Článek
V zásadě stranu, která by nahradila SOCDEM nacházející se v politickém kómatu.
Vlastně si říkám, proč o tom píšu. Jsem člověk s celoživotně středopravicovými názory, dění na levici pouze letmo sleduji, detailně mě nezajímá, neboť nikdy nebudu jejím voličem. Takže?
Upřímně: je mi Vladimíra Špidly líto. Chápu, že ho trápí - jako někdejšího sociálnědemokratického šéfa a premiéra -, jak sociální demokracie (ať už se jmenovala či jmenuje jakkoli), partaj s tak bohatou tradicí, dopadla. Navíc patřil ve vrcholné politice k těm slušnějším, i když i on je podepsán pod hanebností zvané opoziční smlouva (1998). Budiž mu odpuštěno.
Chápu také, že silná a autentická sociální demokracie na naší politické scéně chybí; její absence je po mém soudu jedním z důvodů, proč partajnímu spektru dominuje ANO vedené populistou Andrejem Babišem.
Na druhou stranu, mají „špidlovci“ šanci? Nevadilo by mi, kdyby měli, ale obávám se, že tomu tak nebude. Že půjde o další projekt, který v průzkumech skončí hluboko pod pěti procenty preferencí. Má-li na středopravé části škály šanci Martin Kuba, který disponuje charismatem, výsledky a tahem na branku, pak se obávám, že na středolevé části Špidla a spol. něco takového neokopírují. Špidla je nejspíš slušný člověk („hodný dědeček“), ale charisma tragicky postrádá. Sám říká, že nechce stanout v čele projektu – a to je (zatím) jednou z jeho nejvíce známých tváří. Nehledě na to, že mu za pár dnů bude pětasedmdesát. Uvěří lidé mladším v nové partaji?
A jak by se měla jmenovat? Dám jim zadarmo tip: Strana práce.
Mohu se samozřejmě mýlit, ale – kolik takových projektů už spatřilo světlo českého politického světa! A kolik bylo úspěšných? Stačí podívat se na přehled kandidujících subjektů do dolní komory českého parlamentu.
Vladimíra Špidly je mi líto také proto, že zažije další zklamání. Ve své politické kariéře patrně poslední.
●
