Článek
Co je tím myšleno? Tak jako kosmický výzkum je hnacím motorem pro vývoj nových technologií, které jsou pak užitečné i pro běžný život pozemšťanů, nejinak tomu může být v oblasti týkající se změny klimatu. Bylo to patrné i na světové klimatické konference COP29, která 22. listopadu skončila v ázerbájdžánském Baku. Ta více než projevy politiků byla zajímavá tím, co bylo k vidění na stáncích jednotlivých zemích. Konkrétně v izraelském pavilonu.
Sue Surkesová je novinářka portálu The Times of Israel se zaměřením na životní prostředí. Ve svém Zápisníku reportérky informovala o izraelské prezentaci, z níž vybrala šest pozoruhodných inovativních technologií. Ještě než se s nimi alespoň letmo seznámíme, budiž v obecné rovině řečeno, že i sousedé Izraele, arabské země a nejen ti nejbližší, mohou mít ze spolupráce s židovským státem jednoznačný užitek. Izrael patří nejen v regionálním, ale i globálním měřítku k lídrům v oblasti technologických inovací a své výsledky je ochoten s Araby na partnerském základě jako rovný s rovným sdílet. Existuje ale jedna překážka, která možnosti takovéto vzájemně výhodné spolupráce ku prospěchu všech ovlivňuje: politika.
Mnoha arabským státům je – obrazně řečeno - bližší „palestinská košile“ než „izraelský kabát“, a to k jejich vlastní škodě. Přitom země a jejich firmy, které zaujímají, byť v omezené míře, k Izraeli normální (nebo alespoň normálnější) postoj a spolupráci se nebrání, z toho mohou profitovat. Surkesová píše, že během svých návštěv izraelského pavilonu v Baku sice neviděla žádné delegáty, které by podle tradičního oděvu bylo možné označit jako arabské, nicméně kontakty s Araby podle jejího zjištění pokračují, ale až do konce války (s Hamásem a Hizballáhem) budou takříkajíc pod drobnohledem. Pozitivní výjimky přesto existují. Na jednom z panelů vystoupil izraelský zástupce Gary Soleiman, klimatický expert nevládní organizace Start-up Nation Central, se zástupcem Maroka. Soleiman potvrdil, že navzdory mimořádné politické citlivosti, znásobené válkou v Pásmu Gazy, jsou patrné aktivity v technologické oblasti s partnery v Maroku, Emirátech a Bahrajnu. Dlužno ale podotknout, že jde o země, které uzavřely s Izraelem Abrahamovské mírové dohody. Soleiman dále uvedl, že stále existují obchodní příležitosti, „i když někteří lidé říkají, že viditelná aktivita bude muset počkat až na dobu po skončení války“. Tak uvidíme.
Šest užitečných projektů
REEP – nabízí tzv. Circular Print, volně cyklický tisk. Tato technologie dokáže pomocí laseru odstranit z bílého papíru natištěný text a papír lze použít opakovaně, až desetkrát. Místo skartace tak přichází ke slovu metoda společnosti Reep. Ve velkém to znamená, že se globálně ušetří miliardy stromů, které nebudou likvidovány kvůli výrobě papíru, ale budou dál plnit svoji přirozenou funkci v přírodě, tak jak ji známe z hodin přírodopisu nebo ekologie.
MOMENTICK – společnost se zabývá monitorování úniků metanu z ropných a plynových vrtů a potrubí, obecně pak přesným měřením emisí skleníkových plynů. Její technologie je založena na kombinaci umělé inteligence a dat ze satelitů. Tím je docíleno vysoké s přesnosti lokalizace úniků až na 3 metry. Včasné odhalení netěsností má dvojí pozitivní vliv – je přínosné pro firmu, která tuto technologii aplikuje, a současně přispívá k boji se skleníkovým efektem.
NGV – patentovaná technologie založená na katalytických procesech slouží k přeměnu syntézního plynu pocházejícího zejména z odpadního hospodářství (bioplyn) nebo CO2 na udržitelné letecké palivo (SAF). Ten vytváří nižší emise CO2než kerosin, a proto přijala EU nový právní předpis (ReFuelEU), podle kterého musí od roku 2025 obsahovat palivo pro letadla minimálně 2 procenta SAF; tento podíl se bude postupně zvyšovat (v roce 2030 na 6 procent, v roce 2050 dokonce na 70 procent). Udržitelné letecké palivo od NGV lze označit jako produkt budoucnosti s bonusem. Podle zástupců společnosti je o 20 procent levnější než u konkurence.
TREETOSCOPE – revoluční způsob jak šetřit vodu, zejména v regionech, kde jí je nedostatek. Zařízení je charakterizováno jako DIY, tzn. že farmáři a pěstitelé ho mohou aplikovat svépomocí. Jde o „chytrou krabičku“ – senzor, který měří stav závlahy stromu. Podle výsledků je pak optimálně řízen zavlažovací proces. V globálním měřítku to znamená obrovskou úspory vody, což má pro země trpících suchem zásadní užitek. Zástupci společnosti říkají, že celosvětově 70 procent vody slouží k zavlažování; pokud by jejich zařízení přineslo 2procentní úsporu, rovnalo by se to roční spotřebě vody ve Spojených státech.
ANINA – věnuje se upcyklaci farmářských přebytků, které by jinak šly na skládku. Společnost je vykupuje a svojí speciální technologií z nich připravuje chutná, zdravá a trvanlivá jídla, která lze skladovat při pokojové teplotě. Na jejich přípravu stačí přidat do ekomisek trochu vody a vložit na několik minut do mikrovlnné trouby. Z původní zeleniny se po přidání dalších ingrediencí stává vegetariánská lahůdka. Přínos: zamezení plýtvání. Nahlédneme-li do nabídky společnosti Anina, najdeme pikantní thajské nudle, uzené chilli, středomořský bulgur, těstoviny primavera nebo houby s rýží.
TEXTRE – recykluje použitelný odpad v textilním průmyslu (nylon, polyester) pro nové využití v oblasti plastových výrobků. Podle zástupkyně společnosti Lee Cohenové se textilní odpad recykluje zatím velice málo, pouze z 1 procenta se vrací do nového oblečení a o něco více jde na výrobu látek nebo plastových panenek. Společnost TexRe zpracovává textilní odpad do podoby tvrdých granulí, které je možné recyklovat na nové plastové výrobky jako jsou ramínka na šaty nebo díly pro automobilový průmysl. Spoluzakladatel podniku Ariel Yedwab doplnil, že textilní průmysl je druhým nejvíce znečišťujícím a že jejich společnost nahrazuje tzv. panenské plasty vyráběné z přímo ropy. Přitom textilie jsou zdrojem většiny mikroplastů, které se dostávají do moře i těl živých tvorů včetně člověka. TextRE také spoléhá na to, že bude moci profitovat z nových předpisů EU, které zakážou vývoz textilního odpadu za hranice unie s jednou výjimkou – je-li určeno k recyklaci.
Už jen toto stručné seznámení s několika inovacemi představenými v izraelském pavilonu v Baku ilustrují, že člověk nemusí být fanatický ekoaktivistou, aby pochopil realitu. I kdyby byl klimaalarmismus založen na falešných předpokladech, nic to nemění na tom, že zásoby přírodních zdrojů, které zajišťují náš blahobyt – ropa, plyn, uhlí -, nejsou bezedné a že je zapotřebí hledat alternativy a právě tak je zapotřebí šetřit vodními zdroji nebo chránit stromy a také omezit plýtvání. Nejde totiž pouze o skleníkový efekt a rozumnou odpověď na něj (nemá smysl, aby jedna část planety zachraňovala planetu tím, že si bude podřezávat vlastní větev a druhá dělala pravý opak – ale o tom tento článek není); právě tak jde o technologie, které možná nejsou ambiciózní, ale přinášejí o to hmatatelnější výsledky. Jako odpůrce ekoteroristů říkám – planetě neprospěje, když fanatici vylezou na chladicí věž elektrárny nebo na velkorypadlo a rozvinou propagandistický transparent, případně se přilepí na asfalt dálnice. Planetě prospěje každý ze šesti projektů, které Izraelci v Baku představili. Činem, ne efektním gestem, se postavili k výzvám doby. Právě takové poučení si z konference COP29 odnáším já.
Podklady
