Článek
Církve si mohly vybrat, která z obou nedělí jim bude více vyhovovat. Více ZDE. Dnes nabízím jedno ohlédnutí zaměřené na zemi z hlediska modliteb mimořádně potřebnou. Na Nigérii.
Američan Brad Brandon působil více než dvě desetiletí jako pastor. Je také publicistou a bývalým rozhlasovým moderátorem. Od roku 2016 se aktivně věnuje zahraniční misii. Stojí v čele organizace Across Nigeria, která má dvojjediné poslání. Jeho slovy: „Naším hlavním cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům a kázat evangelium muslimům na místech, kam nás Bůh povolal.“ Organizace působí především v severní Nigérii. Zaměřena je na zpřístupnění vzdělání a výuku čtení a psaní v muslimských komunitách. Že mezi nimi šíří evangelium? Samozřejmě. To je pro život člověka to nejdůležitější. Současně poskytuje pomoc a humanitární podporu křesťanským komunitám, které kvůli své víře čelí intenzivnímu pronásledování.
Pastor Brandon je tou správnou osobou, která má co říci k Mezinárodnímu dni modliteb za pronásledovanou církev ve vztahu k Nigérii. 8. listopadu napsal na toto téma článek pro server The Christian Post. S výmluvným titulkem „Pronásledování křesťanů v Nigérii vyžaduje víc než jeden den modliteb v roce“. Ví, o čem mluví. Píše: „Každý listopad si křesťané na celém světě vyhrazují jeden den k modlitbám za věřící, kteří trpí kvůli své víře. Rozsah této potřeby je ohromující. Podle přehledu World Watch List, vydaného pro rok 2026 organizací Open Doors, bylo během posledního sledovaného období zabito na celém světě z náboženských důvodů 4,849 tis. křesťanů. Z toho 3,490 tis. připadá na samotnou Nigérii, tedy 72 procent celkového počtu.“
Pokračuje konstatováním, že tato čísla pro ty, kdo působí v Nigérii přímo v terénu, mají konkrétní lidský rozměr. Nejde jen o děsivou statistiku. „V organizaci Across Nigeria jsme prostřednictvím našich zaměstnanců a dobrovolníků od začátku roku 2026 zasáhli do života více než 15 tisíc lidí. Snažíme se v severní Nigérii pomáhat pronásledovaným křesťanům, ale i muslimům. Tragické je, že podle odhadu na 500 lidí, které jsme prostřednictvím našeho působení přivedli ke Kristu, následně v důsledku pronásledování zemřelo. Jsme však nesmírně vděční za naději, že dosáhli věčného života,“ přiznává. Klade otázku. Jakmile Mezinárodní den modliteb za pronásledovanou církev skončí a vrátíme se ke svému každodennímu živou, povinnostem a starostem, zapomeneme na jejich utrpení až do příští akce tohoto druhu v příštím roce? Zdůrazňuje, že pro nigerijské křesťany není pronásledování záležitost jedné vzpomínkové akce v roce, ale každodenní realita. Ovšem pro něj a spolupracovníky v jeho týmu, jelikož znají příběhy lidí, o nichž píší titulky v novinách a na zpravodajských portálech, je nemyslitelné spokojit se s tím, že utrpení pronásledovaných bude věnován jeden modlitební den v roce.
Pastor dosvědčuje. „Strávil jsem řadu let spoluprací s křesťany v několika nejnebezpečnějších oblastech Nigérie. Vím o lidech, kteří kvůli své víře zemřeli strašlivou smrtí. Znám rodiny rozvrácené násilím, společenství, která truchlí nad ztrátou svých blízkých. Když čtu o dalším napadeném kostele nebo o další komunitě nucené uprchnout, myslím na lidi, které osobně znám a kteří v té realitě musí žít.“ Dodává, že útoky proti křesťanům v Nigérii neustávají. Organizace Open Doors zaznamenala během svého posledního sledovaného období v Nigérii 2,293 tis. unesených křesťanů. Násilí navíc nově zasahuje i komunity, které byly kdysi považovány za bezpečnější. Přináší strach a nejistotu rodinám, jež doufaly, že se jim nebezpečí vyhne. „V červnu 2025 zažila křesťanská zemědělská komunita Yelwata ve státě Benue ničivý útok. Podle údajů organizace Open Doors bylo při něm zabito 258 lidí, většinou žen a dětí. Za těmito čísly se skrývají rodiny, které musí nějakým způsobem žít i potom, co přišly o své blízké.“
V další části svého článku pastor Brandon objasňuje, že na násilných útocích se kromě tamních teroristických geril podílejí také zradikalizovaní ozbrojenci etnika Fulani. Upozorňuje ale, že jde o rozmanité společenství, nikoli jednotné politické nebo náboženské hnutí. Přisuzovat proto vinu za protikřesťanské represe celé komunitě Fulani není správné, protože i někteří její příslušníci se sami stali obětí extremistického násilí. „V organizaci Across Nigeria jsme navázali vztahy s 1,161 tis. komunitami etnika Fulani. Na těchto vztazích velice záleží. Musíme identifikovat ty, kdo útoky páchají, aniž bychom ale odsuzovali celé společenství. Tento přístup je nejen spravedlivý, ale také nezbytný, chceme-li se zabývat příčinami násilí a budovat trvalý mír.“ Pastor připomíná biblické slovo zapsané ve 13. kapitole epištoly Židům: „Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.“ Vysvětluje, že nejde jen o pokyn, abychom s nimi soucítili. Jsme vyzýváni, abychom se ztotožnili s lidmi, jejichž životní podmínky mohou být na hony vzdálené těm našim. Říká, že se modlíme za ochranu, za útěchu pro truchlící rodiny, za odvahu pro pastory a za zabezpečení potřeb vysídlených věřících. Za spravedlnost a za to, aby komunity rozvrácené nenávistí našly cestu k míru. K tomu ale dodává, že modlitba by měla ovlivňovat také to, co budeme dělat potom, až ji ukončíme. Až řekneme Amen.
„Až se vrátím do Nigérie, navštívím místa, kde během mého pobytu ve Spojených státech došlo k útokům,“ svěřuje se pastor. „Setkám se s lidmi, kteří žijí s následky násilí, jež většina Američanů nikdy osobně nezažije. Organizace Across Nigeria poskytuje v současnosti ubytování ve svých uprchlických zařízeních 300 pronásledovaným křesťanům a poskytuje přístřeší lidem, kterým násilí dramaticky změnilo život.“ Uvedl, že v rámci programu pomoci vdovám (Widow Ministry) pečují o 572 žen, které přišly o své manžely a nyní musí hledat způsoby, jak zabezpečit své rodiny. Velice blízko je zahájení stavby specializovaného centra pro vdovy, v němž jim chtějí poskytovat další praktickou pomoc a pomáhat znovu vybudovat pro ně a jejich děti stabilní zázemí. „Toto úsilí je součástí toho, co znamená stát při pronásledovaných věřících. Útok může trvat jen několik hodin, jeho následky ale mohou postižené rodiny provázet dlouhé roky. Tady nabývá pomoc těm, kdo násilí přežili, zvláštního významu,“ podotýká.
Pastor uzavírá: „Většina amerických křesťanů nikdy nezažije to, čemu čelí věřící v Nigérii. Můžeme něco dělat - snažit se porozumět tomu, co se tam děje, modlit se za postižené a podporovat ty, kdo s nimi pracují. Můžeme také dbát na to, aby se na jejich příběhy nezapomnělo, až titulky novin a serverů začnou přinášet jiné zprávy. Listopad poskytuje církvím zvláštní příležitost modlit se za pronásledovanou Církev. Doufám,“ pokračuje Brad Brandon, „že zároveň povzbudí lidi k tomu, aby se za ni modlili i v následujících týdnech a měsících. Rodiny, se kterými v Nigérii spolupracuji, potřebují pomoc i nyní, co modlitební den skončil. A stejně tak neskončila odpovědnost Církve vůči nim. Myslím na lidi, které jsem poznal, na rodiny, jež jsem sledoval při jejich úsilí znovu vybudovat nový život, na vdovy, které se snaží zajistit své děti. Právě kvůli nim v této práci pokračuji. Doufám, že si na ně křesťané v Americe (a já dodám, že i u nás v ČR – LS) vzpomenou, budou se za ně modlit a najdou způsoby, jak stát po jejich boku.“
Co dodat? Přesně tak vypadá autentické biblické křesťanství. Není omezeno na zdi modliteben, na rituály a liturgie. Plní základní Kristův pokyn: „Pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Živé biblické křesťanství musí přinášet dobré ovoce potřebným.
●
Volně podle webu The Christian Post.
