Článek
Se zájmem a s úsměvem na rtu vždycky pročítám články, ve kterých si lidé stěžují na stravu v nemocnicích a vlastně ve zdravotnických zařízeních obecně. V nemocnicích tedy hlavně.
Asi by neškodilo nabídnout pohled z druhé strany, osvětlit pár detailů a uvést na pravou míru některá tvrzení.
Úvodem asi ta nejběžnější mystifikace, které lidé věří, a to je ta, že před nějakou dobou, než byl zrušen, si pacienti platili poplatek za denní stravu v nemocnici a někteří naléhavě volají po jeho obnovení s vidinou, že se strava zlepší. Omyl vážení, vy jste si platili poplatek za POBYT v nemocnici, na stravu z tohoto poplatku nešlo ani fň! Tyto peníze byly použity dle uvážení vedení zařízení asi na vybavení, nové postele atp. … Peníze na stravu pacientů řeší tzv. stravovací jednotka, což je pevně daná částka, kterou dostane předepsanou vedoucí stravovacího provozu, stanovuje ji zřizovatel, a za tuto částku musí zajistit pacientům snídani, oběd i večeři. Jediné, co se liší, je výše stravovací jednotky, jiná je v Praze a jiná někde v Hradci, je to kus od kusu a činí nějakých plus mínus 90 Kč jak kde. Za tuto částku musí pacient dostat snídani, oběd i večeři. Zkuste si vzít 360 Kč, běžte do obchodu a nakupte jídlo na celý den pro čtyři lidi. Hlavně nezapomeňte na dostatek ovoce a zeleniny, nějakou kvalitní šunku s vysokým procentem masa, žádnou paštiku, na snídani každému celozrnné rohlíky a na oběd, aby bylo maso. Klepete si na čelo? Ale přesně tohle jsou nejčastější požadavky na stravu v nemocnici. Obdivuji a hluboce smekám před všemi vedoucími stravovacích provozů, kteří dokážou kouzlit a uvařit z těch pár drobných.
Ano, v nemocnici mají někteří lidé hlad, souhlasím. Energetická hodnota jídla je totiž spočítána tak, aby pokryla potřeby člověka, ležícího v podstatě bez hnutí na lůžku. Zcela chápu, že takový aktivní, manuálně pracující muž bude strádat. Doma byl zvyklý posnídat šest rohlíků, na oběd guláš s osmi a na večeři grilované kuře. Pokud celý den kácí stromy v lese, je to ok. Ovšem pokud je z nějakého důvodu upoutaný na lůžko, rozhodně tohle jíst nemůže. Jednak přibere, sportovci, kterým přerušilo zranění aktivní kariéru by mohli povídat, ale to je jen jedna část problému. Tělo by muselo vynaložit hromadu energie, aby zpracovalo to kvantum jídla, která do sebe naskládal a už by mu nezbyla žádná na hojení, léčení a regeneraci. Takže malá dietka je nutná, ale pobyt v nemocnici většinou netrvá dlouho a doma si svůj zdravotní stav ovlivňuje každý sám, návod dostal, je jen na něm, jak ho bude dodržovat.
Dále má množství jídla také edukativní funkci. Hlavně u diabetiků dost záleží na velikosti porcí, takže kolikrát se takový pacient až v nemocnici dozví, jak velká by měla být porce jeho jídla, že se v podstatě neustále přejídá a jeho glykemie pořádá závody ve skoku vysokém. Že třeba stačí zmenšit velikost porcí a nebude muset brát tolik prášků…
Na tuto neradostnou situaci ovšem navazuje snaha příbuzných přilepšit svým nemocným rodinným příslušníkům. V každé nemocnici je nějaký ten bufet, kde se dá sehnat lecjaká ta pochutina od chlebíčků, koblih a smaženek po bonboniéru či paklík sušenek. Ovšem zároveň je bufet noční můra všech nutričních terapeutek.
Je samozřejmě chvályhodné a v pořádku, když přinesete člověku zcela bez dietního omezení a který byl například jen na operaci končetiny, nějaký ten chlebíček, nebo koblihu. Ovšem pokud v dobré vůli zakoupíte někomu po operaci žlučníku takovou smaženku, nebo mu donesete porci jeho milovaného bramborového salátu, postaráte se mu o velice „příjemné“ prožití následujících hodin, a to nejen jemu, ale i týmu lékařů a sester, kteří budou následky vaší dobré vůle napravovat.
Nebudu se tady hrdinsky stavět do role bojovníka za stravu v nemocnici, kuchař nemusí mít svůj den, něco se povede víc, něco méně. Ale věřte mi, nikdo z personálu kuchyně nechodí do práce s tím, že naschvál uvaří něco nechutného a znepříjemní tím pacientům pobyt. Spíše se jedná o různé dietní pokrmy s omezením soli, tuku či cukru, ty určitě nejsou vrchol gastronomie, ale slouží k tomu, aby se pacient brzy uzdravil, nebo minimálně aby si ke svému zdravotnímu stavu nepřitížil. Dovolím si snad jen malou poznámku, osobně si myslím, že pokud dostane pacient bez dietního omezení jednou týdně k snídani koblížek, nijak mu to neublíží. Ale odborníci na ministerstvu mají jiný názor - tedy žádné prázdné kalorie, takže už v nemocnici nenajdete z koblížku ani poprašek cukru… Což je vlastně dobře.
Hlavně bych chtěla zdůraznit, že kvalita stravy se neustále zlepšuje, o čemž svědčí řada pochvalných komentářů, pacienti (hlavně maminky po porodu) mají mnohde k dispozici na oddělení malý bufet s ovocem, zeleninou, mléčnými výrobky a celozrnným pečivem, na snídani se podávají obložené talíře a studené večeře už nejsou jen o paštice a vaničce rostlinného tuku. Ano, pořád je co zlepšovat, ale zkusme se vzájemně pochopit.
Než příště napíšete nějaký zdrcující komentář ohledně nemocničních „blafů“, zkuste si zjistit, proč tomu tak je. Třeba zjistíte, že ten mixovaný blivajz, který vaše dítě dostalo po operaci mandlí, je jediné, co dokáže pozřít, že ten kousek pizzy, který jste mu honem běžela koupit do bufetu, mu podrásá operační ránu a bude vám v noci plakat bolestí. Že vaše babička na oddělení dlouhodobě ležících má sice chuť na chlebíčky s majonézou, ale s velkou pravděpodobností bude zvesela kadit celou noc, ona i všecky spolupacientky, se kterými se podělila.
Není nic jednoduššího než se ošetřujícího lékaře zeptat, co můžete jako návštěva přinést, hned, jak se budete informovat o zdravotním stavu vašeho blízkého. A pokud ne lékaře, tak nutriční terapeutky, to jsou, na rozdíl od nás laiků, vystudované odbornice na výživu, a přesně ví, co ano a co ne. Tyhlety paní přes výživu jsou v každém zdravotnickém zařízení a poradí vám zadarmo, jen se zeptat.
Na závěr bych se asi měla rozloučit s přáním, ať se nás téma pobytu v nemocnici a nemocniční stravy týká co nejméně, ať jsme všichni zdraví, a pokud už ležíte někde na oddělení, nebo jste milující příbuzný nějakého pacienta, přeji všem hodně sil.
