Článek
Ve čtvrtek 27. listopadu 2025 podepsal s konzervativní premiérkou provincie Alberta, bohaté na energetické zdroje, Danielle Smithovou, memorandum o porozumění (předběžnou dohodu), což představuje první krok k vybudování nového ropovodu vedoucího z albertských nalezišť především v ropných píscích na pacifické pobřeží Britské Kolumbie. Smyslem toho projektu - zatím jde o běh na dlouhou trať - je diverzifikovat kanadský ropný export (nyní míří drtivá většina do USA), mimo jiné také v reakci na nevyzpytatelnou celní politiku Donalda Trumpa. Dohoda má ale i své zavilé odpůrce, především mezi zelenými aktivisty. Ti mají obavy z toho, že se federální vláda v Ottawě odklání od svého závazku bojovat s klimatickými změnami. O dalších oponentech bude zmínka níže.
Čtenáři obeznámení s energetickými reáliemi Kanady mohou položit otázku, jestli nestačí stávající ropovod TransMountain, který rovněž spojuje naleziště v Albertě s přístavními terminály v Britské Kolumbii. Odpověď zní: nestačí kapacitně. Aktuálně je jejím maximem 890 tisíc barelů denně (bpd). Alberta ale plánuje dosáhnout do roku 2030 produkce ve výši 5 milionů bpd). Je zřejmé, že nový ropovod, který nabídne dodávky mimo Spojené státy, Kanada potřebuje. Proto je nutné najít kompromis mezi touto národní potřebou a ekologickým aspektem věci.
Dostala-li premiérka od federální vlády zelenou, neznamená to, že má vyhráno. Odpůrci se nerekrutují pouze z ekologických aktivistů. Nelibost vyjádřilo také vedení provincie Britská Kolumbie, přes jejíž teritorium má potrubí vést, a nadšeni nejsou ani reprezentanti Prvních národů, původních obyvatel Kanady. Kromě toho: zásadní otázkou je, kdo bude ochoten ropovod postavit. Předpokládá se, že by to měla být privátní, nikoli státní firma. Obě strany se rovněž dohodly, že bude zrušeno nyní platící omezení provozu velkých tankerů mezi ostrovem Vancouver a hranicí s Aljaškou (logicky: má-li tam ropovod vyústit, zákaz provozu velkých tankerů by nedával smysl) a zrušen tzv. emisní strop Oilpatch (limit množství emisí skleníkových plynů, které mohou ropné a plynárenské společnosti vypustit). Místo toho má být jako kompenzace posílen systém průmyslového zdanění emisí (industrial carbon pricing) a také projekt Pathways Alliance (CCS - zachycování a skladování CO2). V systému průmyslového zdanění emisí platí firmy stanovenou cenu za tunu emisí, v Albertě je to 95 kanadských dolarů za tunu. Dle dohody by se tato cena měla postupně zvýšit až na 130 CAD/t. Pokud jde o CCS, v plánu je zachycení CO2 na dvou desítkách ropných zařízení v severní Albertě, ten pak bude potrubím dopraven do 400 km vzdáleného terminálu u města Cold Lake a tam uložen dopodzemí. Tím bude uhlíková stopa ropného průmyslu snížena, aniž by to bránilo zvýšení produkce. Za zmínku stojí, že industrial carbon pricinge je kanadskou variantou evropských emisních povolenek, ovšem pracuje na jiném principu. Množství emisí není omezeno a platí princip: čím víc emisí, tím vyšší poplatek za předem známou cenu. A naopak.
Kanadské servery připomínají, že nynější dohoda Carney – Smithová by byla za předchozího premiéra Trudeaua sotva myslitelná. Ale to není podstatné. Trudeau je ze hry, Carney není zelený fanatik a podstatné je, nakolik je projekt nového ropovodu reálný. Otestuje také schopnost premiérky Smithové uvést tuto vizi do života. Vládě v Albertě pomohla s projektem po technické stránce poradní skupina sestávající zetříspolečností podnikajícími v oblasti ropovodů- Enbridge, South Bow a výše zmíněnou Trans Mountain. To ale neznamená, že některá z nich bude nutně na realizaci participovat. Kdo to nakonec bude, není zatím známo. Ostatně ropovod dosud nemá název a známá není ani trasa, kudy povede. Uvádí se, že by mohl ústit v přístavu Port of Prince Ruppert na pobřežním ostrově Kaien (severně od Vancouveru).
Dlužno dodat, že i když má záměr požehnání federální vlády a získá podporu Úřadu pro velké projekty, bude muset projít standardním regulačním procesem a řadou konzultačních jednání. Roli hrajei nákladová stránka věci. Podle Randyho Ollenbergera, výkonného ředitele společnosti BMO Capital Markets, budou firmy ucházející se o výstavu nového ropovodu muset velice zvážit náklady, neboť jako děsivé memento působí zkušenost z budování ropovodu Trans Mountain, kde se náklady vyšplhaly zodhadovaných 7,3 mld. dolarů na neuvěřitelných 34 miliard. Rozhodně si nemyslí, že by jakýkoli soukromý investor byl ochoten dát tomuto projektu něco jako bianco šek. Spíše bude vyžadována určitá finanční garance, ať už od vlády v Ottawě, nebo provincie Alberta, na pokrytí případných vícenákladů, které by zhotovitel nemohl ovlivnit.
Velkým tématem je také výše zmíněný projekt Pathways Alliance konsorcia ropných společností, zaměřený na technologii CCS - zachycování a skladování oxidu uhličitého. Federální vláda na jeho realizaci trvá, ovšem zmíněné konsorcium ještě nepřijalo konečné investiční rozhodnutí. Odborníci nicméně říkají, že prohlášení v dohodě Carney-Smithová o stabilitě v oblasti zpoplatnění emisí CO2tomuto projektu hodně pomohlo.
A pak tu máme několik avizovaných odpůrců, jednak plánovaného ropovodu a v některých případech i realizace technologie CCS. Nedlouho po zveřejnění memoranda odstoupil kanadský ministr kultury Steven Guilbeault, který v předchozím kabinetu zastával post ministra životního prostředí; s dohodou otevřeně nesouhlasí. Ostrým kritikem je také premiér provincie Britská Kolumbie David Eby z levicové Nové demokratické strany. Poukazuje na to, že projekt nemá investora a vytyčenou trasu (je ale teprve na počátku), ani podporu Prvních národů (což je pravda). Považuje ho za zbytečný a dokonce použil termín „energetický upír“, neboť se obává, že odčerpá kapacity na užitečnější projekty. Poukazuje na to, že existující Trans Mountain je státní firma a žádná soukromá společnost o něj nemá zájem (což ale samo o sobě nemůže být argumentem pro to, aby byl navrhovaný ropovod zavržen).
Na kritiku premiéra Davida Ebyho reagoval lídr konzervativců v Britské Kolumbii John Rustad. Podle jeho pohledu odmítnutí Nové demokratické strany podpořit projekty zaměřené na rozvoj energetické infrastruktury stálo provincii miliardy dolarů na výnosech, zrušených investicích a zmařených pracovních místech v počtu desetitisíců. Přitom nový exportní ropovod mířící na pacifické pobřeží má potenciál přispět k dlouhodobé zaměstnanosti v oblasti, podpořit severní komunity, posílit národní bezpečnost a pomoci Kanadě v globální konkurenci. Doslova uvedl: „Pokud federální premiér říká, že tento ropovod přinese Britské Kolumbii velké ekonomické výhody, proč premiér provincie dělá všechno pro to, aby ho zastavil? Obyvatelé Britské Kolumbie si zaslouží premiéra, který bojuje za investice, pracovní místa a příležitosti, ne takového, který blokuje prosperitu a odrazuje investory.“ Ebymu také vmetl, že Britská Kolumbie prodává Američanům kanadskou ropu (Western Canadian Select) za výrazně nižší cenu, než kolik stojí referenční severoamerická ropa (West Texas Intermediate), což je podle něj důkazem, že obyvatelé Britské Kolumbie stojí v žebříčku Ebyho zájmu na hodně nízké pozici. Dlužno ale vzít na vědomí, že podobná prohlášení, a to na obou stranách kanadského partajního spektra, mají i svůj politicko-propagandistický účel.
Ten ale sotva můžemepřisuzovat postojům reprezentantů Prvních národů (původních obyvatel), z nichž někteří jsou k plánu ropovodu rovněž kritičtí. Náčelnice kmene Heiltsuk Marilyn Slettová, která stojí v čele neziskové organizace Coastal First Nations – Great Bear Initiative, soudí že chystaný ropovod není nic jiného než vzdušný zámek. A varuje: „Pobřežní (tichomořské) První národy spolu s provincií Britská Kolumbie nikdy nedovolí, aby bylo naše pobřeží vystaveno katastrofálnímu riziku způsobenému havárií ropných tankerů.“ Dodala, že pro První národy i provincii není otázka změkčení zákazu provozu velkých tankerů něčím, o čem by se dalo jednat. „Nikdy nebudeme tolerovat žádné výjimky nebo speciální úpravy v této věci. Tečka.“ Podtrhla, že neexistuje žádná technologie, která by dokázala zcela vyčistit ropnou skvrnu na moři nebo v řece, kde se loví lososi, a jasně deklarovala: „Nemáme žádný zájem o spoluvlastnictví nebo ekonomické výhody projektu, který má potenciál zničit náš způsob života a vše, co jsme na pobřeží vybudovali.“ Tato kategorická pozice představuje zásadní problém, protože bez obnovení provozu velkých tankerů ztrácí ropovod smysl. Podobný postoj zaujala i Unie indiánských náčelníků Britské Kolumbie. Její předseda Stewart Phillips označil memorandum Carney - Smithová jakovelice rizikovou a nanejvýš nezodpovědnou dohodu, která „obětuje původní obyvatele, pobřežní komunity a životní prostředí kvůli politickým zájmům“,“ a dodal, že obyvatelé Britské Kolumbie a První národy mají naprosto jasný názor: ropné tankery nemají v oblasti Great Bear Sea (tichomořské pobřeží Kanady mezi ostrovem Vancouver a hranicí s Aljaškou) co dělat. „Nebudeme nečinně přihlížet tomu, jak se Carneyho vláda spolu s provincií Alberta snaží pošlapat naše práva a ignorovat obrovská rizika případné havárie ve prospěch zisků globálního ropného byznysu.“
Inu, konflikt zájmů mezi potřebami ekonomiky, zde především v oblasti energetiky, a potřebami týkajícími se životního prostředí pokračuje a sotva kdy skončí. Řešením jsou rozumné kompromisy na obou stranách, přičemž jsme svědky toho, že často chybí základní předpoklad kompromisu - dobrá vůle. V každém případě se zdá, že projekt ropovodu Alberta - pacifické pobřeží nebude mít na růžích ustláno a jakmile začne realizován, čeká ho bezpočet překážek. Technických, ekologických i politických. Osobně mu přeji úspěch, ale uvidíme v příštích letech.
