Článek
Každý rozpočet by měl mít jasné priority a měl by být připravován za všeobecné diskuse a návrhů zástupců občanů, kterými jsou zastupitelé města. V ideálním případě by měl zohledňovat potřeby všech obyvatel, a ne pouze ambice několika vyvolených. V našem městě však vidím pravý opak, a to působím v zastupitelstvu města Lišov teprve dva roky. Co mě samotnou nejvíce překvapuje, je prosazování megalomanských, a někdy až nesmyslných investic na úkor těch smysluplných, často nutných, ale menších a méně viditelných. Vedení města spravuje a rozděluje obrovský objem našich společných peněz, ale umí s nimi také řádně hospodařit?
Ve velkém a bez jasné koncepce se investuje do drahých projektových dokumentací. „Vždy připraven“ však neznamená „vždy na místě“. Do projektových dokumentací se dávají milióny, které se často nevrátí ani na dotacích a stává se pravidlem, že po nějaké době jsou již zastaralé, neboť normy a předpisy týkající se zejména ekologie a energetické náročnosti staveb, se rychle mění, a je nutné projekty za nemalé náklady předělávat. O technologiích nemluvě. Pak se všechno může projektovat od začátku, znova. Rovněž se spousta projektů vytvořených tzv. „do šuplíku“ nerealizuje vůbec. Původní priority či sliby jdou stranou a nečekaně (a často účelově) je nahrazují jiné.
O rekonstrukci nebo revitalizaci náměstí za několik desítek miliónů se intenzivněji mluví už asi 12 let. Rozpočet na novou tělocvičnu ve výši takřka 0,2 miliardy (místo původních necelých 80 miliónů) nebude také asi konečný. A je vlastně nějaký závažný důvod proč za 12,5 miliónu bourat současnou tělocvičnu?
Dvacetimiliónová investice do rybníka v Levíně, která se vrátí až za několik stovek let, což znamená, že nikdy, není problém. Několikamiliónové investici do nerentabilních lesů mimo katastr Lišova opravdu nerozumím už vůbec. Na takovéto „investice“ se prostředky najdou, ale na nutnou renovaci dvou pavilonů mateřské školy ne. Proč se ochotně podporuje rozvoj v nových lokalitách pro výstavbu na rozdíl od lokality na Větrníku, kde si chtějí svůj domov vybudovat místní rodiny? Následně pak město muselo čelit žalobám zoufalých stavebníků a uhradit soudu částku 140 tisíc za nesprávný postup. Bohužel, i tady není všem dnům konec a pro město může mít tato kauza ještě další nepříjemné dopady. Tedy na nás na všechny.
Vůbec už nerozumím letošní investici 115 000 Kč na studii proveditelnosti bytů týkající se změny užívání památkově chráněné školní budovy v Hůrkách a současné podání žaloby na Ministerstvo kultury ČR z důvodu jejího prohlášení za kulturní památku. Že byl již několikrát výsledek soudů pro město nepříznivý se nikde nedozvíte, stejně jako o jiných prohraných, často zbytečných, soudních sporech. Možná si starosta Jiří Švec (SNK Lišovsko, STAN) věřil, že uspěje. Možná si byl jistý vítězstvím, což také prezentoval na zasedání zastupitelstva. Ale nestalo se. Žaloba byla zamítnuta, nemalé peníze za právní služby vyházeny oknem. Většina lidí by se alespoň v tento moment zastavila a zvážila rozumnou dohodu, ale ne tak vedení našeho města. V návrhu rozpočtu na rok 2025 je opět studie, za nemalých 115 000 Kč, která má změnit veřejné užívání školy – namísto pro spolkovou činnost na dům pro sociální bydlení. Na to pak navazuje další investice do projektové dokumentace, která umožní vybudování bytových jednotek v režimu kulturní památky. Další nemalé a nesmyslné výdaje. Kolik nás to vše nakonec bude zbytečně stát? To se možná dozvíme, až bude pozdě. Asi jen proto, aby rada města ukázala svou neomezenou moc i nad neziskovým občanským sektorem, pro který je budova hůrecké školy součástí historie vsi a důležitým prvkem spolkového a komunitního života a setkávání. Navíc je na školu zpracována koncepce udržitelnosti, kterou zpracoval místní spolek bez využití veřejných peněz ve spolupráci s několika odborníky, a zaslal ji všem zastupitelům k prostudování. V porovnání s ní vyznívá projekt města jako nesmyslný, protože ten nijak zásadně neřeší bytovou potřebu pro občany města a okolí. Přináší jen další nejistou investici, která se městu nemusí vůbec vrátit. Když se tak nad tím zamyslíme, nebyla by daleko vhodnější investice třeba do budovy lišovské Sokolovny (též nemovitá kulturní památka, navíc v tristním stavu)? Ta by přece měla přímý přínos pro všechny obyvatele, a to jak ekonomický, tak společenský. Zdaleka to není všechno.
Rozhodování o prioritách města je primárně v rukou jediného člověka – starosty Jiřího Švece a již zmíněných pár vyvolených – Rady města Lišov. To je zásadní problém. Téměř vše probíhá bez jakékoliv rozumné komunikace či diskuse a bez širšího projednání. Zastupitelům je tak předložen rozpočet jako hotová věc, kterou mají pouze schválit. Jakékoliv otázky, pozměňovací návrhy nebo diskuse nejsou vítány. Starosta totiž musí působit sebejistě, často až arogantně, aby vzbuzoval dojem, že má vše naprosto pod kontrolou a nejlépe ví, co je správné. Začne-li se situace vyvíjet pro starostu nepříznivě, ochotně jej podpoří některý z radních. Bez diskuse a pozměňovacích návrhů. Ale je to tak skutečně správně? Nebo je to jen vyřizování účtů s nepohodlnými a neochota přistoupit, byť jen na drobně odlišný návrh někoho jiného? Současná situace ukazuje, že rozhodování o prioritách je více o (ne)moci než o rozumu.
Zastupitelka města Lišov
Jaroslava Pouzarová
