Článek
Jako člověk, který se dlouhodobě zajímá o politický zeměpis, jsem se zaměřil na Trumpovo oznámení týkající se dvou přejmenování – hory Denali a Mexického zálivu. Zatímco to první je čistě vnitroamerická záležitost, pokud jde o Mexický záliv, věc má mezinárodní rozměr.
Klíčové ovšem není to, co pronesl D. Trump v inaugurační řeči, ale znění v jím podepsaném exekutivním nařízení v předmětné záležitosti. Text je k dispozici na webu Bílého domu a v obou výše zmíněných tématech to celé nevyznívá tak vyhrocené, jak bylo samotným prezidentem a následně médii prezentováno.
Denali
Ano, nejvyšší hora Severní Ameriky, nacházející se na Aljašce, bude přejmenována, resp. bude jí vráceno původní jméno Mt. McKinley na počest 25. amerického prezidenta, který v roce 1901 podlehl následkům atentátu, nicméně označení tamního národního parku zůstane beze změny: Denali National Park and Preserve. Jinak řečeno, Trump napravuje Obamovu úlitbu progresivistům a v rámci „revoluce zdravého rozumu“ provádí to, co můžeme nazvat reformací v původním smyslu tohoto slova.
Záliv
Přejmenování Mexického zálivu vyvolalo větší mediální rozruch a do jisté míry oprávněně. Trump při inauguraci řekl: „Během krátké doby se chystáme změnit název Mexického zálivu na Americký záliv.“ To zní povýšenecky a pohrdavě, především vůči Mexiku, jehož pobřeží v tomto zálivu je o něco málo delší než americké (v mílích 1743 ku 1700). Především ale: Mexický záliv je zavedený mezinárodně akceptovaný historický název, důvod ke změně, pomineme-li Trumpův vrtoch ve stylu politiky „America First“, tu není.
Jak ale tuto věc pojímá příslušné exekutivní nařízení? Přejmenována na Americký záliv bude oblast amerického kontinentálního šelfu ohraničená na severovýchodě, severu a severozápadě státy Florida, Alabama, Mississippi, Louisiana a Texas a sahající k námořní hranici s Mexikem a Kubou. Pohledem na mapu zjistíme, že jde o severní část dnešního Mexického zálivu, nikoli o celou oblast zálivu.
Co to bude znamenat v praxi? Vyčkejme na nové americké mapy. Zatím se vše jeví tak, že jedna vodní plocha bude mít dvě jména. Jaký to má smysl, ví snad jenom Donald Trump. Lze s úspěchem pochybovat, že svět, nemluvě o Mexiku, tuto zbytečnost přijme. Jde tedy, slovy klasika a svým způsobem, o mnoho povyku pro nic? Do jisté míry ano. Současně ale nelze nevidět v obou případech přinejmenším náznak kompromisu. Přitom i prezident Trump musí vědět, že Ameriku neudělají znovu skvělou takováto gesta, ale něco docela jiného. Přitom v zájmu svobodného světa je, ne že ne, aby Spojené státy skvělé a silné byly, aby opět budily přirozený respekt. I když nás to bude něco stát. Vzpomeňme si, jak nesví jsme mnozí byli, když Amerika působila slabě a nerozhodně; toje to poslední, co svobodný svět potřebuje.
Současně přitom platí slova modlitby baptistického evangelisty Franklina Grahama, který během inaugurační ceremonie v Kapitolu řekl: „… víme, že Amerika nikdy nemůže být znovu skvělá, když se k Tobě (Bože) otočíme zády.“ To je z duchovního hlediska to nejpodstatnější.
Odkazy:
