Článek
Musíme se ptát. Opravdu bylo dosaženo všech vojenských cílů? Máme jistotu, že íránský jaderný program byl bezpečně eliminován? Máme stejnou jistotu v případě jeho balistického arzenálu? Opravdu už íránský teroristický režim nepředstavuje reálnou hrozbu pro Izrael, arabské země v regionu, celý svět?
Týká se příměří i libanonského bojiště, kde se ani tamní vládě, ani OSN nepodařilo zlikvidovat hrozbu, kterou pro severní oblasti Izraele představuje Hizballáh, proxy spojenec Teheránu? A kde si tedy musí Izrael zajistit bezpečnost sám.
Protože Izraele se tyto otázky bytostně týkají, musíme si nalít čistého vína. Ne všichni tam jsou s náhlým přerušením bojů srozuměni, někteří hovoří o politické pohromě. A nejen politici opozice. Je jasné, že premiér Netanjahu není v pozici, aby se „stavěl na zadní“. Jeho úřad Trumpovo oznámení o příměří přivítal, vyjádřil mu podporu, ale jedním dechem dodal, že se nevztahuje na operace v Libanonu.
Někteří politici hovoří tak kriticky, že server novin Jerusalem Post dal do titulku sousloví použité jedním z nich: „politická pohroma“. Byť ne všichni obrátili své ostří proti Trumpovi. Mezi těmi, kdo ano, je Cvika Fogel, poslanec vládní strany Ocma Jehudit, šéf parlamentního bezpečnostního výboru. Doslova napsal: „Donalde, opravdu jsi zbaběle couvl.“ Použil přitom hebrejskou slangovou verzi anglického „duck“, která ukazuje na slabost či nedostatek odvahy.
Lídr opozice, předseda partaje Ješ Atid Jair Lapid, adresoval kritiku přímo premiérovi: „Léta bude trvat, než napravíme politické a strategické škody, které Netanjahu způsobil. V celé naší historii ještě nikdy nedošlo k takové politické katastrofě,“ uvedl v prohlášení, přičemž považuje za hrubou chybu, že izraelská strana ani nebyla součástí jednání, když se rozhodovalo o otázkách národní bezpečnosti státu. Dodal, že zatímco armáda splnila vše, co se od ní požadovalo a veřejnost prokázala úžasnou odolnost, premiér „selhal politicky i strategicky a nesplnil ani jeden z cílů, které si sám stanovil“.
Servítky si nebral ani Avigdor Liberman, předseda pravicové opoziční strany Jisrael Bejtejnu, exministr obrany. Varoval, že příměří dává režimu ajatolláhů prostor k oddechu a příležitost k přeskupení sil a podotkl, že jakákoli dohoda s Íránem, aniž by ten se vzdal cíle zničit Izrael, obohacovat uran, vyrábět balistické rakety a podporovat teroristické organizace v regionu znamená jedno jediné. Že se Izrael bude muset vrátit k další kampani, a to za horších podmínek, přičemž zaplatí mnohem vyšší cenu.
Obavy na severu
Obyvatelé pohraničních oblastí sousedících s jižním Libanonem mají vážné obavy, že hrozba ze strany Hizballáhu by mohla pokračovat, i když bude příměří v platnosti. Tedy v případě, že se bude týkat také tohoto úseku fronty. Dlouhodobým cílem Izraele, a ještě intenzivnějším v této válce, je dosáhnout odzbrojení teroristického hnutí Hizballáh a odstranit tak nebezpečí, které představuje pro severní komunity. Třebaže izraelská armáda v poslední době naznačila, že se to nemusí zcela podařit, nastalé příměří je vnímáno jako krok zpět v úsilí výrazně oslabit vojenské schopnosti těchto teroristických militantů.
Předseda Regionální rady Horní Galileje Moše Davidovič k tomu uvedl „Pokud by byla válka v Libanonu proti Hizballáhu zastavena, znamenalo by to obrovské etické, morální a bezpečnostní selhání. Je nepřijatelné poslatdo boje naše nejlepší syny a proměnitstovky tisíc obyvatel žijících na linii konfrontace v obránce státu – pak se zastavit těsně před rozhodujícím okamžikem.“ To říká člověk, který stojí v čele iniciativy Fórum obcí na linii střetu a tudíž dobře ví, o čem mluví.
Jak patrno, na příměří týkající se války v Íránu lze nahlížet vzájemně značně odlišnou optikou. Přílišný optimismus rozhodně není na místě.
●
Volně podle serveru Jerusalem Post, odkaz:
