Článek
„Jak byste si přáli umírat a zemřít?“ nejspíš není otázka, která by na předvolebních mítincích získávala nadšené ohlasy. Přesto je to otázka, která se bytostně a hluboce dotýká každé a každého z nás. A ve společenské debatě má proto své místo. Tzv. paliativní péče, tedy péče o lidi, kteří jsou nevyléčitelně nemocní, se konečně i v Česku proměňuje a poslanci ani zastupitelé nesmí tuto změnu zaspat.
V medicíně dodnes leckde převládající princip „závodu se smrtí“, kdy za jedinou hodnotu je bráno prodloužení života o pár dní až týdnů za každou cenu, vede k zvláštnímu nastavení ve společnosti. Jako by konec života nebyl přirozenou součástí života, smrt se často odehrává za zdmi špitálů, jaksi mimo pozornost, bohužel často o samotě. Tento přístup se nyní v české společnosti přeci jen mění.
V případech nevyléčitelných onemocnění, kdy člověku zbývá typicky pouze několik dní života, lze využívat služeb lůžkových hospiců. Zařízení, kde lze dožít s patřičnou péčí, s porozuměním pro to, že život co nevidět přeci jen skončí. V kontaktu s rodinou a blízkými. Případně dokonce skonat doma za pomoci terénních služeb hospiců nabízejících péči v domácím prostředí.
Je potřeba za to poděkovat těm, kdo se zabývají nejen paliativní péčí jako takovou, ale také osvětou v tomto tématu. Neziskovým organizacím, nadacím a profesním sdružením odborníků. Na území Středočeského kraje působí několik hospiců, které nabízejí jak lůžkovou, tak domácí péči. Kraj je podporuje v rámci dotačních programů k tomu určených tak, aby právě paliativní péče byla dostupná co nejvíce klientům a jejich rodinám. V letošním roce jsme rozdělili 6,6 milionů korun sedmnácti poskytovatelům a dalších 1,5 milionu Hospici Dobrého Pastýře v Čerčanech.
Taková decentralizovaná podpora službám, které jsou blízko konkrétním lidem, dává velký smysl. Proto ji jako Piráti dlouhodobě prosazujeme a v dalším volebním období hodláme udržet a navýšit. Každý by měl mít možnost zemřít tak, jak by si přál. Pokud to nemoc samotná umožňuje, nedává smysl, aby v cestě stál nedostatek nabízených služeb nebo politické vůle.
Taková smrt pak může vypadat vlastně prostě. Například tak, jak nám byla přiblížena skrze práci právě Hospice Dobrého Pastýře: Doma, na oblíbené terase se známým výhledem, v blízkosti milované osoby, která byla na blízku jak po většinu života, tak na jeho konci. S cigaretou, která v tu chvíli nemá jak uškodit. A právě s občasnou péči vyškoleného personálu a s tišícími prostředky. Zní to banálně, ale pro většinu smrtelně nemocných pacientů se stále nejedná o možnost, která by byla samozřejmá.
Za tu trochu úsilí ze strany politiků a úřadů ale každý takový konec stojí. Podpora paliativní péče - podobně jako téma eutanázie - má proto v Pirátském programu dlouhodobě pevné místo.
