Článek
V kontextu britské veřejné debaty posledních měsíců se ukazuje, že nenávistná rétorika – často maskovaná jako „politický protest“ – postupně legitimizuje násilí proti židům.
Známý britský rapper Bob Vylan často na svých koncertech skanduje: „Fu*k the Zionists. Go find them in the streets.“ Přímá výzva, aby se „hledali v ulicích“, nemá nic společného s legitimní kritikou politiky. Je to klasická demonizace celého národa pod záminkou útoku na „sionismus“. A právě takové normalizované slogany fungují jako zástupný jazyk pro antisemitismus, který pak přerůstá v útoky na reálné lidi, na ty, kteří se stali terčem jen proto, že byli židé.
Vylan se sice hájí tím, že jeho texty míří proti establishmentu, ale rétorika, která zaměňuje politický nesouhlas s kolektivní vinou židovské komunity, připravuje půdu pro teroristické činy. Ať už je útočníkem islamista nebo radikalizovaný levicový aktivista, společným jmenovatelem je prostředí, kde „zabít sionistu“ zní jako akt odporu, nikoli jako vražda.
Premiér Keir Starmer označil útok za otevřený antisemitismus a slíbil ochranu židovských komunit. Jenže ochrana policisty před synagogami nestačí. Pokud budou britská média i hudební průmysl dál přehlížet či relativizovat projevy, které otevřeně vyzývají k násilí, vraždy židů v Evropě se stanou novou normalitou.
Je třeba pojmenovat věci pravým jménem: skandování „fu*k the Zionists, go find them in the streets“ není protest, ale podněcování k lynči. A v Manchesteru jsme viděli, jak ten lynč vypadá, když se slova změní v činy.
