Článek
Protože po prvním rozdělení obvykle několik mandátů zbývá, při dodatečných výpočtech, komu připadnou, mohou hrát významnou roli zmíněné dohody o společném využití zbývajících hlasů. O co jde? Před volbami mohou dvě kandidující strany uzavřít dohodu, že pokud obě překročí volební práh, budou pro účely rozdělení posledních (zbývajících) mandátů posuzovány společně. Myšleno matematicky – nejde o politickou alianci nebo něco podobného, třebaže i tato technická záležitost bývá často zpolitizována (viz níže), ostatně jako téměř všechno v předvolební kampani. Přitom volič stále hlasuje pouze pro svou stranu; hlas odevzdaný straně ALEF zůstává hlasem pro stranu ALEF. V čem je tedy princip zmíněných dohod? Zde se neobejdeme bez čísel. Než se k nim ale dostaneme, nabídnu obecný výklad. Dohoda o využití zbývajících hlasů řeší situaci, kdy po prvním rozdělení mandátů (1. fáze) zůstanou stranám hlasy, které samy o sobě nestačí na zisk dalšího mandátu. Čili: pokud se dvě strany před volbami dohodnou, mohou být při rozdělování zbývajících mandátů posuzovány jako společná kandidátka a zvýšit tak šanci, že jedna z nich získá mandát navíc.
Celý proces rozdělení 120 křesel v Knesetu probíhá v několika krocích. Nejprve se vyřadí hlasy pro strany, které nepřekročily stanovenou hranici pro vstup do parlamentu, což je 3,25 procenta z celkového počtu platných hlasů. Následuje výpočet základního podílu. Sečtou se všechny hlasy pro strany, které do Knesetu prošly. Toto číslo se vydělí číslem 120 (počet křesel v Knesetu). Výsledkem je počet hlasů potřebný pro zisk jednoho „celého“ mandátu. To je 1. fáze. Po minulých volbách v roce 2022 to bylo 36,227 tis. hlasů potřebných pro jeden „celý“ mandát, tedy jedno křeslo v Knesetu.
Strany získají tolik „celých“ mandátů, kolik jim podle čistého podílu dle výše uvedeného postupu náleží. Načež se řeší rozdělení tzv. přebytečných, tj. zbývajících hlasů (2. fáze), a to proto, že po 1. fázi prakticky pokaždé zbývají neobsazená křesla (počet do 120). V té chvíli přichází ke slovu izraelská Baderova-Oferova metoda. Zbylá křesla se přidělují jedno po druhém té straně, která vykáže nejvyšší průměrný počet voličů na jedno křeslo, přičemž výpočet se opakuje pro každé zbývající křeslo (níže uvedu konkrétnější čísla). Vedle toho je nutné zohlednit dohody o sdílení zbývajících hlasů. Znovu opakuji: izraelský volební zákon umožňuje dvěma kandidujícím stranám uzavřít před volbami formální dohodu o sdílení zbývajících hlasů (surplus-vote agreement). Při výpočtu (přidělování) zbývajících mandátů (které nebyly rozděleny v 1. fázi) se na tyto dvě strany nahlíží jako na jednu společnou listinu. Pokud jim systém po výpočtu přidělí křeslo navíc, metoda Bader-Ofer se aplikuje interně mezi nimi, aby se určilo, která z těchto dvou stran tento další mandát získá. To pomáhá zejména menším stranám lépe využít hlasy, které jim po prvním rozdělení mandátů zbyly. Společným posuzováním těchto hlasů zvýší obě strany šanci, že získají ještě jeden ze zbývajících mandátů; ten pak sice dostane jen jedna z nich, ale i to pro ně má smysl.
Modelový příklad
Pro získání jednoho křesla v Knesetu je zapotřebí (dejme tomu) 40 tisíc hlasů. Zjednodušeně: strana ALEF obdrží ve volbách 100 tisíc hlasů a po prvním rozdělení získá dva mandáty (100 tis. děleno 40 tis. rovná se 2; zbývá 20 tis. hlasů, které ovšem na další mandát nestačí. To je první fáze přidělování mandátů. Následuje druhá fáze. Pro posouzení možnosti zisku dalšího mandátu se musí vypočítat tato hodnota: počet získaných hlasů té které strany dělený součtem jejích dosavadních mandátů + 1. Tedy v našem příkladu 100 tis. děleno (2+1) rovná se 33,333 tis.; to je tzv. volební podíl pro zisk dodatečného mandátu. Takto se postupuje u všech dalších stran, přičemž ta, které vyjde nejvyšší volební podíl, mandát získá. Je-li k dispozici více zbývajících mandátů (po výpočtu z 1. fáze), pokračuje se dalšími koly, dokud není obsazen celý Kneset.
Dílčí shrnutí. Po první fázi se zjistí, kolik mandátů už jednotlivé strany získaly a kolik mandátů zbývá k rozdělení. Pro každou stranu, která se do Knesetu dostala, se vypočítá její volební podíl; mandát připadne straně s nejvyšším volebním podílem v tomto prvním kole druhé fáze, čímž se počet jejích zákonodárců zvýší o jednoho. Následuje 2. kolo (pakliže jsou k dispozici zbývající mandáty), ovšem volební podíl se musí přepočítat, protože u strany, která získala první zbývající mandát, se změnil údaj ve jmenovateli. Porovnejme náš příklad:
Strana ALEF v 1. kole druhé fáze … 100 tis. děleno (2+1) = 33,333 tis. … pakliže jiná strana nemá víc, získá ALEF třetí mandát.
Strana ALEF v 2. kole druhé fáze … 100 tis. děleno (3 + 1) = 25 tis. … 4. mandát nezíská, pakliže jiná strana v 2. kole bude mít volební podíl vyšší než 25 tis. Čili: volební podíl se po každém nově získaném mandátu znovu přepočítává.
Takto se pokračuje, dokud nejsou rozdány všechny zbývající mandáty.
Dohody o využití zbývajících hlasů
Tímto možná komplikovaným výkladem jsme se dostali k otázce, co se stane, když strana ALEF uzavře se stranou BET dohodu surplus-vote agreement. Řekněme, že ALEF obdrží ve volbách 100 tisíc hlasů, což ji vynese v 1. fázi dva mandáty (100 tisíc děleno 40 tisíc = 2 „celé“ mandáty). Stranu BET bude volit 50 tisíc lidí a po výpočtu získá jeden mandát (50 tis. děleno 40 tis. = 1 „celý“ mandát. Kdyby obě strany neuzavřely dohodu o zbývajících hlasech, jejich hodnoty volebního podílu by byly takovéto:
Strana ALEF … 100 tisíc děleno (2 + 1) = 33, 333 tis.; tento výsledek se také nazývá indikátor kandidátky.
Strana BET … 50 tisíc děleno (1 + 1) = 25 tis.
A teď to nejdůležitější. Pokud ALEF a BET uzavřou dohodu o využití zbývajících hlasů, jejich výsledky se pro účely přidělování zbývajících mandátů v rámci 2. fáze posuzují v jejich součtu.
V našem příkladu mají dohromady 150 tisíc hlasů (100 tis. + 50 tis.) a tedy tři mandáty (ALEF dva a BET jeden). Hodnota jejich volebního podílu je 150 tis. děleno (3 + 1 ) rovná se 37,5 tis. To může být víc než hodnota volebního podílu konkurenčních stran. Jinak řečeno, dohoda jim dává šanci na zisk dalšího křesla v Knesetu. Kdo ho ale získá? Strana ALEF, nebo strana BET? Opět přijde ke slovu Baderova-Oferova metoda. V našem příkladu:
Strana ALEF … celkový počet hlasů děleno počet dosud získaných mandátů … 100 tis. děleno (2 + 1) = 33, 333 tis.
Strana BET … 50 tis. děleno (1 + 1) = 25 tis.
Volební podíl strany ALEF je vyšší než strany BET; mandát vzešlý z jejich dohody tedy připadne straně ALEF. Ta bude mít v Knesetu tři poslance (dva z 1. fáze a jednoho z 2. fáze) a straně BET zůstane jeden poslanec z 1. fáze. Přesto to má smysl, protože dohodu o využití zbývajících mandátů zpravidla uzavírají strany, kterou jsou si buď ideologicky blízko, případně tím sledují určitý záměr (získat co nejvíce hlasů proti konkurenčnímu táboru).
Dosud známé dohody
Desátého září přinesl portál Times of Israel informaci, že dohodu o využití zbývajících hlasů podepsaly dvě dvojice, konkrétně čtyři hlavní opoziční strany. Deklarovaným cílem je maximalizovat zastoupení „bloku změny“ odmítajícího současnou koalici a především premiéra Netanjahua. Centristická až středopravicová strana Jašar vedená Gadi Eisenkotem oznámila, že uzavře dohodu se levicovou stranou Demokraté Jaira Golana, zatímco pravicová partaj Jisrael Bejtenu Avigdora Liebermana podepíše dohodu se středopravicovým uskupením SPOLU – společnou kandidátkou vedenou bývalými premiéry Naftalim Bennettem a Jairem Lapidem. Demokraté to glosovali: „Cíl nadcházejících voleb je jasný: zabránit ztrátě hlasů, maximalizovat sílu bloku a vyměnit vládu zodpovědnou za selhání ze 7. října.“ Strana Jašar uvedla, že tyto dohody pomohou zajistit, aby „každý hlas odevzdaný Izraelci, kteří usilují o změnu a výměnu vlády zodpovědné za selhání ze 7. října, připadl jedné ze stran bloku prosazujícího změnu.“
Ačkoli možnost uzavírat takovéto dohody je ve volebním systému zakotvená od 70. let minulého století, nynější vládní tábor se ji snaží využít jako důkaz, že Eisenkot – politik středopravicového zaměření – je ve skutečnosti skrytým levičákem. Ve vyhrocené předvolební atmosféře premiér Netanjahu napsal: „Eisenkot sestaví levicovou vládu s Jairem Golanem, Liebermanem a arabskými stranami.“ To je ovšem předčasná spekulace – dělení masa jelena, který ještě nebyl skolen. Nehledě na to, že Eisenkot a pravicový jestřáb Liberman těžko zformují čistě levicovou vládu. Podobně se vyjádřil i krajně pravicový ministr financí Becalel Smotrič, šéf Náboženských sionistů, který ostře kritizoval Eisenkota a Golana a tvrdil, že „sestaví nebezpečnou levicovou vládu.“ Za zmínku stojí, že před minulými (2022) i předminulými (2021) volbami uzavřel Netanjahuův Likud dohodu o využití zbývajících hlasů s Náboženskými sionisty a sotva z toho lze dovozovat, že Likud je krajně pravicová extremistická partaj.
●
