Článek
Kdybych mohl ve východní části své bývalé vlasti volit, komu bych dal hlas? Na výběr je z pětadvaceti formací, což je zdánlivě dost. Jenomže kvantita není totéž co kvalita. Platí to i v tomto případě.
Prošel jsem partaj po partaji (alianci po alianci) a výběr se začal velice rychle zužovat. Je to samozřejmě dáno tím, jaké jsou moje politické preference, moje politické „vyznání“ – jsem volič pravicový a konzervativní.
Našel bych na Slovensku „stranu svého srdce“? Vylučovací metodou jsem došel k poznání, že jich je méně než málo.
Vezměme to podle volebních čísel.
Jednička. Slovenské Piráty volit nemohu, není to můj šálek čaje ani u nás. Dvojku má Princíp, romská formace. Sorry, ale nejsem Rom. Takže ne, pojďme dál. Číslo tři: Progresívne Slovensko. Jedna z těch, která má velkou šanci umístit se hodně vysoko, ale ne u mě. Je příliš pokrokářská.
Čtyřka: Spoločne Občania Slovenska – levicová. Pětka: OĽANO a priatelia a jejich partneři. Tato široká aliance se sice deklaruje jako konzervativní, ale je na můj vkus příliš „všelidová“. Navíc lídr Igor Matovič se dopustil hrubé chyby, když přijel s ozvučeným autem rušit mítink konkurence, což vyústilo ve skandál v podobně fyzické bitky Matovič – Kaliňák (Kaliňák – Matovič, chcete-li). Tak se demokratický konzervativec nechová. Čili nic.
Komunistickou stranu s číslem šest mohu rovnou přeskočit, stejně tak číslo sedm – Maďarské fórum. Nejsem Maďar. A eliminovat musím i dál. Vlastenecký blok (8) – nacionalistický. Tedy ne.
Konečně světlo v tunelu. Modrí, Most – Híd. Konzervativně-liberální středopravice; číslo 9 dávám tedy stranou jako svého kandidáta. Nikoli jediného a nikoli bez výhrad.
Desítka: Spravodlivosť – levicová partaj, ne. Jedenáctka: Slovenské Hnutie Obrody -nacionalistické, ne.
Další naděje, číslo dvanáct: SASKA, Sloboda a Solidarita. Středopravice, ale liberální. Co se dá dělat. Můj další kandidát (po Modrých).
Následuje série „ne“: 13) Sme Rodina – populisticko-nacionalistická pravice, 14) MySlovensko – zajímavá partaj ve středu spektra, ale příliš úzce zaměřená na svůj „startup“. 15) Slovenskou národní stranu vyřazuji bez komentáře, stejně tak SMER a HLAS (č. 16 a 17). Osmnáctku má Aliancia – další partaj pro Maďary. 19) SRDCE, to jsou vlastenci a důchodci – k takovýmto formacím jsem nikdy neměl důvěru. 20) Slovenská demokratická a kresťanská únia – příliš neaktivní na to, aby zaujala. 21) Kotlebovce házím do koše rovnou. 22) Demokrati – strana ve středu, takže zase nic.
A pak je tu staré známé KDH (23), které je sice programově tím, co by mi vyhovovalo, mám ale jisté neblahé vzpomínky na dobu před rozpadem federace (tehdy jsem v Bratislavě nabyl dojmu, že KDH usilovalo o samostatné Slovensko ještě před Mečiarem). Pokud bych tyto vzpomínky potlačil, pak bych přiřadil KDH ke stranám (ano, vím, jde o hnutí), mezi nimiž bych se rozhodoval.
24) Protikorupční strana KARMA – příliš jednostranně orientovaná a konečně 25) Republika – krajní pravice, tedy další ne.
A jsme na konci. Z pětadvaceti zůstaly tři. Modrí, Most – Híd, Sloboda a Solidarita a Kresťanskodemokratické hnutie. A kdo by tedy u mě nakonec vyhrál? To uvádět nemusím, protože otázka znělka jinak. Jestli bych měl komu dát hlas. Odpověď zní: Ano, měl.
Do uzavření volebních místností na Slovensku zbývá v tomto okamžiku 25 minut. Dívám se ještě na poslední preference svých favoritů. KDH 6,2 %, SASKA 5,1 % a Modrí, Most – Híd 1,5 %. Žádná sláva.
