Článek
Asi je zbytečné to připomínat, tak jen z povinnosti. Americký Nejvyšší soud (NS) rozhodl 20. února většinou hlasů šest ku třem, že prezident Trump zavedením globálních cel na základě zákona o mezinárodních mimořádných hospodářských pravomocích (IEEPA) z roku 1977 překročil své pravomoce, a tato cla zrušil. Důvod: Zavádět tarify podle IEEPA náleží Kongresu, nikoli samostatně prezidentovi.
Jakkoli je to pro Trumpa nanejvýš nepříjemné, moudrý politik v demokratickém právním státě verdikt vrcholné soudní instituce s respektem přijme. Myšleno nejen formálně, ale také v tom smyslu, že se vzdá nadbytečných slovních výpadů na adresu samotného soudu a nepodložených subjektivních hodnocení. Zde platí, čím méně, tím lépe. Zaslouží-li si úřad amerického prezidenta úctu, a já tvrdím, že ano, a to bez jakýchkoli pochybností, pak si stejnou úctu zaslouží i NS. Té se mu ovšem od prezidenta Trumpa v tomto případě nedostalo.
Zde malá odbočka. Zpochybňování nezávislosti a autority soudů je zřejmě jeden z neblahých módních trendů. Jsme toho svědky v malé míře u nás (např. v souvislosti s trestní kauzou premiéra), tak ve větší míře v Izraeli, kde některé postoje exekutivy vůči Nejvyššímu soudu hraničí s neakceptovatelným pohrdáním. Jaký je tím dáván příklad veřejnosti, netřeba rozebírat.
Donald Trump zveřejnil po půl osmé večer SEČ (20. 2. 2026) na síti Truth Social s napětím očekávané vyjádření k verdiktu NS. Veřejnosti sdělil, že rozhodnutí je pro něj hlubokým zklamáním, což lze pochopit, a pokračoval: „Stydím se za některé členy soudu, kteří neměli odvahu udělat to, co je správné pro naši zemi. Chci poděkovat a poblahopřát soudcům Thomasovi, Alitovi a Kavanaughovi za jejich sílu, moudrost a lásku k naší zemi – ta je na vás teď právem hrdá.“ Udělal to, co dělá soustavně. Toho, kdo mu jde na ruku, postaví na piedestal, ty ostatní ocejchuje záporným znaménkem. V jeho postu nechyběla obvyklá vyhrůžka: „Cizí země, které nás roky okrádaly, jsou nadšené a tančí v ulicích – ale dlouho tančit nebudou!“
Skandální obvinění
Pak pokračoval v dehonestaci. Tvrdil, že demokraté u soudu (aktuálně může myslet ty liberální soudkyně, které byly jmenovány demokratickými prezidenty – Sotomayorovou, Kaganovou a Jacksonovou) automaticky hlasují proti čemukoli, co by Ameriku učinilo znovu silnou a zdravou. „I ony jsou ostudou našeho národa. Jiní si myslí, že jsou »politicky korektní«, což se u některých členů tohoto soudu stalo už mnohokrát – ve skutečnosti jsou to ale jen hlupáci a »poslušní pejsci« RINO (republikáni jen podle jména) a radikální levice.“ Nedosti na tom. Podle prezidentova mínění byl soud ovlivněn zahraničními zájmy a blíže nekonkretizovaným politickým hnutím, „které je mnohem menší, než si lidé myslí – ale je hlučné, nevzdělané a otravné“.
Toto jsou velmi vážná, ba skandální obvinění ze strany prezidenta vůči nejvyšší soudní instanci vlastní země – že se ve svých výrocích řídí zahraničními zájmy nebo pracuje podle zájmů zahraničních lobbistů (nebo jak to vlastně myslel). Těmito nepodloženými nesmysly Trump deligitimizuje NS, což je minimálně z morálního hlediska v právním státě absolutně nepřijatelné. Politická kultura se propadá do bažin.
Hodně otázek, málo jasných odpovědí
Jedna z nich, jak to bude s vracením nezákonně vybraných cel. Server kanadské televize CTV News napsal, že zatímco zformovat v této kauze většinu šesti soudců bylo relativně snadné, podstatně těžší bude stanovit, co se stane s oněmi desítkami miliard dolarů, které americké firmy po zavedení loňských tarifů (dle zákona IEEPA) zaplatily. Hovoří se o 134 mld. USD. Server uvádí, že Trumpova administrativa, formálně i neformálně, slíbila, že v případě neúspěchu u NS vybraná cla vrátí. Je tu ale háček: ani administrativa, ani soudci neřekli, jak by toto vracení peněz mělo vypadat. Prezident v první reakci nejprve naznačil, že soudní tahanice kolem toho budou trvat dva roky, aby posléze dodal, že to klidně může trvat pět let. „To pravděpodobně znamená,“ odhadují CTV News, „že podniky budou muset zuby nehty bojovat o jakoukoli šanci na vrácení peněz, a to navzdory tomu, že vláda vede velmi přesné záznamy o všech zaplacených clech.“ Neblahá realita, ale příznačná. Chyba ze strany státní moci je často dílem okamžiku, spravedlivá náprava trvá nekonečněkrát delší dobu. Advokát Ted Posner z texaské právní kanceláře Baker Botts, který se specializuje na obchodní právo, říká, že tato kauza se nikdy netýkala vracení peněz a bylo nepřestavitelné, že by se NS zabýval detaily, jak přesně refundace provádět. Přiznal: „Teď s firmami řešíme další postup, což znamená další čekání, tentokrát na americký Soud pro mezinárodní obchod. Jakýkoli proces vracení peněz bude vyžadovat pečlivě zpracovaná podání, a tak firmy, a dokonce i celé státy, zůstávají zatím v právní nejistotě.“ To v podstatě znamená, že jednotliví dovozci budou muset podávat vlastní žaloby, aby vůbec měly na refundaci šanci.
V lednu 2026, před vynesením verdiktu NS, uvedl americký ministr financí Scott Bessent v rozhovoru pro agenturu Reuters, je jeho resort má na případné vrácení peněz dovozcům dostatek hotovosti, přičemž tvrdil, že celý proces by se mohl protáhnout až na jeden rok (Trump tvrdil dva až pět let). Doslova uvedl: „Nebyl by to problém, pokud bychom to museli udělat, ale mohu vám říct, že pokud k tomu dojde, což si nemyslím (zde se ovšem zmýlil), půjde o obrovský administrativní chaos, z něhož budou mít prospěch pouze korporace.“ Zároveň položil otázku, jestli by společnosti jako Costco (jeden z největších prodejních řetězců na světě), které preventivně žalovaly americkou vládu, aby si zajistily nárok na refundaci, vrátily něco z těchto peněz zákazníkům. Tutéž skepsi vyjádřil nedávno na akci pořádané Dallaským ekonomickým klubem: „Mám pocit, že američtí spotřebitelé z toho neuvidí vůbec nic.“ V tom má bezpochyby pravdu, ovšem pokud jde o onen administrativní chaos, jeho viníkem nejsou firmy požadující vrácení neoprávněně a nuceně zaplacených prostředků, nýbrž prezident Trump, který při zavádění cel porušil zákon.
Je to nejspíš tvrdá realita, že spotřebitelé, kteří zaplatili neoprávněná cla formou vyšších cen, dopady rozhodnutí NS v pozitivním smyslu nikterak nepocítí. A že na jejich bankovní účty se tedy žádné peníze s největší pravděpodobností nikdy nevrátí, a to ani v podobě levnějších produktů. Hlavní ekonomka analytické americké společnosti Wolfe Research, Stephanie Rothová, věcně konstatuje, že firmy kvůli nastalé situaci sotva přistoupí na snížení cen. „Řetězec Walmart vám rozhodně nepošle šek na 15% clo za tenisky, které jste si u něj před čtyřmi měsíci koupili.“
Kanadský server připomíná, že by to nebylo poprvé, co by americká vláda musela vracet clo v důsledku rozhodnutí NS. V roce 1998 se tak stalo v důsledku kauzy United States v. U.S. Shoe Corp. Nejvyšší soud tehdy rozhodl, že federální poplatek Harbor Maintenance Tax, uvalený na vývoz zboží, porušoval zákon a vláda proto musela americkým firmám nezákonně vybrané poplatky vrátit. Tehdy celý proces trval dva roky, a to šlo o zlomek výše nynějších cel, celkem 730 mil. USD. Právnička Alexis Earlyová z americko-britské právní kanceláře BCLP objasňuje, že je otevřenou otázkou, čím se nyní bude americká federální agentura Customs and Border Protection řídit při vracení neoprávněně vybraných cel s ohledem na jejich výši. Jestli historickým precedentem či stávajícími postupy, anebo zda bude nutné vytvořit zcela nový model, aby bylo možné celý proces zvládnout.
A ještě jeden český pohled. Není tajemstvím, že tuzemští obhájci Trumpovy politiky se snaží jeho excesy všemožně bagatelizovat. Například muzikant a amerikanista Ondřej Hejma říká (volně), že to, co Trump pronese, je zapotřebí vydělit deseti a s tímto výsledkem pak pracovat (viz odkaz). Problém je v tom, že tento vzorec zhusta z různých důvodů nefunguje. Bývalý dlouholetý politik ODS Jan Zahradil v České televizi (20. února – viz odkaz) vysvětlil, že nynější rozhodnutí amerického NS není ani tak o clech, ale o kompetencích – která instituce je oprávněna je zavést, zda samostatně Bílý dům, nebo Kongres. To je v principu pravda, nicméně věc má ještě jednu dimenzi, kterou čeští protrumpovci nechtějí vidět. Americký prezident svým postupem porušil zákon a zneužil své pravomoce. Což je jednání, nad nímž v mnoha demokratických a právních státech nejenže nelze mávnout rukou, ale nejednou vyústí v trestní postih. To v tomto případě nehrozí, ale nemůžeme se tvářit, že svévolné zneužití zákona, lhostejno jak ušlechtilými úmysly je motivováno, je něčím méně závažným než zase jen svévolným zneužitím zákona. Ani sebelepší politické cíle nemohou v demokratickém režimu omluvit svévoli těch, kdo vládnou.
EPILOG
Nová cla: v pátek 10 %, v sobotu 15 %
Když jsem pracoval na tomto článku, přišla z USA zvěst o další změně. Donald Trump na síti Truth Social napsal: „Na základě důkladného, podrobného a úplného přezkumu směšného, špatně napsaného a mimořádně protiamerického rozhodnutí o celních sazbách, které včera po mnoha měsících přemýšlení vydal Nejvyšší soud Spojených států, mi dovolte, aby toto prohlášení sloužilo k potvrzení toho, že já, jako prezident Spojených států amerických, s okamžitou platností zvyšuji 10% clo na země světa, z nichž mnohé po celá desetiletí »okrádají« USA, a to bez odezvy (dokud jsem nepřišel já!), na plně povolenou a právně ověřenou úroveň 15 %.“
K tomu je nutné dodat, že paragraf 122 amerického zákona Trade Act z roku 1974 opravňuje prezidenta uvalit dočasná cla až do výše 15 %. Uložena mohou být pouze na 150 dní, pokud Kongres neschválí prodloužení, jejich platnost skončí.
Sečteno a podtrženo: Trumpova hra s tarify úspěšně pokračuje. Co asi bude platit zítra?
●
