Článek
Svoji pravidelnou pondělní glosu (7. 4.) tentokrát opatřil výmluvným titulkem „Proč vidíme každou třísku v Trumpově oku, ale trámu v oku vlastním si nevšímáme?“ Jako obvykle má pravdu – a jako obvykle jen zčásti. Ano, ve vlastním oku má EU, a my s ní, obrovský trám v podobě všech těch – souhrnně – progresivistických nesmyslů, jak je J. Weigl uvádí v předposledním odstavci svého článku (odkaz níže).
Ale že by Trumpova cla velkolepě oznámená 2. dubna byla pouhou třískou? Nejsou. Nepřímo to dokazuje – ano, samotný J. Weigl. Svůj text totiž začíná větami: „Donald Trump za necelé tři měsíce své vlády dokázal bezprecedentně obrátit svět vzhůru nohama. Jeho posledním hitem je velké zvýšení cel na všechny dovozy do USA. Světová politika i trhy jsou v chaosu, všichni se snaží s USA vyjednávat a veřejný prostor je zaplaven zmatenou protitrumpovskou propagandou.“ Pokud někdo dokáže „bezprecedentně obrátit svět vzhůru nohama“ v důsledku náhlého „zvýšení cel na všechny dovozy do USA“ a způsobit, že „světová politika i trhy jsou v chaosu“, pak se v žádném případě nejedná o onu biblickou třísku v oku. Kvalitativně jde o trám v oku a nemá smysl se přít o jeho velikost. Z podstaty věci nejde a nemůže jít o pouhou třísku (stejně jako nejsme svědky pouze „zmatené protitrumpovské propagandy“, ale především odborných debat profesionálů na dané téma).
Nepopírám, že J. Weigl předkládá v článku pozoruhodný výklad toho, co 2. dubna v Růžové zahradě Bílého odstartovalo; tato pasáž si zaslouží vážné zamyšlení. Stejně tak uznávám pozitivní efekt „Trumpova šoku“: EU potřebovala impuls („nakopnutí“), aby se probrala a vrátila z greendealovských výšin na zem. Bohužel se zdá, že při tomto způsobu kácení lesa létá až příliš mnoho třísek. Těžko se zbavit dojmu, že celé se to dalo udělat jinak – lépe, kultivovaněji, férověji, věrohodněji (na mysli mám onen prazvláštní „Trumpův vzoreček: nové clo pro zemi X = US deficit se zemí X děleno vývozem země X do USA krát sto děleno dvěma).
Uspěl Netanjahu?
J. Weigl soudí, že „Trump uvalení vysokých cel používá jako negociační nástroj, který mu vzhledem k ekonomickému významu amerického trhu pro celý svět, umožňuje dostat partnery v nevýhodné pozici k jednacímu stolu a vynutit si na nich ústupky, kterých by standardními metodami nedosáhl“. Takto formulováno to dává smysl, má to svoji logiku. Jaká je ale dosavadní zkušenost?
V pondělí (7. 4.) se v Bílém domě setkal D. Trump s izraelským premiérem Netanjahuem. Hosta pozval narychlo, Netanjahu přiletěl přímo z Budapešti, kde byl od minulého týdne na několikadenní návštěvě (aniž by byl zatčen; Maďaři mají tolik rozumu, že se rozhodli raději Mezinárodní trestní soud jako zpolitizovaný opustit, než aby realizovali jeho nehorázné rozhodnutí); zdálo se tedy, že tato naléhavost by mohla přinést Izraeli výsledky, konkrétně právě v případě cel.
Není tajemstvím, že na programu jednání Trump – Netanjahu byly nejen záležitosti kolem války v Pásmu Gazy, íránské jaderné hrozby a dalších bezpečnostních otázek, ale také nová cla uvalená na Izrael. Ta nejsou v případě této země na spodní hranici deseti procent, ale byla vypočítána*/ na sedmnáct procent, což pro izraelskou ekonomiku představuje problém, jak uvidíme níže. Izrael si je komplikací s tím spojených vědom, a proto okamžitě zareagoval vstřícným krokem: zrušil všechna zbývající cla na dovoz z USA. Jde o cla uplatňovaná mimo režim dohody o volném obchodu z roku 1985; v praxi jde asi o dvě procenta celkového objemu zboží. Kromě toho Netanjahu přímo v Oválné pracovně slíbil, že bude eliminován obchodní deficit mezi oběma zeměmi a že se bude snažit odstranit zbytečné obchodní bariery mezi Izraelem a USA. Udělal tedy přesně to, co by mělo Trumpovi konvenovat. Výsledkem je, že příslib zrušení 17procentního cla z prezidentových úst nezazněl. Místo toho se přítomní dozvěděli: „Tak, mluvíme o docela novém obchodu – možná ne. Možná ne.“ Tedy nic konkrétního. A nebyl by to Trump, aby nezdůraznil: „Nezapomeňte, že Izraeli hodně pomáháme. Dáváme Izraeli čtyři miliardy dolarů ročně, to je hodně.“
*/ */Trumpův vzoreček pro Izrael
Vývoz USA do Izraele loni … 14,8 mld. USD
Vývoz Izraele do USA loni … 22,2 mld. USD
US deficit: 7,4 mld. USD
Výpočet: US deficit dělený izraelským vývozem krát 100 děleno dvěma.
Zaokrouhlený výsledek: Clo 17 procent.
Jenom pro úplnost. V Izraeli vnímají uvalení 17procentního cla na vývoz do USA velice vážně. Jednak na úrovni vlády. Ministr financí Becalel Smotrič prodiskutoval s Netanjahuem před jeho odletem z Budapešti do Washingtonu, DC ekonomické dopady nových cel a způsoby, jak zabránit poškození izraelské ekonomiky, a to na základě podrobných analýz prováděných odborníky resortu. A připojila se i podnikatelská sféra. V neděli (6. 4.) předložilo sdružení Manufacturers Association of Israel (MAI) rozbor, podle kterého v případě zachování 17procentního cla utrpí izraelský export ztrátu 2,3 mld. dolarů, přičemž o práci by mohlo přijít 18,0 tis. až 26,0 tis. Izraelců. Pokud by Trump rozšířil cla na farmaceutický průmysl a výrobu čipů, dosáhly by ztráty roční tři miliardy dolarů. Předseda MAI Ron Tomer v dopise Netanjahuovi varoval, že cla budou mít významný dopad na konkurenceschopnost celé ekonomiky, na schopnost přilákat nové investice, na izraelskou technologickou převahu a projeví se negativně v dalších oblastech. Pokud by byla cla uvalena na export hardwaru, dojde k přímému poškození také vývozu softwarových služeb a služeb souvisejících s provozem izraelské high-tech s ohledem na implementaci integrovaných obchodních modelů v rámci mnoha izraelských technologických společnosti. Vzhledem k tomu všemu Ron Tomer premiérovi napsal: „Ve světle očekávaných vážných důsledků vás vyzývám, abyste přijal všechna diplomatická a ekonomická opatření, která máte k dispozici, abyste zabránil uvalení tarifů,“ protože jen „prostřednictvím rozhodné a rychlé akce bude možné zabránit vážnému poškození izraelské ekonomiky.“ Netanjahua vyzval, aby v této záležitosti na Trumpovu administrativu náležitě zatlačil.
Nakolik byl nebo nebyl izraelský premiér v Bílém domě úspěšný, je jedna věc. Jisté ale je, že celá tato záležitost není pouhou „třískou v Trumpově oku“, jak se celní válku snaží bagatelizovat v Institutu Václava Klause.
Podklady
