Článek
Kladl jsem si otázku, proč se hovoří o tom, že velkou šanci na sestavení vlády má levice, když většinu křesel získaly strany z pravé části spektra. Přesněji od středu k radikální pravici. Je sice pravda, že nejvíce míst v parlamentu obsadí Sociální demokracie vedená Magdalenou Andressonovou, ale s dalšími levicovými stranami jí chybí k dosažení minimální většiny (175 mandátů ve 349členném Riksdagu) čtyřiadvacet křesel. Přesto zdroje uvádějí, že aliance vedená sociálními demokraty disponuje zatím ve sněmovně 176 mandáty. Jak je to možné?
Ukázalo se, že klasický předpoklad Středoevropana, který bere do úvahy zjednodušující pravo-levé dělení, může být mylný. V partnerském bloku se sociálními demokraty je totiž také liberální centristická až středopravicová Strana středu Elisabeth Thand Ringqvistové, která obsadí 25 křesel. Proč není v koaliční alianci s dalšími pravicovými stranami? Protože odmítá spolupracovat s krajně pravicovými Švédskými demokraty. Těm šéfuje Jimmie Åkesson.
V této chvíli je zapotřebí uvést několik čísel – kolik zatím obsadily jednotlivé strany v Riksdagu křesel.
Dosud:
Levicová opozice
Sociální demokracie … 100
Radikální Levicová strana … 29
Strana zelených … 22
Liberální středopravicová opozice
Strana středu … 25
Celkem … 176
●
Pravicová vládnoucí koalice (Tidö)
Umírnění … 70
Křesťanští demokraté … 22
Liberálové … 19
S podporou radikálně pravicových Švédských demokratů … 62
Celkem … 173
●
Jsme tedy svědky paradoxu. Středopravicoví liberálové raději podpoří levici, než aby pomohli pravici vytvořit silnou koalici: s jejich hlasy by měla koalice Tidö + Švédští demokraté exkluzivní většinu 198 hlasů. A to jenom proto, že odmítají být ve vládě se Švédskými demokraty (bez nich, ale se Stranou středu by měla pravicová koalice pouhých 136 mandátů). To lze pochopit. Nikoli ovšem to, že nemají problém být v koalici s radikály z opačného tábora – Levicovou stranou. Pokud by snad chtěli argumentovat tím, že je zapotřebí Levicovou stranu pohlídat, pak stejně tak mohli pohlídat Švédské demokraty. Poněkud to připomíná situaci v ČR. Motoristé sobě na billboardech: „Ukončit Fialu, pohlídat Babiše.“ Jaká je realita, vidíme dnes a denně. Švédská varianta by mohla znít: „Ukončit (vládu premiéra) Kristerssona, pohlídat Dadgostarovou (šéfka Levicové strany).“ Je zjevné, že centristé zvolili možnost „raději sociálnědemokratická vláda, která bude mít středový program, než pravicová vláda závislá na Švédských demokratech“. Jenomže: zatímco Strana středu nechce, aby se vláda posunula příliš doleva, tak Levicová strana se naopak pokusí využít svého postavení k prosazení levicovější politiky. Jaký bude výsledek? Nechme se překvapit.
●
Příloha – lídři stran v textu neuvedení
Křesťanští demokraté … Ebba Buschová
Liberálové … Simona Mohamssonová
Zelení … spolupředsedové Amanda Lindová & Daniel Helldén
Dosavadní premiér Ulf Kristersson je lídrem strany Umírnění. Za pozornost stojí, že z devíti partajních vůdců je šest žen. Kdo preferuje genderově paritní kvóty, ve snaze dát ženám v politice rovné příležitosti, pak poměr 50 % ku 50 % byl v tomto případě vysoce překročen - ve prospěch žen. To není kritika, ale pouhé konstatování.
●
Volně podle:
