Článek
Text jeho řeči je k dispozici na webu www.klaus.cz. Ať už jeho názory a politické postoje hodnotíme jakkoli, sotva můžeme popřít, že jde o významnou osobnost postkomunistické éry v moderních dějinách našeho státu. Osobně nepatřím ani k jeho zavilým odpůrcům, ale ani oddaným stoupencům; můj vztah vůči němu je ambivalentní. Ucelený pohled na V. Klause nemám, liší se téma od tématu.
A to je také důvod, proč jsem se s obsahem projevu předneseném v centru Liederhalle bez předsudků seznámil. Není mým úmyslem analyzovat ho celý; vyzdvihnu pouze dva body.
Citát 1
Když V. Klaus hovořil o období po pádu železné opony z naší perspektivy, řekl:
„Měli jsme úplně jiné plány a sny než vytvořit postdemokratickou společnost dneška. Chtěli jsme rychle zavést svobodné tržní hospodářství ve smyslu Misesově a Hayekově – jak vždy říkám, tržní hospodářství bez přívlastků – a klasickou pluralitní parlamentní demokracii s ideologicky jasně vymezenými politickými stranami.“
V tom se s ním beze zbytku shodnu. Nevěřil jsem v trvalou udržitelnost Občanského fóra, jakkoli sehrálo během sametové revoluce unikátní úlohu. Vzpomínám si na vášnivou debatu v jednom západočeském divadle, bylo to asi dva týdny po 17. listopadu 1989, v závěru setkání občanů s herci, studenty a disidenty, kde jsem jako pěšák revoluce hájil stanovisko, že Občanské fórum se dříve či později rozpadne: vydělí se z něj standardní politické strany – křesťanští demokraté, sociální demokraté, liberálové, konzervativci aj. V té době jsem neznal názory V. Klause, bylo to výlučně mé vnitřní přesvědčení, jistěže ovlivněné tím, jak demokracie funguje ve svobodném světě – a dnes se ve vší pokoře mohu hrdě hlásit k tomu, že jsem se nemýlil.
Jsem stoupencem parlamentní demokracie s jasně ideologicky vyprofilovanými partajemi. Z Klausova projevu – a z bezpočtu jeho vyjádření v minulosti - jsem vyrozuměl, že exprezident je založen stejně. A že je, stejně jako já, odpůrcem nejrůznějších účelově vytvořených, zhusta populistických formací, které nejsou jasně ideově ukotveny. Ostatně byl to on, kdo má klíčovou zásluhu na tom, že jedna taková ideově ukotvená partaj, ODS s pravicovým programem, je od voleb 1992 nedílnou součástí našeho politického spektra. (Byť mně byla bližší z více důvodů Občanská demokratická aliance.)
Vzhledem k výše uvedenému nerozumím ovšem tomu, je-li V. Klaus stoupencem „pluralitní parlamentní demokracie s ideologicky jasně vymezenými politickými stranami“, proč se najednou s prominutím lísá k lídrům tak účelových a populistických uskupení, jako je u nás formace Motoristé sobě a její představitel Filip Turek? V rozhovoru pro Parlamentní listy, který byl publikován 6. června 2024, tedy krátce před volbami do Evropského parlamentu, V. Klaus uvedl:
„Ostatně mnoho z nás fandí Filipovi Turkovi, který je novým neokoukaným listem v naší politice a proti ženské dominanci všech těch Nerudových a dalších, by mohl zabodovat. Zde jistou naději vidím.“
Klausův předpoklad byl správný, F. Turek zabodoval a do Evropského parlamentu byl zvolen. Ovšem nedávno „zabodoval“ i jinak. Chce obrodit pravici – a jednou z cest k tomu má být sblížení s populistickým hnutí ANO. Jak asi V. Klaus hodnotí tento krok „nadějného“ Filipa Turka, když 18. března 2015 toto napsal server iDNES:
„Vývoj české politiky poté, co se jednou z nejsilnějších stran stalo hnutí ANO Andreje Babiše, označil bývalý prezident Václav Klaus za »hrůzostrašný«. V České televizi ve středu (18. 3. 2015) uvedl, že Babišovo propojení politiky a byznysu považuje za nebezpečné.“ Platí to ještě dnes?
Citát 2
S V. Klausem se shodnu také v negativním postoji k masivní a organizované invazi migrantů z třetího světa do Evropy. Souhlasím s tvrzením, že „masová migrace destruuje samotné základy naší společnosti“.
Pak ale V. Klaus pronesl ve Stuttgartu věty, které ve mně vyvolaly otázku, jestli je vůbec myslí vážně:
„Evropští politici migranty v podstatě potřebují. Chtějí z nich vytvořit nového evropského člověka, homo bruxelarum. Ten by měl mít autentickou evropskou, nebo spíše novo-evropskou mentalitu a instinkty. To se jim z nás udělat nedaří. Tak tvární nejsme.“
Nevím, jestli právě toto byl skutečný záměr politiků EU, kteří se k migraci stavěli či stavějí kladně, anebo je to čistokrevný Klausův politický přelud. V každém případě jde o naprostý nesmysl. Podíváme-li se na to, kdo z Asie a Afriky do Evropy přichází, jakého jsou ti lidé náboženského vyznání a jak si počínají ve svých novodobých ghettech a no-go zónách, stejně jako ve vztahu k domácímu obyvatelstvu (jistěže ne všichni, ale v dostatečném množství na to, abychom mohli hovořit o zásadním problému), pak spatříme všechno možné, jenom ne „nového bruselského člověka“. Ano, z nás se vytvořit homo bruxellarum nedaří a nepodaří (dodám pro jistotu za sebe), tak tvární opravdu nejsme. Ale že by měly být euroelity v tomto směru úspěšnější v případě typického afrického nebo středovýchodního muslima, který si Starý kontinent vybral z bezpočtu lepších důvodu, než se nechat jakkoli přetvářet? To se spíš stane novým euročlověkem sám Václav Klaus.
Odkazy