Článek
Nejednoznačnost celé věci dokumentují průvodní okolnosti příběhu Michaila Manzurina a jeho manželky Nailije.
Pět dní poté, co prezident Putin podepsal v září 2022 nařízení o částečné mobilizaci, odjel M. Manzurin do Kazachstánu, aby se do Ruska v dohledné době nevrátil. Po několika dnech se k němu připojila i jeho žena a oba jejich malí chlapci.
Pak se stalo, že M. Manzurin (25 let) procházel na svém telefonu ruské sociální sítě a k nemalému úžasu narazil na příspěvek svého bývalého pastora. Podle něj lidé utíkající z Ruska, aby se vyhnuli odvodu, jsou jako krysy prchající z potápějící se lodi. „Jsou to zbabělci.“ M. Manzurin mu v diskusi odepsal: „Měl byste vědět, že mluvíte také o mně. I já jsem právě Rusko opustil.“
Pro M. Manzurina a jeho manželku byl pastor někdo jako duchovní otec. U něj byli vyučováni, když konvertovali ke křesťanství; později, když pastor odjel zakládat nový sbor mimo hlavní město, stal se M. Manzurin v jejich moskevské komunitě jeho nástupcem.
K dalšímu názorovému nesouladu mezi M. Manzurinem a jeho někdejším pastorem došlo o několik měsíců později. V listopadu 2022 podepsal Putin dokument, kterým se Rusko zavázalo bránit tradiční hodnoty před hrozbami ze Spojených států a takzvanou gay propagandou. To bylo kvitováno s povděkem mnoha ruskými evangelikálními křesťany včetně bývalého zmíněného pastora. Ten na sociálních sítích při komunikaci s M. Manzurinem vyzdvihl Rusko jako lepší zemi než „umírající Spojené státy šířící temnotu a hřích.“ Manzurinova odpověď: „Říkáte-li, že USA a Evropa šíří temnotu a hřích, tak co šíří Rusko právě teď? Pravdu a světlo?“ Se zjevným odkazem na to, že ruská armáda rozsévá na Ukrajině zlo, utrpení a smrt. Pastorova reakce byla příznačná: zablokoval M. Manzurinovi přístup na své sociální účty.
Kontroverze mezi Manzurinovými a jejich bývalým pastorem je malým příkladem názorového rozdělení mezi evangelikálními křesťany v Rusku, k němuž došlo v důsledku agrese proti Ukrajině. A rozdělení, v principu nepoměrně závažnější, postihlo také církve obou zemí. Válka přerušila dlouholetý úzký vztah mezi nimi. Po rozpadu Sovětského svazu poslala Ukrajina do Ruska víc misionářů než kterákoli jiná země. Víc než polovina evangelikálních církví v Rusku je založena a vedena Ukrajinci. Vztahy mezi křesťany obou zemí jsou napjaté už od doby ruské anexe Krymu 2014 a otevřené podpory Kremlu proruským separatistům v donbaském regionu.
Své k tomu řekl Pavel Tokarczuk, baptistický pastor sloužící v ukrajinském Lvově, jehož rodiče také sloužili v Rusku jako misionáři. Podle jeho mínění je po invazi z února 2022 téměř nemožné pokračovat v jakémkoli smysluplném vztahu s ruskými církvemi (stále hovoříme o evangelikálních), protože mnohé z nich k válce mlčí anebo ji dokonce podporují. Přiznává, že nikdy v životě nebyl tak nahněvaný. „Nechápu, jak teď mohou Ukrajinci posílat misionáře do Ruska. Je snazší vysílat je do Číny než do Ruska. Vztahy mezi ruskou a ukrajinskou církví skutečně velmi utrpěly a důsledky budou trvat několik generací.“
Ano, komunity ruských evangelikálních sborů jsou rozděleny – mají odlišné názory na válku i na to, jak by na ni měli věřící reagovat. Příkladem budiž zkušenost kolem nevelkého sboru „Otčij dom“ (Otcův dům), který nemá ani padesát členů. Působí ve městě Orsk u hranic s Kazachstánem. Na YouTube zveřejnil video, v němž agresi Ruska proti Ukrajině odsoudil jako zlo v lidské podobě a obvinil jiné sbory z toho, že se svým mlčením nebo podporou války spolupodílejí na ničení. Klip zaznamenal na 130 tisíc zhlédnutí. Tamní pastor ve videu říká: „S bolestí v srdci apeluji na ruskou církev: vy jste odpovědní. Léta jsem upozorňoval na bezpráví v zemi, ale vy jste mlčeli a teď je v církvi rozkol. Kdybyste nemlčeli, nebylo by dnes mrtvých, nebyly by slzy a miliony lidí na Ukrajině by dnes netrpěly.“
Komplikovanost věci dokresluje skutečnost, že před více než rokem by manželé Manzurinovi kritizovali tento sbor za to, že je příliš zpolitizovaný. Dnes už to vidí jinak. Před časem M. Manzurin zavolal tamnímu pastorovi a omluvil se, že jeho komunitu nepodpořil: „Promiň. Mýlil jsem se. Musíme být křesťany všude, nejen v církvi, ale také jako občané.“
Michail Manzurin a Nailija, původně muslimka z tatarské rodiny, se stali křesťany během studií v Moskvě. Setkali se v evangelikálním sboru „Blagaja vjesť“ (Dobrá zvěst). Po čase spolu začali chodit. Jemu bylo 21, jí o dva roky více, když se vzali. Vytvořili pastorskou manželkou dvojici ve sboru „Carstvo slavy“ (Království slávy). To bylo před 24. únorem 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu.
Toho dne se Michail a Nailija ráno probudili a tak jako většina lidí v Rusku i na celém světě byli šokováni aktuálními zprávami. Náznaky byly ale patrné o několik dnů dříve. Když šli v neděli před vypuknutím agrese do modlitebny, viděli na silnici spousty tanků a jiných vojenských vozidel. Lidé tomu ale zvláštní pozornost nevěnovali. Více se soustředili na končící zimní olympiádu v Pekingu a dopingový skandál ruské krasobruslařky Kamily Valijevové.
Pak začala ruská státní média chrlit oficiální propagandu. Podle ní byl útok na Ukrajinu oprávněný. Rusové tvrdili, že Ukrajina zaútočila jako první a že Rusko vymýtí ukrajinský nacismus a zachrání etnické Rusy před útlakem ukrajinského státu. Lhali o tom, že prezident Zelenskyj je narkoman a homosexuál a že Ukrajina musí být zachráněna jako poslední hráz před liberální nemorálností Západu.
Jenomže Manzurinovi se dozvídali něco docela jiného od ukrajinských křesťanů, kteří na Instagramu zveřejňovali zoufalá videa ukazující, co ruské rakety působí v jejich městech. „Toto se nyní děje,“ psali. „Toto zlo. Pokud jste bratři nebo sestry v Kristu, řekněte něco.“
Smutnou pravdou je, že křesťané v Rusku, jak již zmíněno, se rychle rozdělili. Někteří Putina podporovali hlasitě, jiní pasivně nebo tiše. Část byla tiše proti válce, ale jen velice malá menšina agresi otevřeně odsoudila.
S postupujícím časem přicházely z Ukrajiny nové a nové děsivé zprávy a Michail s Nailijí byli stále neklidnější. Oba zastávali jednoznačný postoj proti válce, ale ptali se sami sebe: máme tento postoj vyjádřit otevřeně? Michail se týden modlil a postil a pak přišlo rozhodnutí: „Bylo ve mně něco, co mi nedovolovalo mlčet.“ Nejprve se chtěl zapojit do protiválečných pouličních protestů, ale Nailija mu to rozmluvila: byla těhotná, čekali druhé dítě. Nezbývala tedy jiná platforma než kazatelna jeho sboru. Každý den se při bohoslužbách modlil – ne za vítězství Ruska, ale za Ukrajinu. Při následném posezení s věřícími nad šálkem čaje jim říkal, že to, co Rusko na Ukrajině dělá je špatné.
A dostal se do sporu se staršími členy sboru. S těmi, kdo s nostalgií vzpomínali na sovětské časy. (Poněkud to připomíná nostalgii některých starověkých Izraelitů, kteří během putování po poušti vzpomínali na pobyt v Egyptě, kde měli dostatek masa – a zapomněli na to, že tam tvrdě otročili a nyní jsou svobodní a na cestě do Zaslíbené země – LS.) Tito věřící argumentovali: „Jsi příliš mladý, nemůžeš tomu rozumět.“ Někteří diskutovali s Biblí v ruce. Jeden člen sboru mu řekl: „Putin je jako Jozue. Ten také zabíjel lidi, ale byla to Boží vůle.“ Jiný Michailovi připomněl biblický pokyn, že máme vrchnosti žehnat, ne ji proklínat. „Musíme se za prezidenta Putina modlit, ne ho kritizovat.“
Dilema to je, ne že ne.
M. Manzurin připouští, že když uvěřil, držel podobný názor. Že by se křesťané neměli zapojovat do politiky, ale věnovat se na prvním místě duchovním záležitostem. Vzorem mu byl pastor Rick Renner, Američan, který založil již zmíněný sbor „Blagaja vjesť“. R. Renner v dubnu 2022, když byla ruská agrese v plném proudu, veřejně sdělil: „Nikdy jsem si nedovolil udělat nějaké politické prohlášení. Bůh mě povolal k tomu, abych učil lidi Jeho Slovu, bez ohledu na to, kde žijí nebo jakým jazykem mluví. A pokud svou pozici využívám k jiným účelům, znamená to, že se vzdaluji od plnění Božího poslání.“
O několik měsíců později R. Renner v kázání řekl, že Bůh je Bohem řádu a netoleruje neřád a neúctu. „Nikdy, ani jednou, nenajdeme v Novém Zákoně žádné potvrzení neúcty k autoritám. Ve skutečnosti, a to považuji za úžasné, učí Nový zákon respektu a poslušnosti v každé oblasti života od začátku do konce.“ Své věřící vyzval, aby se zdrželi používání neslušných a neuctivých slov o ruské vládě, která neodrážejí postoj Ježíše Krista.
M. Manzurin prožíval nelehký vnitřní boj. Byl přesvědčen o tom, že to, co Putin dělá je špatné. Současně ale viděl, že většina evangelikálních křesťanů v Rusku otevřeně nebo mlčky Putina podporuje. Na podporu války se dokonce vyslovila i jeho matka (která později seznala svůj omyl) a sestra jeho manželky, která měla zásadní vliv na to, že se stali křesťany. M. Manzurin občas přemýšlel, jestli není příliš kritický (vůči režimu). Prekérní situace.
A bylo hůř. Sám Putin se prezentoval jako obránce křesťanských hodnot; kritizoval západní země za to, že přijaly LGBT kulturu a odmítaly své náboženské a kulturní kořeny. Mnoho evangelikálních křesťanů, kteří cítili tyto globální kulturní posuny – byl mezi nimi i bývalý pastor M. Manzurina - vnímalo Putina jako silného vůdce pro tuto dobu. Několik dní po vyhlášení zářijové částečné mobilizace (2022) prohlásil letniční vůdce Andrej Dirijenko, že za tuto zprávu děkuje Bohu. Přečetl pasáž z biblické knihy 1. Samuelova, v níž lid Izraele, který byl dosud pod vládou soudců, si usmyslel, že chce mít nad sebou krále. Soudce a prorok Samuel je varoval, co všechno to bude obnášet. Také právo panovníka povolat muže do armády: „Toto bude právo krále, který nad vámi bude kralovat: Vezme vám syny a zařadí je ke svému vozatajstvu a jezdectvu, aby běhali před jeho vozem. Ustanoví si velitele nad tisíci a nad sty a další, aby pro něho obstarávali orbu a sklizeň, a další, aby pro něho zhotovovali válečnou výzbroj a výstroj jeho vozů.“ Lid však tvrdošíjně trval na svém: „Ať je nad námi král! I my chceme být jako všechny ostatní národy. Náš král nás bude soudit a bude před námi vycházet a povede naše boje.“ Z toho pastor Dirijenko odvodil, že zformovat armádu (mobilizovat) je právem panovníka založeným na Bibli a to nemůže být předmětem debat. Kromě toho přirovnal pastor Dirijenko Putina ke staroizraelskému soudci Gedeonovi, který také z Božího rozhodnutí zformoval vojsko k porážce nepřátel – Madiánců. (Přirovnání je to ovšem nepatřičné, protože v Gideonově případě šlo o to, aby zredukoval bojovou formaci z 32 tisíc mužů na pouhých tři sta, viz knihu Soudců, 7. kapitolu, zatímco agresor Putin dělá pravý opak – LS.) Další evangelikální pastor Ilja Fedorov, který vede velký sbor „Slava Božja“ (Boží sláva), na církevní konferenci pravil: „Svět leží ve zlu, ale Rusko je požehnaná zem. Putin je jediný, kdo vzdoruje zlu.“
V takové atmosféře to křesťané, zejména pastoři, kteří neviděli Putina v tak příznivém světle, neměli jednoduché. Ve sboru vedeném manželi Manzurinovými, kteří nadále drželi protiválečný postoj, se to projevilo rapidním úbytkem věřících na bohoslužbách. Během některých nedělí byli ve shromáždění pouze oni sami. Problémy se projevily i v zaměstnání – M. Manzurin si vydělával jako učitel angličtiny a mandarínštiny (standardní čínštiny – tento jazyk se naučil proto, že se chystal na dráhu misionáře v ČLR – LS). Přibývalo stížností kvůli protiválečným příspěvkům na sociálních sítích, M. Manzurin byl vyštván z jazykové školy (choval se prý nevlastenecky a nekřesťansky) a musel se zaměřit na on line výuku.
Poměry pro manželský pastorský pár se stávaly více a víc neudržitelnými. Oba cítili, že je zapotřebí zásadní změna – tou byl v jejich případě odchod na Západ. Nakonec na toto radikální řešení došlo. Uzavřeli svůj moskevský sbor a odešli do Orsku, kde M. Manzurin vyrůstal, a odtud do Kazachstánu. Přechodně pobývali v Uzbekistánu, aby se přes Emiráty a Mexiko dostali do Spojených států. Nyní rodina žije na severovýchodě USA, ve městě Kentu ležícím jižně od Seattlu. Čekají na udělení politického azylu. První slyšení je naplánováno až na červenec příštího roku.
Tuto nelehkou odyseu a vše, co s ní souvisí museli Manzurinovi podstoupit aniž by se dopustili čehokoli špatného, nesprávného nebo dokonce trestného. Měli a mají pouze negativní názor na agresivní válku Ruska proti Ukrajině. Myslí si tedy to, co mnozí z nás. I takový je jeden z obrazů dnešního Putinova Ruska.
Zpracováno podle serveru Christianity Today – ZDE
