít v průběhu čtvrtfinálového zápasu Turků s Nizozemci. Ono se dělo - ještě před zápasem. Berlínská policie musela zasáhnout proti fanouškům „půlměsíce a hvězdy“ (turecké reprezentace), kteří si neodpustili provokaci: cestou na stadion hromadně ukazovali vlčí gesto. Řeknete si, co je na tom? Němci to ale vidí jinak. Server Hlasu Ameriky citoval berlínskou policejní mluvčí Valesku Jakubowskou: „Když toto gesto dělá velké množství lidí, stává se z toho politická demonstrace a fotbalový pochod není politická demonstrace.“
Turkům se to líbit nemusí, ale logiku to má. Nám se zase nemusí líbit to, čeho jsme byli svědky během turecké hymny „Pochod nezávislosti“. Proč? Protože Šedí vlci jsou ultranacionalističtí neofašisté, ba teroristé – do jejich arzenálu patřily vraždy jinak smýšlejících. Takže už ne pouze osamocený Demiral na trávníku, ale minimálně stovky, ne-li tisíce tureckých fanoušků na tribuně dráždily vlčím gestem. Ve VIP sekci tomu přihlížel sám prezident Erdogan. Rád si počkám, co na toto chování (tureckých fanoušků) UEFA. Jen podotknu, že televize alibisticky (či z jakého jiného důvodu) záběry tureckých fanoušků během hymny neukázala. Je to nesmyslné, protože v dnešním mediálním světě se inriminované záběry dostanou na veřejnost tak jako tak.
SPZ napovídá, že tento Cybertruck zavítal na festival z Floridy.
Říká se, kde muslim, tam problém. Je to velká nadsázka a neplatí to jistě o všech muslimech. Nicméně Turci mě svým počínáním na šampionátu nepřesvědčili o tom, že zmíněný slogan neplatí vůbec.
Leč dost o kopané – a závěrem ještě letmo na karlovarský festival. Občas dojde na legendární větu Karla Gotta: „Tak to jsem opravdu nečekal.“ Když jsme s o dvě generaci mladšími členy rodiny zamířili na jednu z procházek, byl jsem upozorněn na futuristický unikát: pick-up Cybertruck, elektromobil firmy Tesla. Jako bychom se ocitli na jiné planetě. Musím říci, že coby člověk spíše konzervativní přistupuji k vozům na elektrický pohon s mírnou obezřetností. Ovšem Cybertrucku dávám své plné sympatie. Je to moderna, kterou mám rád. (Mimochodem, z podobného důvodu nahlížím příznivě i na novou kolekci pro české olympioniky. I když jsem v menšině.)
Ještě pohled z druhé strany. Vystihnout okamžik, kdy kolem vozu nebyl hrozen lidí bylo téměř nemožné.
Cestou podél festivalově vyzdobené řeky Teplé člověk narazí na ledaskoho. Na pouliční muzikanty, tureckou svatbu, portrétistu z Dálného východu. To vše dokresluje příjemnou atmosféru filmové přehlídky. I když nemáte chuť vystát nekonečnou frontu na vámi vybraný film, můžete si sváteční Vary užít. Příští rok od 4. do 12. července.
Vnímám to jako pro mě nedostižné umění. Vystihnout podobu modelu. Klobouk dolů!
