Článek
Před několika lety jsem psala článek o pohádkové cestě pro děti na Lišovsku. Byl to obyčejný text, který měl za cíl přiblížit tuto milou akci široké veřejnosti. Netušila jsem, že by někdo mohl zasáhnout do mých slov bez mého svolení. Ale stalo se. K mému překvapení text upravil sám starosta Lišova, Jiří Švec. Na první pohled šlo o drobnou změnu – jako další sponzor ke článku o pohádkové cestě bylo nepravdivě připsáno i město Lišov. Bylo totiž před volbami a pan starosta se přiznal, že to viděl jako příležitost. Tehdy jsem záležitost do hloubky více neřešila, ale s odstupem času myslím, že to byla chyba.
Podobných zkušeností s ovlivňováním informací jsem od té doby zaznamenala více. Výrazněji jsem si toho všimla v roce 2020, kdy starosta začal využívat úvodníky městského zpravodaje k politickému boji a potlačování názorů opozice. Uvědomila jsem si jednostrannou názorovost, která se postupně proměnila v cílenou manipulaci informací. Hranice slušnosti a respektu k jiným názorům byla často překračována.
Například v případě slověnické fary byl zpracován právní rozbor, který ukázal, že poškození byli napadeni neoprávněně. Přesto žaloba nikdy podána nebyla. Dnes si myslím, že to byla promarněná příležitost, ukázat, že podobné útoky nemohou zůstat bez odezvy.
A teď něco z druhé strany. Když lišovský zastupitel Jan Kresan ve svém článku v roce 2023 stručně popsal situaci stavebníků na Větrníku, jeho text nebyl redakcí zpravodaje vůbec otištěn. Redakční rada tím pravděpodobně chtěla zabránit tomu, aby se mezi čtenáře dostaly informace o nesprávném postupu města v této kauze. Přitom náklady na předžalobní výzvu, kterou rada města poslala panu Kresanovi, byly hrazeny z veřejných prostředků – tedy z peněz nás všech.
Tento dvojí metr je znepokojivý. Když jde o obranu pozice vedení města, zdá se, že finanční prostředky nejsou problém. Naopak lidé s opačným názorem narážejí na cenzuru, která potlačuje jejich právo na vyjádření, a navíc jsou limitováni svým finančním příjmem. Přitom názory jsou ze své podstaty vždy subjektivní – nelze je hodnotit jako pravdivé či nepravdivé. Pokud obsahují faktické nepřesnosti, měla by redakce upozornit na chybu a připojit korektní údaje. Není ale správné celý příspěvek zamítnout.
Asi každý ví, že žádná strana by neměla být cíleně umlčována. Veřejné periodikum by nemělo být nástrojem propagandy. Pak přicházíme o možnost kriticky uvažovat, o příležitost hledat pravdu. Ale hledá dnes někdo pravdu? A zajímá pravda vůbec někoho? Rozezná ještě někdo lež od pravdy?
Tato úvaha není jen kritikou konkrétních událostí v jednom malém jihočeském městě. Je to výzva k zamyšlení nad tím, jak důležité je chránit svobodu slova, naše osobní údaje a rozdílnost názorů. Protože bez nich demokracie nemůže fungovat.
Zastupitelka města Lišov
Pouzarová Jaroslava
