Článek
V úterý 26. května podepsal Trump výnos zveřejněný ve vládním věstníku Federal Register, podle kterého může přijít do Spojených států dalších 10 tisíc Afrikánců (bílých Jihoafričanů), a to nad stávající povolený počet 7 a půl tisíce. Platnost platí do konce aktuálního fiskálního roku, tedy do 30. září 2026.
Prezident své rozhodnutí zdůvodnil tím, že nastala „nepředvídaná mimořádná uprchlická situace v důsledku nedávného nárůstu podněcování rasově motivovaného násilí ze strany vlády Jižní Afriky a představitelů významných politických stran v JAR“ a vedle toho se objevily blíže neupřesněné nové problémy narušující fungování amerického programu přesídlování uprchlíků z Jižní Afriky do USA.
Obecně ji řečeno, podle webu The Christian Post, přistoupil prezident ke zvýšení kvóty ze 7,5 tis. na 17,5 tis. kvůli „závažným humanitárním důvodům“, přičemž přijetí Afrikánců z JAR a zvýšení limitu je „v národním zájmu Spojených států“. Připomeňme, že Afrikánci jsou bělošská jihoafrická etnická skupina, jejímiž předky jsou nizozemští, francouzští, němečtí a belgičtí protestantští přistěhovalci, kteří přišli do Jižní Afriky v 17. a 18. století. Prezident Trump stanovil jejich přesídlení USA jako jednu z priorit své politiky už v loňském roce, a to v reakci na to, co jeho poradce Stephen Miller označil slovy „rasově motivované násilí bílých Jihoafričanů ze strany vlády JAR vedené černošskou většinou“.
V souvislosti s touto zprávou vyzvala evangelikální humanitární organizace World Review, která má od ministerstva zahraničí pověření starat se o přijímání a začleňování legálních imigrantů v USA, aby byl obnoven Program Spojených států pro přijímání uprchlíků v rozsahu před jeho zásadním omezením po nástupu Donalda Trumpa do úřadu loni v lednu. Organizace připomněla, že v minulosti se postarala o desítky tisíc imigrantů – pronásledovaných křesťanů. Například ve fiskálním roce 2024 (říjen 2023-září 2024), což bylo poslední federální fiskální období před Trumpovým návratem do úřadu, se dostalo pomoci bezmála 30 tisícům křesťanů z pěti desítek zemí, kde věřící v Krista čelí nejtvrdšímu pronásledování. Myal Greene, prezident organizace World Review, k tomu uvedl, že po celém světě je pro svou víru pronásledováno 388 milionů křesťanů, z nichž 315 milionů trpí v 50 zemích známých zvláštní krutostí vůči nim. Potřeba pomoci pronásledovaným křesťanům je aktuální i v roce 2026, neboť zprávy o násilí a represích ve světě spíše přibyly než naopak.
World Relief konstatuje, že nyní cesty ke vstupu do USA „zůstávají zcela uzavřeny pro ty, kdo splňují tradiční právní definici uprchlíka - jednotlivce, kteří uprchli ze svých zemí původu kvůli pronásledování z důvodů, jako je jejich víra, politické názory nebo rasa.“
Rozdíl mezi proklamacemi a činy
Donald Trump a jeho okolí často veřejně mluví o ochraně pronásledovaných křesťanů. Bílý dům kromě jiného prohlásil, že prezident „hluboce pečuje o křesťany pronásledované kvůli víře“. V kontrastu s tím ale Trumpova administrativa výrazně zpřísnila azylový systém a humanitární programy a přitvrdila svoji deportační politiku. To znamená, že i íránští křesťané, zejména konvertité, kterým prokazatelně hrozí v jejich vlasti pronásledování včetně dlouholetého věznění, v krajním případě i smrt, mohou v USA skončit v detenčních centrech Imigračního a celního úřadu (ICE), čekat na rozhodnutí o udělení či neudělení azylu dlouhé měsíce či roky, dostat se do režimu elektronického monitoringu, případně čelit deportaci.
Tím není řečeno, že by uprchlí křesťané byli bez šance. Pokud věrohodně doloží, že se u nich jedná o oprávněný strach z pronásledování v zemi původu, mají právní zastoupení a úspěšně absolvují bezpečnostní prověření, azyl získat mohou, neboť náboženské pronásledování zůstává podle amerického práva legitimním důvodem pro jeho udělení. Reálným problémem je, že Trumpem zavedený systém je mnohem restriktivnější, pomalejší a tvrdší než za předchozí administrativy. Že tomu tak bude, a úřady budou postupovat vůči ilegální imigraci naprosto nemilosrdně, bylo zřejmé od prvních dnů Trumpova druhého mandátu. Když se prezident loni v lednu den po inauguraci zúčastnil v Národní katedrále v hlavním městě USA tradiční modlitební bohoslužby, obrátila se na něj ve svém kázání biskupka Episkopální církve Mariann E. Buddeová s prosbou, aby projevil milosrdenství vůči rodinám, které se obávají deportace, a aby pomohl těm, kteří prchají před válkou a pronásledováním. Její slova ale na úrodnou půdu nepadla. Pravila totiž, že velká většina imigrantů nejsou zločinci, ale dobří sousedé a věrní členové kostelů, mešit a synagog, sikhských modliteben a chrámů a připomněla: „Náš Bůh nás učí, že máme být milosrdní k cizincům, neboť i my jsme kdysi byli v této zemi cizinci.“ Donald Trump to ovšem vidí jinak; její slova odmítl, kázání označil za nudné a požadoval omluvu.
Kostky tak byly vrženy. Toho, co se pak během tvrdého boje proti ilegálním imigrantům dělo, jsme byli každý týden svědky ve zpravodajství z USA. Včetně nejrůznějších excesů; nezřídka šlo doslova o hon na lidi, dlouhodobé umísťování i těch nejmenších dětí s matkami do detenční vazby s nevyhovujícími podmínkami, násilné rozdělování rodin atp. Tím nemá být řečeno, že ilegální imigrace je v pořádku, ale něco jiného. Ne všichni ilegálové jsou zločinci a členové zabijáckých či drogových gangů. A především: i nelegální příchozí mají právo na elementární lidskou důstojnost a tomu odpovídající zacházení. Po milosrdenství nebylo u Donalda Trumpa, kterého jeho duchovní okolí v čele s evangelikání pastorkou a hlasatelkou problematického evangelia prosperity Paulou White-Cainovou považuje div ne za politického Mesiáše, ani stopy – s výjimkou vstřícného vztahu k bílým Jihoafričanům, pro které má výše zmíněnou mimořádnou nabídku. Zde je ovšem nutné říci, že pokud jsou bílí obyvatelé ve své zemi diskriminováni nebo pronásledování, pak při vší úctě nejsou jediní. V mnoha dalších zemích je situace mnohem horší, dochází k brutálním útokům na křesťany či jinak smýšlející atp.; vůči nim ale uplatňuje Trumpova administrativa naprosto odlišnou, tvrdou nekompromisní politiku.
Jsme zde tedy svědky zvláštního použití metody dvojího metru, založeného primárně nikoli na biblickém křesťanském učení, nýbrž na tom, co bychom mohli nazvat křesťanským nacionalismem. Je otázka, jestli všechny aspekty amerického křesťanského nacionalismu, které prostupují do mocenských struktur (politiky), jsou v souladu s poselstvím evangelia hlásaného Ježíšem a jeho apoštoly.
