Článek
Dvě velké světové denominace, římskokatolická a anglikánská, každá svým způsobem, daly zelenou žehnání homosexuálním párům. V Anglikánské církvi je to možné od 17. 12. [1], třebaže „ve zkušebním provozu“, v Církvi římskokatolické od 18. 12. 2023 [2]. V obou křesťanských společenstvích došlo také k menšímu či většímu odporu proti uvedené revizionistické novotě.
Menší odpor jsme zatím zaznamenali u církve vedené římským papežem (o tom psát nebudu), naproti tomu zásadní u církve, jejímž vedoucím duchovním představitelem jako „první mezi rovnými“ je (možná přesněji byl) arcibiskup canterburský. U toho zásadního odporu se v tomto článku zastavím.
Ovšem ještě předtím ozřejmím, pro méně zasvěcené, proč vlastně k tak zásadnímu názorovému střetu dochází. Je to jednoduché. Bible, která tvoří základ věrouky každé křesťanské církve hodné tohoto označení, považuje homosexuální intimní styk za ohavnost a hřích. Nikoli homosexualitu jako takovou, byť jde o deviaci (ve smyslu odchylky od Božího stvořitelského záměru). Z toho logicky vyplývá, že žehnat něčemu, co Bible označuje jako hřích, lze považovat za vzpouru proti Božímu ustanovení. Toho jsou si některé skupiny v Římskokatolické i Anglikánské církvi vědomy. Proto se postavily na odpor.
V Anglikánském společenství (tvořeném „mateřskou“ Anglikánskou církví a dalšími církvemi stejného vyznání všude ve světě; některé mají v názvu „episkopální“) odmítlo [3] žehnání homosexuálním dvojicím Společenství anglikánských církví globálního jihu (GSFA), které spolu se sesterským společenstvím GAFCON (Globální společenství vyznávajících anglikánů) zastávajícím stejný názor [4] tvoří podle svých vyjádření až 75 procent všech věřících anglikánského vyznání na této planetě. Tím se samotná Anglikánská církev (Church of England) v čele s arcibiskupem z Canterbury dostala ve věci žehnání homosexuálům do menšinového postavení (což ovšem na tématu samotném nic nemění). Nehledě k tomu, že i uvnitř Church of England existují opoziční skupiny, například anglikánští evangelikálové sdružení v Evangelikální radě Anglikánské církve [5].
Tolik nezbytné vysvětlení před další částí článku, která bude pojednávat o tom nejpodstatnějším, co se objevilo ve vánočním poselství arcibiskupa Justina Badiho Aramy, předsedy GSFA a primase Episkopální církve Jižního Súdánu [6].
Jihosúdánský episkopální primas v přehledu požehnání, z nichž se společenství GSFA těší, uvádí na předním místě odvahu stát za pravdou. Píše: „Děkujeme Bohu za osvícení a odvahu, kterou dal vedení tvořenému primasy GSFA, aby stálo za pravdou vydáním Prohlášení GSFA na Popeleční středu (22. 2. 2023).“ V tomto prohlášení [7] podepsaném dvanácti primasy Anglikánského společenství (J. Súdán, Chile, Indický oceán, Kongo, Myanmar, Severní Amerika, Bangladéš, Uganda, Súdán, Alexandrie, Brazílie a Melanésie) reagovaly církve sdružené v GSFA na výsledky únorového generálního synodu Anglikánské církve, který většinově souhlasil s budoucím zavedením žehnání stejnopohlavním dvojicím (do anglikánské církevní praxe vstoupilo onoho 17. 12. 2023). GSFA toto žehnání odmítlo, protože jde podle něj o odklon od historické víry předané církvi apoštoly a z toho důvodu nepovažují nadále Anglikánskou církev jako „matku“ v rámci Anglikánského společenství a arcibiskupa z Canterbury Justina Welbyho jako vůdce globálního Anglikánského společenství (byť v režimu „první mezi rovnými“). Současně ale GSFA ujišťuje, že nehodlá Anglikánské společenství opustit, ale v jeho rámci držet pravcověrnou biblickou nauku.
GSFA v Prohlášení vydaném na Popeleční středu 2023 dále uvádí, že „mateřská“ Anglikánská církev je povolením žehnání homosexuálním párům jednak v rozporu s ustanovením A5 [8] vlastního kanonického práva (viz dále), jednak je to ona, kdo rozbil vzájemné společenství s těmi provinciemi, které zůstávají věrné historické biblické víře vyjádřené v zásadách anglikánského učení (39 článků, Kniha společných modliteb, Ordinál a Kniha homilií), jakož i usnesení 1.10 [9] Lambethské rezoluce (viz dále) formulované na Lambethské konferenci v roce 1998.
K tomu nezbytné vysvětlení. Lambethská konference je shromáždění biskupů Anglikánského společenství, na němž jsou projednávány závažné církevní otázky. Na konferenci konané v roce 1998 bylo přijato usnesení 1.10, v němž je mj. uvedeno, že v souladu s učením Písma je manželstvím pouze celoživotní svazek mezi mužem a ženou a že mimo tento svazek je správná sexuální abstinence. Dále: ačkoli i homosexuální věřící jsou plnoprávnou součástí Těla Kristova, odmítá konference homosexuální praktiky jako neslučitelné s Písmem a nemůže doporučit legitimizaci nebo žehnání svazkům stejného pohlaví ani svěcení těch, kdo žijí v takových svazcích.
Pokud jde o článek A5 kanonického práva Anglikánské církve, je v něm uvedeno, že nauka této církve je založena na Písmu svatém a na takovém učení církevních otců a koncilů církve, které jsou s Písmem svatým v souladu, přičemž takové učení lze nalézt zejména ve Třiceti devíti článcích, Knize společných modliteb a anglikánském Ordinálu (liturgických pravidlech pro svěcení duchovních).
Jsme tedy svědky velice neblahého jevu. Obě denominace, anglikánská i katolická, se povolením žehnání homosexuálním dvojicím dostaly do nesouladu jak se samotným Písmem svatým (Biblí), tak s vlastními církevními pravidly. Jak je to v Anglikánské církvi, to jsme si právě objasnili; pokud jde o Římskokatolickou církev, pak připomenu, že ještě v březnu 2021 Kongregace pro nauku víry (dnešní Dikasterium pro nauku víry) vydala jednoznačné prohlášení, že není možné udělovat požehnání vztahům a partnerstvím, která předpokládají sexuální aktivitu mimo manželství [10]. Nyní to již možné je; jen slepý by neviděl zásadní rozpor mezi oběma postoji.
Férově je třeba uvést, že obě církve unisono tvrdí, že jejich dosavadní učení o manželství jako výlučném svazku muže a ženy se nemění a zejména katolická církev klade důraz na to, že nejde o požehnání udělované v rámci platné liturgie, ale, řečeno s nadhledem, o „trochu jiné požehnání“. Přitom jsme svědky nepřehlédnutelného paradoxu: přijdou-li ke knězi dva gayové pro požehnání, tedy jako pár, a on jim požehná, tak žehná pouze jim, ale nikoli jejich neregulérnímu (jak Vatikán nyní eufemisticky nazývá vztah hříšný) svazku jako takovému, neb by to bylo proti neměnnému učení církve o manželství. Katolická církev tak ve snaze přizpůsobit se tomuto světu přistoupila k variantě „sytého vlka a netknuté kozy“; tento druh tance mezi vejci jí u věřících, kteří berou Bibli vážně, na důvěryhodnosti příliš nepřidá.
Ostatně nejnovějšího vývoje ve Vatikánu se ve svém vánočním poselství dotkl i jihosúdánský primas Badi, když napsal, že „podobně nebezpečná inovace v pastorační praxi týkající se žehnání osobám stejného pohlaví (jako v Anglikánské církvi - LS), kterou právě oznámila Římskokatolická církev, jen podtrhuje hloubku duchovní krize.
Ano, to je nejvýstižnější pojmenování toho, čeho jsme svědky. Je to duchovní krize uvnitř křesťanství. K té docházelo v minulosti vždy, když se církev nebo její podstatná část odchýlila od biblického učení. 17. a 18. prosince 2023 se tato krize podstatným způsobem prohloubila. Obě zmíněné církve, celosvětově s obrovským množství věřících, místo toho, aby nekompromisně stály na tom, že žehnat hříšným vztahům je absolutně nebiblické, přistoupily na kompromis, který nemůže přinést dobré ovoce. Nebojme se to říci otevřeně: žehnání homosexuálním párům je rovno hlásání falešného evangelia.
V této souvislosti musím citovat slova apoštola Pavla z dopisu sborům v maloasijském regionu Galacie: “ Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.“ (Galatským, 1. kapitola)
Jako kdyby Pavel tušil, co se bude dít za dva tisíce let.
