Článek
Proč? Protože nebyla s to garantovat, že šampionátu se bude moci zúčastnit i izraelská reprezentace, která se na akci řádně kvalifikovala a kterou se vlivná indonéská místa snažila bojkotovat - z turnaje vyloučit. Na tuto nehoráznost zareagovala FIFA jediným správným způsobem: Indonésii pořadatelství odebrala a akci přesunula do Argentiny. Indonéská „dvacítka“ tak přišla o účast na šampionátu; poděkovat mohou fanoušci svým vlastním představitelům, kteří staví propalestinské politické zájmy nad sportovní fair play a v konečném důsledku i nad zájmy vlastní země.
Pro Izrael bylo otázkou nevyřčené prestiže a skrytou motivací reprezentovat svoji zemi co nejlépe. A ukázat indonéským muslimům, kteří je nenávidí, že „modrobílí“ nejsou žádný outsideři. Úkol to byl nesnadný, umístění na medailové pozici spadalo do říše zázraků. A ten se stal. Vlastně dvakrát. Nejdříve když Izraelci přehráli favorizované Brazilce a pak ve vítězném zápase o třetí místo.
Pak mohli poslat do Jakarty symbolický vzkaz. Pohrdli jste třetím nejlepším týmem světa. Ještě bych dodal: Palestinským Arabům jste tím nijak nepomohli (tedy kromě toho, že jste přidali pár větších polen do ohně protiizraelské propagandy) a sami sobě jste uškodili. Jste nejlidnatější muslimská země a vaši mladí fotbalisté se mohli prezentovat na světovém šampionátu. Mohli, ale kvůli pošetilosti vašich představitelů vlastně nemohli.
A to si ještě izraelský trenér Haim dovolil zásah do sestavy, za který byl některými kritizován. Před zápasem o bronz uvolnil pět důležitých hráčů, aby se mohli zapojit do přípravy izraelské „jednadvacítky“, kterou čeká později tento měsíc evropský šampionát v Gruzii: brankaře Tzarfariho, útočníka Turgemana a trojici obránců Lemkina, Jisraelova a Reviva. Ani jeden z nich v sestavě pro zápas o 3. místo s Jižní Koreou nefiguroval, a přesto dokázali Izraelci soupeře přehrát 3:1. Jediný gól dali Jihokorejci z penalty. (Mimochodem o jmenovaných hráčích bezpochyby ještě uslyšíme, protože na zmíněném ME „21“ se v silné základní skupině C setkají Izraelci také s ČR, kromě Německa a Anglie.)
Současná Top 3 nejlepších fotbalových celků světa do dvaceti let tedy vypadá – Indonésii navzdory – takto:
1. Uruguay
2. Itálie
3. Izrael
Čekal by někdo před šampionátem právě takovéto pořadí? Kdo na něj vsadil, patrně hodně vyhrál.
MALÁ URUGUAY SE TOPÍ VE VELKÉ EUFORII
Ve finále porazila Itálii 1:0, stejným výsledkem přehrála v semifinále třetí Izrael, a v sympatické zemi ležící na východ od stejnojmenné řeky explodovalo nadšení. Prolétl jsem v pondělí ráno (12. 5.) letmo digitální vydání pěti uruguayských deníků a titulky jsou jednoznačné:
El Telégrafo … ¡Uruguay es campeón del mundo Sub 20! (Uruguay je mistrem světa do 20 let!)
La República a El País shodně … ¡Uruguay campeón del Mundo! (Uruguay mistr světa!)
La Diaria upřesňuje … Uruguay es campeón mundial sub 20 por primera vez en la historia (Uruguay je poprvé v historii mistrem světa do 20 let)
Na první pohled kontroverzní titulek zvolil El Observador … Uruguay levantó una copa en el Mundial sub 20 que Argentina y Brasil nunca consiguieron (Uruguay pozvedla na mistrovství světa hráčů do 20 let pohár, který Argentina a Brazílie nikdy nedostaly). Proti takovému nadpisu by se v obou zemích všichni jistě ostře ohradili a obvinili tento liberální server z Montevidea ze lži. Vždyť MS „20“ se hraje od roku 1977 a za tu dobu vyhráli trofej Argentinci šestkrát a Brazilci pětkrát. Jenomže – a v tom je zakopán pes a v článku je to vysvětleno – se jednalo o pohár v původním designu. Ten současný, modernější (fotoodkaz ZDE), byl zaveden v roce 2013 a dosud ho žádná jihoamerická země nezískala. Až letos Uruguay. V tom tedy spočívá její jihoamerické prvenství. Budiž jí přáno. Je zasloužené.
Dvě malé země, každá z jiného konce světa, jedna částí populace fanaticky nenáviděná, se v uplynulých třech týdnech zapsaly do fotbalové historie. Nesmazatelně.
